Už v minulosti 29letá biatlonistka ukázala, že kromě sněžného revíru cítí uplatnění i na vyšších místech sportovní hierarchie. Coby ambasadorka pro rovnost pohlaví řešila témata, která prostředí lyží a malorážek přesahují.
I přesto, že biatlon je sportem, ve kterém muži a ženy pobírají stejné prize money či mají totožný počet závodů, se v něm najdou věci, které je potřeba řešit. „Třeba prezentaci v médiích a na sociálních sítích,“ sdílí Jislová, co patřilo k její práci.
A kdybyste se ptali, proč Češka kromě lyžování a střelby hledá ve svém sportu i jiné štace, pak je odpověď prostá.
Útes, jenž spasil biatlonový šampionát. O výzvě pro rolbaře i pochvale od šéfa IBU![]() |
„Protože miluju biatlon a chci ho dělat lepším pro všechny,“ hlásí.
Skupina, se kterou rovnost pohlaví řešila, byla ideální příležitostí. „Bohužel stále existují lidé, kteří ženský sport neberou na stejné úrovni jako ten mužský. A už je na čase, aby toto zastaralé myšlení vymizelo,“ přeje si.
„Vím, jaké to je, když nejste slyšet a když vaše názory nemají pro ostatní žádnou váhu.“
Na co narážíte?
Tím, že do sportu zasahují i technické věci, tak se často stává, že jen proto, že jsem žena, technickým záležitostem nemám ani právo rozumět. Myslím, že se s tím každá z nás setkala. Ale není to jen záležitost pohlaví, ale třeba i věku, někteří lidi nejsou schopní přijmout názor ostatních, vždycky si najdou výmluvu. Třeba i kvůli náboženství, sexuální orientaci nebo povolání. Všechno tohle mi přijde dost hloupé a zpátečnické. Každý z nás má právo vyjádřit názor, samozřejmě nenásilnou podobou a tak, aby nikoho nezraňoval. Ale všichni by se měli cítit vyslyšeni.
Je komise něco, co vás i přes rivalitu spojuje se soupeřkami?
Biatlon je dost semknutá komunita, přijde mi, že minimálně sportovci se mezi sebou chovají moc hezky. I ambasadorství jsem si zvolila proto, abych tu atmosféru udržela a možná ji ještě pozvedla. Cením si toho, jakou práci udělali lidi z IBU doteď, a proto bych moc chtěla být součástí.
Co vás nejvíc těší?
Že jsou ochotní vzít do týmu mladé lidi a vyslechnout je, protože jen s novými nápady se můžeme někam posouvat. Kdyby tam byli pořád stejní lidé, jen těžko by se něco změnilo, jen těžko by člověk mohl mít nějakou sebereflexi. Je fajn mít kolem sebe někoho, kdo řekne: „Myslím, že tohle děláš trošku špatně, zkus se nad tím pozastavit.“ Bez toho se nikdo nemůže zlepšovat.
A to se v biatlonu děje?
Spolupráce mezi sportovci a vedením je funkční, naše názory se k nim posouvají, oni jim věnují čas a dávají si na nich záležet.
Jislová, žena mnoha zájmů. Řeší i rovnost pohlaví v biatlonu a uhlíkovou stopu![]() |
Jakým tématům byste se v komisi ráda věnovala?
Teďka je klidnější období, neřeší se žádná velká témata. Takže myslím, že je ideální čas se věnovat něčemu, jako je ta rovnoprávnost, psychické zdraví sportovců a snažit se to tady trošku zabydlit.
Aktuální téma je i ochrana přírody.
To byl taky jeden z programů, o kterých jsem uvažovala, ale nakonec jsem si vybrala tu rovnost pohlaví. Tušila jsem, že do té ekoambasadorské skupiny se přihlásí víc lidí. Samozřejmě ochrana životního prostředí je pro mě jako pro zimní sportovkyni hodně důležitá, což teď vidíme v Novém Městě. Pořadatelé se s tím sice zvládají popasovat, ale ty podmínky jsou šílené.
Myslíte pohled na zeleň kolem tratě?
Žijeme tady jako v létě na soustředění a na sníh jdeme jen závodit. Je to dost smutný obrázek a snad i varování pro ty, kterým to ještě možná úplně nedochází.
Co by se v tomto ohledu dalo změnit u biatlonu?
Z malých věcí, které může udělat úplně každý, je to třeba recyklace na stadionech. Roztřídit odpady, které vyprodukujeme, je dost jednoduché. Pak už jsou větší problematiky, někdo by mohl namítat, že umělý sníh taky hodně zatěžuje prostředí, ale to už bychom pak museli řešit, jestli by se v těchto případech měly rušit závody, což samozřejmě nikdo z nás nechce.
Chtěla byste se společenským tématům ve sportu věnovat i po konci biatlonové kariéry?
Hodně mě láká, že to jsou nová témata, kterým se starší generace až tolik nevěnují, nebo aspoň ne tak otevřeně. Je potřeba je dostat do širšího povědomí, když někdo řekne, že se na světě dějí horší věci, tak má samozřejmě pravdu, ale měli bychom se snažit vylepšovat i tyhle menší věci, ne se zaměřovat jen na to nejhorší, co se děje. Všichni můžeme recyklovat nebo si třeba vést deník, do kterého si můžeme urovnávat své myšlenky, se kterými je pak jednodušší pracovat. Kdybych třeba jen tohle někomu poradila a jemu by to zjednodušilo život, tak by to stálo za to. I proto jsem se rozhodla kandidovat, třeba si tím pak najdu cestu, kterou se vydám po sportovní kariéře.