V pátek ještě sledoval, jak jeho noví a staronoví parťáci z Nymburka přehrávají Pardubice (88:66), úterní duel Ligy mistrů proti Promitheasu Patras už by měl být jeho velkým comebackem.
„Těším se zpět na Královku, do Ligy mistrů. A že si také zahraju zápas. Na klubové úrovni jsem pořádně nehrál od května,“ komentoval Hruban v nahrávce pro česká média.
Velká radost z vytížení z něj čišela už na listopadovém reprezentačním srazu, během zápasů s Nizozemskem dostával od kouče Diega Ocampa výraznější prostor. „Užívám si teď každou minutu,“ líčil upřímně v Pardubicích, kde se také poprvé rozvyprávěl o neutěšené situaci v Itálii.
Mládí vpřed? Bálint posadil Hrubana. Sýkora zaujal, ale pohlédl do zrcadla |
Na palubovku se ve Scafati dostával sporadicky, ve čtyřech zápasech stihl v průměru odehrát necelých deset minut. I proto nepřekvapí pouhé dva body na zápas, přičemž tuto statistiku mu zachránil jediný zápas s Trapani, v němž zapsal šest bodů. Ve dvou utkáních se vůbec neprosadil a větší šanci ukázat, že v 35 letech je stále platným hráčem, nedostal.
„Není to ideální. Nevyvíjí se to celé tak, jak bych chtěl, a je to v řešení,“ posteskl si a začal s vyprávěním, jak se smolné angažmá rodilo.
„Na začátku září mi napsali poprvé, že by měli zájem. Napoprvé jsem odmítl, protože Scafati nemá úplně nejlepší pověst, není to místo pro každého. Ale pád dní nato se znovu ozvali, že opravdu mají zájem, zvedli nabídku finančně i s tím, že zaplatí i školu pro děti. V ten moment jsem si říkal, že už mi došly výmluvy, proč to nevzít.“
Jenže nakonec se ukázalo, že zvěsti o italském týmu zpod Vesuvu mají něco do sebe. A zatímco z Londýna a Choletu byl Hruban zvyklý na skvělou atmosféru v kabině, při třetím evropském angažmá narazil.
Vojtěch Hruban a jeho spoluhráč z Londýna Ovie Soko se radují v utkání Eurocupu.
„Ve Scafati se ten tým nepodařilo vytvořit, mohla za to pracovní atmosféra, která nebyla úplně dobrá. Pořád nad námi visela hrozba nějakých pokut, problémů a individuálních tréninků. V tom se strašně špatně pracuje,“ popisoval Hruban po návratu do Česka.
I proto už během reprezentační pauzy tušil, že se do Itálie, kde pevnou rukou vládl emotivní prezident klubu Alessandro Rossano, vracet nebude. „Všechno se dozvíte během několika dní. Oficiálně to nemůžu komentovat. Ač bych rád, abych měl klid,“ pousmál se hořce ještě v Haagu.
Od čtvrtka je jasno, reprezentační kapitán se bude znovu prohánět na palubovce v nymburském dresu, v němž oslavil devět mistrovských titulů a užíval si také řadu klání v Lize mistrů.
„Stoprocentně to beru tak, že se vracím domů. Od začátku jsme k tomu celá rodina takto přistupovali, že je to prostředí, které známe a kde jsme doma. A že si trochu spravíme chuť po tom nepovedeném angažmá v Itálii,“ uvedl.
Hořkost z evropského dobrodružství v něm ale nezůstává.
Vždyť s London Lions si užil velmi specifické oslavy titulu, během kterých více křepčilo vedení a realizační tým než hráči. „Protože to pro ně bylo poprvé, zatímco většina z nás už něco vyhrála,“ vyprávěl před rokem a půl pro iDNES Premium.
Hruban šampionem Británie: Drží nás chemie, česká liga ať si příklad nebere |
Skvělou zkušenost mu přinesla i kvalitní francouzská liga, kde měl zájem o pokračování. Ale nový trenér po sezoně obsadil jeho pozici domácím hráčem.
Putování nakonec Hruban shrnul: „Zahrál jsem si dobré soutěže a Eurocup. Stoprocentně to beru jako pozitivní zkušenost a něco, co bych neměnil. Člověku to dá nadhled a pozná, jak věci fungují.“
Teď rozepisuje další kapitolu v Česku, jak sám žertuje: jen starší, zkušenější a s méně vlasy, ale stále stejný.
Už teď je v klubové historii se 616 starty třetím hráčem, po Petru Bendovi je druhým nejlepším střelcem s 6755 body ve všech soutěžích a stejná pozice mu patří také v tabulce Ligy mistrů, v níž ztrácí 69 bodů na Gruzínce Giorgiho Šermadiniho.
Všechna čísla chce během trvání kontraktu do konce sezony pořádně navýšit.
„Je mi jasné, že těch minut bude v prvním zápase méně, ale nějak se do toho tempa zase dostanu a snad budu mít pocit, že do toho týmu zase patřím. Což bylo v Itálii těžké,“ uzavřel Hruban.
