„Život je nepředvídatelný. Při mém oblíbeném koníčku došlo loni na podzim při legální lovecké situaci k nehodě, při níž byl můj kmotr vážně zraněn,“ stojí v připnutém příspěvku na Heikkinenově instagramovém profilu.
V září minulého roku se finský biatlonista vydal na lov ptáků, společně s ním za oblíbenou aktivitou vyrazil i jeho otec a kmotr. Při jednom z výstřelů však došlo k nešťastné nehodě, když Heikkinen brokem zasáhl svého kolegu, který následně přišel o oko.
A hned poté se spustil případ, který se táhne až doteď.
Požadavky poškozeného? Finanční odškodnění.
Diskvalifikace za výstřel na hotelu. Mrzuté, ale správné, ví norský hříšník![]() |
Verze Heikkinena? Prý je nevinen. Jeho kolega se měl vychýlit z předem domluvené trasy a tím si ošklivé zranění tak trochu zavinit sám.
Rozsudek soudu? Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti a přestupek proti pravidlům lovu. Pachatel má zaplatit pokutu a uhradit škodu svému kmotrovi.
Biatlonista se však proti rozsudku odvolal. Podle finských médií Heikkinen v dopise tvrdí, že šlo o nešťastnou náhodu a on žádná pravidla neporušil. Taktéž zdůraznil, že pokud nebude rozsudek zrušen, tak se sportem skončí. A že by to mohlo ohrozit i jeho plány na práci v armádě.
Pokud by byl pravomocně uznán vinným, mohl by přijít o svůj zbrojní průkaz. A ačkoliv by mu na trénincích i menších závodech mohl podle pravidel zbraň půjčovat jiný držitel licence, na mezinárodní scéně by čelil značným komplikacím.
„Žiju v nejistotě,“ přiznal na nedávné tiskové konferenci finské reprezentace. „Nevím, jak dlouho bude probíhat odvolací řízení, takže musím čekat.“
„Dokud je vše v pořádku, není důvod cokoli měnit. Nedostali jsme žádný podnět k opačnému kroku. Zatím pokračujeme normálně,“ uvedl pro stanici Yle předseda svazu Jaakko Puurula. „Neexistuje konečné rozhodnutí ani pravomocný rozsudek.“
Mise návrat. Davidová je na sebe pyšná. Potřebuju povedený závod, říká![]() |
Heikkinen tak zatím může dál vlastnit zbrojní průkaz a tedy i závodit. V Hochfilzenu byl členem mužské štafety, která dojela na dvanáctém místě, ve sprintu skončil s pěti chybami 93.
U sportu zůstal především díky pomoci psychologa a sní dokonce i o účasti na olympijských hrách. „Navzdory všemu mi tento případ nikdy nezmizel z hlavy,“ upozorňuje.
Na svůj instagram si napsal: „Uplynulý rok byl psychicky nesmírně těžký pro mě i mé blízké. Zvláštní starosti mi dělá zdravotní stav mého kmotra.“
Taktéž ho trápí otázka, zda bude moct i nadále vyrážet do závodů s malorážkou na zádech. I přesto říká: „Život jde dál, věřme v lepší budoucnost!“












































