Všechno nejlepší, kapitánko! Možná hned u snídaně v hotelu v Temešváru se basketbalistka Veronika Bortelová dočká od spoluhráček gratulace k sedmatřicátým narozeninám.
A pak je odpoledne povede na palubovce k prvnímu zápasu mistrovství Evropy proti Černé Hoře.
„Na rozjezd je to hodně těžký soupeř. V základní sestavě mají plno zkušených hráček. Musíme hrát agresivně a přeběhat je,“ nabádá Veronika Bortelová.
Její návrat do reprezentace je možná největším překvapením české nominace. Kouč Lubor Blažek před rokem veteránku nevybral do týmu pro mistrovství světa, Bortelová chtěla v Nymburce - tak trochu v ústraní - dohrát kariéru.
Jenže v sezoně zářila takovým způsobem, že ji trenér znovu oslovil. „Byla jsem překvapená, vzala si lhůtu na rozmyšlenou a pak ji musela ještě prodloužit,“ líčí vitální rozehrávačka, jak se její návrat do národního týmu rodil. „Nakonec mi model přípravy i Eurobasketu vyhovoval, takže jsem kývla.“
Na soustředění v Lázních Bělohrad tak mezi hráčkami neustále pobíhala ještě jedna bojovnice.
Tříletá Kateřina dělala na přípravném kempu společnost mamince, aby se jí během tréninku před šampionátem nestýskalo. „Měla tam spoustu tet, holky se s malou kolikrát vyblbly,“ vypráví potetovaná vicemistryně světa z roku 2010, jak se spoluhráčky měnily v chůvy.
Dříve dlouho válela za USK Praha, úspěšné časy zažila i v několika polských klubech, zahrála si v Bulharsku.
V roce 2011 ohlásila mateřské povinnosti a zdálo se, že další hráčka ze zlaté generace českého ženského basketbalu končí.
Jenže Bortelová se vrátila nejen do české ligy, ale i na mezinárodní scénu. Kouč Blažek na ni spoléhá jako na rozehrávačku s kondicí Pavla Nedvěda, ale také jako na burcující šéfku kabiny, jejíž slovo má váhu. „V týmu je určitě více zkušených holek, které mají co říct. Třeba Ilona Burgrová,“ říká kapitánka, s kým se o roli vůdkyně podělí.
Mistrovství Evropy se letos hraje podle nového systému, poprvé s dvaceti týmy. Z pětičlenné základní skupiny postoupí první tři, každý z účastníků se pak upíná ke konečnému umístění v elitní pětce, která se přiblíží startu na olympiádě v Riu. „Naše šance jsou reálné,“ věří hráčka, jež reprezentovala už na Eurobasketu 2001. „Je to jen na nás, jak si s těžkou výzvou poradíme.“
Sama by už v Riu zřejmě nehrála, mistrovství Evropy označila za svou poslední akci. V červnu 2015 však ještě bude dřít ve prospěch týmu.
Tak ať je ta oslava úspěšná.
