Proti Žabinám (83:52) by ale nikdo nepoznal, že u postranní čáry prožívá svou derniéru. Znovu klasicky pochodovala ze strany na stranu, žvýkala, gestikulovala a v případě potřeby neváhala zvýšit hlas.
Taková byla ve všech 575 utkáních, v nichž pražský výběr napříč soutěžemi vedla. V průběhu aktuální sezony si jedenasedmdesátiletá legenda řekla: Bylo to krásné a bylo toho dost.
Hejková se loučí zlatem. Neporazitelný USK slaví patnáctý titul v řadě |
Poslední dubnový pátek ji v tom jen utvrdil. „Celý den je únavný. Od rána mám kolem sebe kamery, ráno za mnou přijeli z Netflixu, byli i na dopoledním tréninku. Už toho mám až až,“ líčila pro iDNES.cz a Radiožurnál Sport, když si hodinu po skončení zápasu udělala volnou chvilku.
Mezitím stihla několik televizních rozhovorů, pověděla pár slov pro klubové sociální sítě, neúnavně pózovala na fotkách, rozdala nespočet podpisů i vlídných objetí. Zkrátka rozlučka se vším všudy, byť basketbalu definitivní sbohem ještě neříká. V USK bude pokračovat jako mentorka, její nástupce bude oznámen v květnu.
Kdy jste definitivně věděla, že je páteční zápas tím posledním?
V podstatě jsem měla jasno po našem suverénním začátku. Věděla jsem, že něco podobného, jako se Žabinám podařilo ve druhé čtvrtině v Brně, nezopakují. Jejich řeč těla byla úplně jasná, tušila jsem, že je hotovo.
Očekáváte, že na vás konec ještě více emočně dolehne?
Asi už ne, své rozhodnutí jsem oznámila před dvěma měsíci. Toto už jsou jen třešničky, které postupně pokládáme na dort.
Od šéfa rozhodčích Roberta Vyklického jste dostala na rozloučenou píšťalku. Je zatím tím nejzvláštnějším dárkem?
Je trochu bizarní, protože jsem jako trenérka nikdy nepoužívala píšťalku. Vždycky jsem pískala na prstech, je součástí mého stylu, že píšťalku nepoužívám. Každý dárek byl ale od srdce a všech si vážím.
Prostor jste ve třetím finálovém utkání dala všem zdravým hráčkám. Jednalo se z vaší strany o poděkování za celý rok?
Určitě. Myslím si, že Přibylová a Petlanová si své místo v sestavě postupně najdou. Tým na další rok bude velmi mladý.
Nepláču, mám v oku konfetu. A dál? Třeba na Měsíc? O pohádkovém loučení Hejkové |
I v posledním zápase jste ale byla na svěřenkyně přísná. Hlas jste zvýšila třeba na Andělovou po faulu s košem.
Pochopitelně se ve mně probudily emoce, trápily jsme se s tím celý rok. Musely jsme s nedisciplinovaností bojovat. V této konkrétní situaci měla faulovat už dávno, celou sezonu se nám to nedařilo. Takže jsem to zhodnotila tak pracovně.
Co vám bude nejvíce chybět na trénování? Právě tyto emoce?
Myslím, že mi to tolik nebude chybět. Možná spíš hráčky budou smutné. (smích)
S kádrem v tomto složení se vidíte naposledy. Jak si užijete rozlučku?
Doufám, že naplno. Toto je na všem asi nejsmutnější, s hráčkami se mi loučí těžko. Ale musíme to brát jako veselou záležitost.
Už máte představu o vaší budoucí roli mentorky?
Ještě nejsme dohodnutí, jak bude všechno vypadat. Je to otázka dalších dní, možná týdnů.
