Snad by to ani nebyl on, aby si po náročné sezoně nepřidal navrch další porci fyzické aktivity. Po návratu ze závěrečné ruské exhibice se konečně dostal na pár dní domů. Ve čtvrtek otevřel cykloprodejnu v Pardubicích, v pátek si užil ovace fanoušků a kamarádů na náměstí v rodném městě, vyrazil na akci Poslední mazání a potom už zamířil do Francie na známý skialpinistický přechod hor z Chamonix do švýcarského Zermattu. „Je to profláklé, a proto jsme si tamní cestu vybrali. Jde o klasiku pro lidi, kteří tuhle zálibu dělají,“ říká natěšený Moravec.
Vezmete s sebou i manželku Veroniku, se kterou jste byli na skialpech v Krkonoších?
Jela by, ale bohužel by to nezvládla, protože není úplně tak zdatný sjezdař. Nahoru bych o ni strach neměl. Fyzicky by to určitě dala bez problémů, ale potřebuje ještě zapracovat na lyžování ve volném terénu.
Připravuje se za vašimi zády během sezony?
Trénuje, a dokonce si na to bere hodiny, ale ne často. Chtělo by to něco daleko výživnějšího, třeba nějaký freeridový kurz na pět dní, aby se tomu věnovala intenzivněji. Člověk sice může být dobrý lyžař, ale když má pak něco sjet ve volném terénu, tak neví, co dělat. Bohužel to tak je, takže bude muset ještě minimálně jednu sezonu vydržet.
Stihli jste letos výlet na běžkách?
Nebyli jsme. Když jsem byl doma, tak jsme vyrazili do Krkonoš a dvakrát na Králičák (Králický Sněžník), a to bylo vše. Když napadlo na Velikonoce, tak jsme byli ještě v Rusku. Podle fotek byly v Orlických horách dobré podmínky. Když jsem pak chtěl vyrazit na skialpy, tak už jsem zase neměl doma vybavení. Byl jsem navíc po tom Rusku nachlazený, takže nebyla moc ani chuť. Pak už byl sníh mokrý, takže mě trochu mrzelo, že mi prašan utekl. Doufám, že pěkné lyžování bude teď.
Ondřej Moravec v cíli sprintu SP v ruském Chanty-Mansijsku
Ondřej Moravec se koncentruje na střelbu.
Zmínil jste exhibici v ruské Ťumeni. Ta měla poněkud netradiční parametry, ne?
Byly to vlastně dva závodní dny. První byl v podstatě regulérní závod, akorát v ruském podání - masák na dvacet kilometrů s osmi položkami. Standardní se jel až druhý den na stadionu.
Uvítal byste, pokud by se podobné klání konalo i v Čechách?
Tyhle závody nejsou vůbec špatné, ale myslím, že v našich podmínkách je uspořádání dost nereálné. V sezoně to není kam termínově vrazit a poté na to není počasí. Tam měli minus patnáct přes noc, takže trať perfektně nastříkali. Bylo to dokonalé. Lépe připravenou exhibici z hlediska tratí jsem neviděl. Šířkou i kvalitou to trumflo i Německo (tradiční vánoční exhibice na fotbalovém stadionu Schalke). Tři lidi vedle sebe se někde ani nevejdou. Stadion byl sice třetinový, ale zase v něm byl hotel, takže jsme ani nemuseli nikam dojíždět, což byla bomba. Za mě to byly super závody. Akorát jsou trochu z ruky.
Biatlon se i díky vám stal neskutečně populárním sportem. Užíváte si ten zvýšený zájem?
Když jsem slyšel, že bylo i biatlonové studio, tak je to neskutečné. Před deseti lety nikdo nevěděl, co biatlon je. Lidi v televizi to dělali za trest. Teď mě poznává každý, kdekoliv se objevím. Úplně to lidi nedají najevo, ale když to zjistí, tak se začnou bavit. To je něco, co se strašně změnilo, a pro náš sport je to jedině dobře, že nás dávají do přenosů televize. Kromě hokeje teď asi není další populárnější sport.
Z mistrovství světa ve Finsku jste si přivezl kompletní medailovou sbírku, která už je za ta léta početná. Máte cenné kovy vystavené?
Nikde je nemám, ale ony se vždycky někam vlezou. Zatím na ně není prostor a jsou schované ve skříni. Uvidíme, až postavíme. To se potom místo najde. V bývalém pokojíčku mám akorát medaile z juniorů.
Jak to vůbec vypadá s plánovanou stavbou rodinného domku?
Měli bychom začínat, projekt je hotový, takže by se to mělo rozběhnout.
Ještě zpět ke světovému šampionátu. Chutnaly úspěchy o to více, že finský areál moc nemusíte?
Mám v lásce různá místa z jakýchkoliv důvodů, ale Kontiolahti mezi ně rozhodně nepatří. Výsledky jsou věc druhá a dlouhodobě se mi tam daří. Už v juniorech jsem tam měl medaili z mistrovství světa, ačkoliv dva další závody jsem zpackal úplně nejvíc, jak jsem mohl.
Svědčila vám letos kuchyně od vlastního českého kuchaře?
Už jsme tam byli mnohokrát, takže jsme věděli, jak to tam chodí a s čím můžeme počítat. Kuchyň je jednoznačně důležitá věc, protože bohužel na severu je jídlo, na které nejsme od nás zvyklí.
