O co vlastně šlo? Vloni v lednu v závodě Světového poháru v Ruhpoldingu půjčil biatlonista z klubu SKP Jablonex svou hůlku Švédu Bergmannovi, s nímž měl kvůli své chybě kolizi. Za to ho ocenil Český klub Fair play a Český olympijský výbor.
Jak vzpomínáte na ten moment?
Já jsem ho předjížděl, na což jsem ze své pozice neměl nárok. On o mně, bohužel, nevěděl, malinko mi zkřížil cestu a oba jsme spadli. Když jsme odjížděli, tak jsem zjistil, že jsem celý, ale Bergmann nemá hůlku. Tak jsem mu prostě dal svoji, protože to byla moje blbost, a jel jsem půl kilometru s jednou.
Jak na to reagovali lidé z české výpravy?
Abych řekl pravdu, nikdo z toho nebyl zrovna odvázaný. Ale brali to tak, že to bylo moje rozhodnutí.
Kdyby to byla Švédova chyba, myslíte, že by reagoval stejně?
To nevím... těžko říct, to je individuální.
Stalo se vám někdy, že vám někdo pomohl?
Nic zásadního si nevybavuju, asi je to tím, že jsem ještě neměl žádný takový extra problém. Byly to běžné drobnosti, které mi přijdou takové normální, než abych se nad tím pozastavoval. Když někdo něco potřebuje, tak se zastaví, něco se udělá a jede se dál.
Myslíte, že propagace fair play je důležitá a hlavně dostačující?
Zdá se mi, že se hlavně píše a mluví o tom špatném. K tomu je ale potřeba také zpětná pozitivní reakce. Mám obavu, aby lidi na fair play nerezignovali. Můžou si říct: to asi není běžné, to se snad ani nedělá, nějak pomoct. Ale to nemám na mysli jen sport, horší je, když jde o život, a nikoho to nezajímá. Mělo by se o tom informovat víc. Když to řeknu zjednodušeně, tak fair play je lidská slušnost.
Podceňuje se, podle vás, role fair play při výchově mladých sportovců?
Bohužel ano. Když jsou třeba děti od rodičů i trenérů vedené tak, že 'musíš vyhrát za každou cenu a když se to nepovede, tak bude zle', tak o čem to je? Tam někde začíná ta bezohlednost.
Jak jste si užíval slavnostního vyhlášení cen fair play?
Bylo to hodně zajímavé a příjemné. Spousta lidí, kteří si ta ocenění za své reakce opravdu zasloužili. Zaujal mě třeba trenér, který opravil rozhodčí a přiznal, že jeho žákovský tým dostal regulérní gól. To je ohromně zodpovědné, protože nešlo jen o něj. Zatímco já jsem se rozhodoval pouze sám za sebe.
Šampionát byl o ničem
Jak jste spokojený s uplynulou biatlonovou sezonou?
První polovina byla až nad očekávání dobrá. Bohužel světový šampionát, vrchol sezony, byl pro mě naopak úplně o ničem, i když jsem si docela věřil. To mě sice pěkně štve, ale už se nedá nic dělat.
Co říkáte na výkony Michala Šlesingra, který naopak na mistrovství světa vyletěl jako kometa?
Michal jezdil už předtím velice dobře, do desítky, do patnáctky. A tam se s formou potkal opravdu pěkně, podržel nás. Ty jeho medaile jsou pro český biatlon jedině dobře.
Co momentálně děláte?
Teď máme měsíc volno. Regenerujeme a za pár dní se pojedeme trochu ohřát k moři. No a od května zase začínáme s přípravou, je to pořád dokolečka. Věřím, že v příští sezoně dopadnu na světovém šampionátu mnohem lépe.
