O tři dny později se dočkal dalších minut ve Francii. Na své konto přidal jeden bod a se šesti doskoky byl nejlepším Čechem.
Jaký to byl zážitek nastoupit k prvnímu startu za národní tým a rovnou v kvalifikaci na mistrovství světa?
Bylo to neuvěřitelné. Najednou jsem byl mezi nejlepšími českými hráči. Jsem rád, že jsem si i zahrál, protože nebylo vůbec jisté, že se vejdu do finální nominace.
Dostal jste od spoluhráčů rady?
Ano, nejvíc rad jsem dostal od Blakea Schilba a Pavla Pumprly. Neradili mi k technickým věcem, ale spíše mě připravovali mentálně, jak se mám chovat na hřišti, abych hrál svou hru bez nervů.
Reprezentace má jistý start v září na světovém šampionátu. Bavil jste se s trenérem o vaší případné účasti v Číně?
Ne, vůbec, to je zatím docela daleko. Jediné, co teď můžu dělat, je makat na tréninku a doufat, že dostanu více minut v ACB (nejvyšší španělská liga). Uvidím, jestli budu pozvaný do národního týmu na letní přípravné zápasy. Určitě pro to udělám všechno.
Oslavil jste první reprezentační start?
Nijak zvlášť, došel jsem si s rodinou po zápase na večeři a hned druhý den jsme letěli na utkání do Francie. Tam jsme pak s týmem trochu oslavili postup a další den jsem letěl do Španělska.
Hodně odborníků vás srovnává s Tomášem Satoranským, který hraje v NBA. Ale kdo je váš nejoblíbenější hráč?
Srovnání s Tomášem přijímám jako pochvalu a cením si toho. Na druhou stranu vím, že mi zbývá ještě spousta práce a do Tomášovy třídy mi toho ještě hodně chybí. Nejoblíbenějšího hráče nemám, ale rád sleduji Klaye Thompsona a Alexeje Šveda, oba umí věci, které bych chtěl zvládat i já. To je neuvěřitelně rychlá a přesná střelba.
Chcete jít Satoranského cestou a přes Španělsko se dostat až do NBA?
Samozřejmě je mým snem si jednou v NBA zahrát. Zatím je to ale hrozně daleko, nejdřív se musím prosadit ve Španělsku. Když odcházel Tomáš do Ameriky, byl velká hvězda Barcelony.
Oproti němu i ostatním hráčům vás limituje nízká váha, spolupracujete s výživovými poradci?
Ano, jsem v kontaktu s trenérem z Ameriky. Letos máme také nutričního poradce v Zaragoze. Každý týden nás váží a máme přesně daný jídelníček. V klubu nám vaří paní přesně podle nutričního poradce, který kontroluje i to, jestli doma jíme.
V Zaragoze jste nedávno nastoupil ke svým prvním minutám v této sezoně španělské ligy. Jak jste byl spokojený?
Bylo to utkání s Breoganem, které jsme vyhráli. Mluvil jsem o tom zápase dlouho s trenérem, věděl jsem přesně, jakou mám roli v týmu, a navíc přišla plná hala.
V lize jste skoro zachráněni, očekáváte teď více příležitostí?
Klub dal letošní cíl dvanáct výher v základní části. Po dvaceti kolech máme deset vítězství, což je velmi dobré, zbývá odehrát ještě čtrnáct utkání. Jsme tam dva mladí kluci, co pravidelně trénujeme s prvním týmem a nevynecháme jediný trénink. Většinou ráno trénujeme se Zaragozou a večer s béčkem. Trenér říkal, že pokud budeme zachránění, tak v posledních zápasech nám dá větší prostor.
V této sezoně jste prodělal také zranění. O co přesně šlo?
Měl jsem vykloubený prst pravé ruky. Vyndali mi šlachu ze zápěstí a museli ji vložit k tomu prstu. Problémem tohoto zranění je, že stačí jedna špatná přihrávka, nebo jeden špatný driblink, a může se to znovu pokazit, takže se na to snažím co nejméně myslet a hodně si prst tejpuju.
Vít Krejčí před premiérou v českém áčku proti Bosně
Pravidelně nastupujete ve čtvrté španělské lize. Jaká je úroveň soutěže?
Většinou jsou týmy složené ze starších hráčů, kteří hráli basketbal dříve, než jsem se narodil. Oni vědí, že na basketbal a na rychlost nevyhrají, a tak zkouší hrát zkušeně, dávají lokty nebo se baví s rozhodčími. Je to skvělá škola.
Neplánujete přestoupit do klubu, ve kterém byste pravidelněji nastupoval ve vyšší soutěži?
Přemýšlel jsem o tom, ale před sezonou přišel trenér Porfirio Fisac, který dává prostor mladým hráčům. Když ne v zápasech, tak hlavně v trénincích, kde je skvělé, že nás všechny řadí na stejnou čáru. Třeba před dvěma lety si ti mladší na tréninku Zaragozy něco odehráli, ale pak si šli sednout a na řadu šli starší. Letos jsme na hřišti pořád všichni, a proto jsem tam zůstal.
