Vítězné tažení Detroitu ukončil po měsíci až Boston Celtics, když Pistons v TD Garden padli 114:117. V závěru ale byli opět jen krůček od dalšího trháku. Jde teprve o jejich třetí porážku sezony.
„Všichni jsme po tom dneska šli,“ řekl 42bodý střelec večera Cade Cunningham. „Čtrnáct výher v řadě by pro nás hodně znamenalo. Chtěli jsme být u historického momentu. Ale nevyšlo to.“
Tenhle tým měl totiž klubový rekord Pistons skutečně na dosah. Čtyři sekundy před koncem mohl Cunningham z trestných hodů srovnat, první dva pokusy skončily v koši, ten třetí mu však vyskočil z obroučky a Boston si pak už těsný náskok pohlídal.
Vraťme se ale o pár dní nazpět.
Předešlé utkání s Indiana Pacers totiž ještě lépe symbolizuje průběh dosavadní detroitské jízdy. Právě v Gainbridge Fieldhouse v Indianapolis před dvěma lety utrpěli Pistons třináctou porážku v řadě, nakonec z palubovky odcházeli zklamaní ještě v dalších patnácti duelech – dohromady 28 proher, nejhorší série, jakou kdy kterýkoliv tým NBA během jedné sezony měl.
Rekordní série proher je u konce. Basketbalisté Detroitu porazili Toronto |
V tomto případě šlo rovněž o třináctý zápas po sobě, jenže tentokrát číslo značilo další výhru. Pistons totiž po výsledku 122:117 dorovnali klubový rekord, jaký se celku z Michiganu vydařil v sezonách 1989/90 a 2003/04. V obou případech se pak končilo mistrovskými oslavami.
Že by předzvěst čehosi?
Ten kontrast je obrovský. Tehdy, před dvěma lety, se po oné děsivé sérii Pistons propadli na úplné dno, v základní části vyhráli pouze 14 z 82 zápasů. Minulou sezonu se však vyšvihli na šesté místo, čímž si zajistili play off v němž potrápili New York Knicks, kteří nakonec po výsledku 4:2 na zápasy postoupili do druhého kola. Přesto Pistons letos před sezonou věřil málokdo.
Jenže po šesti týdnech 80. ročníku NBA je všechno jinak.
Po dlouhé době se v Detroitu možná rodí další velký americký příběh. Renomovaní basketbaloví analytici, například Kirk Goldsberry, řadí Pistons mezi největší překvapení této sezony.
Hvězdné duo
Za obratem stojí zejména dva tahouni, které si Pistons vyhlédli v draftu.
Cade Cunningham, kterého si Detroit zvolil jako jedničku v roce 2021, se nyní konečně ukazuje jako skutečný lídr týmu. A vedle něj září teprve dvaadvacetiletý pivot Jalen Duren.
„Cunningham naplňuje všechna očekávání, která do něj Detroit vkládal,“ napsal třeba o něm server Sports Illustrated, jenž zároveň upozornil, že hvězdný rozehrávač dokáže tým táhnout i v zápasech, kdy se ostatním tolik nedaří.
Detroit vyrovnal rekord, vyhrál potřinácté v řadě. Jokič vystřihl další triple double![]() |
Jejich souhra, kdy Duren postaví clonu a Cunningham míří do zakončení, patří k tomu nejúčinnějšímu, co můžete aktuálně v NBA vidět. Pistons tuto strategii navíc používají nejčastěji ze všech týmů, i díky tomu se mohou chlubit jedním z nejlepších útoků soutěže, což dokazují i statistiky.
Právě tahle dominance je jedním z důvodů, proč Detroit tolik vládne v podkošovém prostoru.
Není to však jen o nich. Pistons nyní disponují nejširším kádrem za dlouhé roky. Do sestavy se postupně z marodky vrátili Tobias Harris, Jaden Ivey či Ausar Thompson, výrazně týmu pomáhá i nováček Daniss Jenkins a na křídlech se prosazují Duncan Robinson s Carisem LeVertem. Pod košem pak odvádí tvrdou práci Isaiah Stewart. A přestože ještě nedávno chybělo až šest hráčů, Detroit vyhrával.
Není tak divu, že se v zámoří najednou o kouči J. B. Bickerstaffovi mluví jako o hlavním favoritovi na cenu pro trenéra roku.
Sám Bickerstaff to po zápase s Indianou shrnul: „Naše obrana je naše identita. To je okamžik, kdy jsme nejlepší.“ Detroit hraje tvrdě, agresivně a bez kompromisů. V tom navazuje na tradici, která je pro klub tak typická.
Tradice města pokračuje
Pistons jsou známí tím, že jejich nejlepší éry vždy dostaly nějakou přezdívku, jež přesně vystihovala charakter mužstva.
Tenhle tvrdý, neústupný styl je v Detroitu snad zakořeněný v DNA napříč generacemi. Jednou za čas se totiž opět objeví sestava, která znovu připomene, co je Detroit zač.
Na konci osmdesátých let to byla parta kolem Isiaha Thomase, Joea Dumarse a Billa Laimbeera, která obrátila NBA naruby. Přezdívalo se jim „Bad Boys“ – tedy „Zlí hoši“.
Disponovali možná nejlepší obranou v celých dějinách NBA, ale jejich tvrdý styl hry a pozápasové projevy z nich udělali opovrhované gaunery, které fanoušci napříč všemi kluby až k smrti nenáviděli. V letech 1989 a 1990 kralovali NBA a dodnes toto období považují fanoušci za nejslavnější v klubové historii.
O patnáct let později přišli další, jimž se pro změnu začalo říkat „Goin’ to Work“, ve volném překladu „Jde se makat“. Chauncey Billups, Ben Wallace či Richard „Rip“ Hamilton sice nepatřili k největším hvězdám, ale dokonale ztělesňovali identitu města.
Vsadili znovu na obranu, disciplínu a nekonečné nasazení. V roce 2004 pak dokráčeli až k trofeji Larryho O’Briena, dosud poslednímu titulu Detroitu.
A v roce 2025?
Americká média začala současným Pistons říkat pro změnu „Nasty Dogs“, tedy „Zlí psi“. Dokonale to vystihuje styl, jakým mužstvo pod Bickerstaffem hraje – opět tvrdě, neústupně a s ochotou pustit se do každé bitvy.
A co víc, hráči ji už sami přijali. „Všichni jsme drsní psi, říkej si tomu, jak chcete,“ vtipkoval Jenkins pro The Athletic. „To jsme my, banda tvrdých psů. A ty přece nechceš mít doma, že ne?“
Není náhodou, že Detroit vyhrál 15 z 18 zápasů, vede Východní konferenci a je druhý v celé lize hned za úřadujícími šampiony z Oklahoma City. Po letech trápení se o něm znovu mluví napříč ligou a možná se současná generace navždy zapíše vedle „Bad Boys“ i týmu z roku 2004.
Nadcházející měsíce však teprve napoví, jestli má tahle parta sílu prát se na jaře o mistrovské prsteny.
Trenér Bickerstaff měl však už jasno v červenci, když prohlásil: „Každý večer, kdy proti nám nastoupíte, vás čeká bitva. Některé týmy to prostě nechtějí podstupovat. Ale ať vyhrajeme, nebo prohrajeme, ten souboj vždycky ovládneme!“
























