Vítejte v Severní Karélii, na šampionátu „na konci světa“. I tak o něm biatlonisté hovoří. Čeští servismani sem putovali autem 1700 kilometrů po souši plus tři trajekty navrch. A nedaleká vesnice Hattuvaara je nejvýchodnější výspou celé Evropské unie. Dál už jsou jen ruské hranice.
„Poslední dobou se nám sem dost Rusů stěhuje,“ vypráví mi Markus Mäkkele, hotelový manažer, z nějž se během šampionátu stal řidič-dobrovolník. „Dokonce se ruština stala i třetím cizím jazykem, který se vyučuje na základních školách.“
Finové odtud na oplátku vyrážejí na otočku do Ruska, aby tam... nakupovali. Ano, vážně, nakupovali. „Rubl oslabuje, cigarety jsou najednou v Rusku pětkrát levnější a benzin dvakrát,“ povídá Markus.
My míříme po silnici jen dvacet kilometrů do města Joensuu, centra Severní Karelie, kde bydlí 70 tisíc obyvatel a toho času i většina biatlonových výprav (kromě té české) a jež se chlubí tím, že:
Pochází odtud kapela Insomnium.
Žije tu Kaisa Mäkäräinenová.
A ještě... „Támhle máme druhý největší nákupní mall ve Finsku.“
Dobře, v tom případě raději zpět do přírody, po silnici, neustále lemované značkami Pozor, sobi. „Přecházejí si, kdy a kde chtějí. Mají na svědomí až příliš mnoho nehod. Kvůli sobům musíme mít i na dálnici oči pořád na stopkách,“ říká Markus.
Všude kolem se rozprostírají nekonečné jehličnaté lesy, o nichž Karelané tvrdí, že jejich ticho zaručeně léčí, a kolem lesů leží zdánlivě nespočitatelná jezera. Kdo by je také chtěl počítat, když v celém Finsku jich mají více než 187 tisíc, že?
Medvědi na nás číhají za každým rohem. Ne, nebojte se. Ti, kteří hlídají v biatlonovém areálu světový šampionát, jsou dřevění. „Ale i živých máme v okolí docela dost. A stejně tak vlků,“ ujistí Markus.
Trenér Marek Lejsek tu postrádá kopce, koneckonců, nejvyšší „hora“ v celé provincii má jen 337 metrů. „Placatý kraj. Ale západy slunce za jezerem jsou nádherné,“ vypráví.
Ondřej Moravec si nasadí u motelu Kontio lyže a uhání po cestě lesem. „Příroda je tu krásná a liduprázdná. Jen občas potkám nějaké lyžaře. Ale spíš starší, pod 30 let nikoho. Mladí asi už i ve Skandinávii na běžky zanevřeli,“ usoudí.
Netřídit odpad je tady svatokrádeží a používat paliva na bázi ropy pomalu také. Místní vláda vyhlásila plán, že do roku 2030 bude Severní Karélie bezropným regionem. Jen považte, včetně dopravy!
Lidé v Karélii jsou ochotní, milí, a když je jim ze vší té bílé pustiny přece jen zima na duši, naladí si v televizi program, kde neustále hoří dříví v krbu. Je to prý lepší než thrillery, které jen podporují extrémně vysoké finské procento sebevražd.
Pravda, na mistrovství chodí Karelané v mohutných zástupech fandit pouze tehdy, pokud jede jejich Kaisa. A ten zdejší stadion... „Je prostě pidi,“ říká Michal Šlesingr. Jakýsi zmenšený model. „Neříkám, že mu něco vyloženě chybí. Jde jen o to měřítko.“
Ani Moravec místní areál nikdy neměl rád. Letos v něm uzmul už dvě medaile, a přece: „Ne, nevzal jsem ho na milost. Mistrovství světa bych sem nestrkal. Nesedí mi tu.“
Už pozítří biatlonový „Konec světa“ opustí a vydají se odtud zase dál, na pohárové finále.
Směr Sibiř...
