Povinná Tv je výchovně-vzdělávací předmět jako každý. Základem je všestranné získávání pohybových dovedností a všestranný rozvoj pohybových schopností v základních sportech t. j. atletika, sportovní gymnastika, míčové hry (košíková, mezinárodní házená), plavání, běžecké i sjezdové lyžování. Na 1. stupni většinou formou pohybových her, na 2. a 3. stupni přiměřenou formou respektující individuelní schopnosti a všestranný rozvoj osobnosti. Nadstavbou povinné Tv jsou pohybové a sportovní kroužky i sportovní oddíly. Tímto směrem byla zaměřena příprava budoucích učitelů. Doufám, že tomu je tak stále a případné nedostatky nejsou obhajovány výroky typu: "My to dnes děláme jinak, my učíme Tv moderně."

Tělocvik mnohde zůstal na úrovni první republiky s důrazem na gymnastiku, která děti nebaví, kdy navíc jedno dítě "sportuje" a 29 se na to dívá. Myslím že mnohem větší důraz by měl být kladen na výuku základů kolektivních sportů a plavání. Bylo by fajn, kdyby se děti naučily hrát volejbal, basketbal, florbal, házenou, fotbal, klidně i hokej (nasucho s míčkem) než aby 29 dětí civělo na jednoho, co dělá blbě kotoul plavmo.

gymnasticke zaklady a atleticke zaklady jsou VELMI dulezitou pripravou pro ziskani koordinace, akcelerace, pruznosti a pouziti skoku, hazeni, techniky behu pro VSECHNY sporty,

Proto je pro deti VELMI dulezite zacit telesnou vychovou obsahujici prvky atletiky a gymnastiky, nez se prejde k zakladum kolektivnich sportu

Telesna vychova nemusi byt nijak nudna, zalezi na vynalezavosti a nadseni ucitele.

Kdysi také byl zaměstnán na jedné škole a když jsem viděl kolik dětí bylo osvobozeno od tělocviku (měly na to papír od doktora), potom se nelze divit jak náš sport až na výjimky jde dolů.

Imho tělocvik by se měl učit mnohem více teoreticky, sportovat by měly děti ve svém volném čase. Jenže i zde z diskuse je vidět spousta hloupých lidí, kteří se ptají, k čemu tělesná výchova je. Takže škola místo toho horko těžko dohání u dětí zanedbanou výchovu dětí ze strany rodičů.

A také je to vidět na stížnostech, že za covidu děti tloustly a že za to může vláda. Houby, mohou za to rodiče těch dětí.

Co tělocvikář, to narušená osobnost. Aspoň moje zkušenost. Dodnes si pamatuji, jakou jsem měla hrůzu že smrčky přes kozu - že zavádím nohama a narazím si ústa. Že to není o fyzické schopnosti, ale o bloku psychického. Když si vzpomenu, jak na to tělocvikáři reagovali....jak kdyby Smrčka byla alfa omega bytí člověka.

Skrčky...

Za nás bylo nejdůležitější, že v těláku se nic moc podstatného nedělo a ulili jsme se z otravných předmětů typu ČJ, jazyk tenkrát ruský, matematika, dějepis, zeměpis apod.

Pro me nejhorsi skrcka pres kozu ci zabradli. Asi jsem byl pokakanej. Splh na lane fuj. Sprint des. Kdyz uz tak dlouhe trate ci splh na tyci ci skok pres kozu roznozkou...

Někdo je halt nemehlo, s tím učitel nic nenadělá...

Staci se podivat na trenink profesionalnich fotbalistu kde je hlavne motorika, beh a posilovani. Nikdo nedela kotouly a jine nesmysly co se delaji na zakladni skole.

Stačí se podívat na trénink fotbalistů, kde se všeobecná příprava zanedbává, a možná i proto velká část fotbalistu po kariéře končí jako poloviční invalida.

Snad ještě jedna vzpomínka. Tělocvikáři s velkou oblibou kazili dětem vyznamenání a to v době, kdy nějaká druhá šance na vějšku nebyla. Pro mne jsou to velmi často zamindrákovaní lidé, kteří si svou hodnotu dokazují buď sportovními výkony,nebo na úkor dětí. Pamatuji jak jsem se byla přimlouvat za syna, a tělocvikářka mi vmetla, že má nedostatečnou koordinaci pohybu. Tedy v pubertě, kdy vyrostl 15 čísel za rok. V dospělosti dojel na kole z Lyonu do Číny, chtěla bych tu děvu vidět, zda by to dokázala.

To je na tom to nejhorší. Tedy, pokud nesportoval do puberty, to už se špatně dohání. Na druhou stranu, není každému dáno. Pohybové nadání je, nebo není, jen těžko se k té koordinaci dopracovat. Takže když si tělocvikář usmyslí, udělá děcku peklo. Já třeba neumím tančit, a vím, že s tím houby nadělám, a ani taneční mistr Játro by s tím nic nesvedl.

Tělocvik jsem na prvním stupni absolutně nenáviděl, nebyl jsem moc fyzicky zdatný a preferovaly se kolektivní sporty, což znamenalo, že jsem od ostatních vždycky dostával sodu za to, že mi to nejde.

Teď na střední to vidím jako zbytečnou ztrátu času. Cvičím sám 5x týdně a to co se dělá o tělocviku mi nedává absolutně nic.

Celkově mi to přijde absurdní, protože jako dospělý člověk si už přijdu dost soběstačný na to, abych rozhodl co se sebou po fyzické stránce dělat.

Na základce jsem tělocvik neřešil. Čutali jsme do mičudy na kdejakém plácku, pořád jsme někde lítali. Od třetí třídy jsem jezdil za Spartu rychlostní kanoistiku, tak jsem neměl problém. Jen ty kolektivní, to mi prostě nešlo, zvlášť ten fotbal. Jak si mě do týmu na fotbal "kapitáni" nevybírali, vybíjená, to bylo něco jiného. Občas se mi podařilo soupeřům v poli vyrazit dech, byl i nějaký otřes mozku. Ale pro většinu to bylo zpestření výuky. Na učňáku to bylo jinak. Snahy se ulejt, a nebo fotbal. Do týmu mě opět nikdo nechtěl, tak jsem se schoval v nářaďovně, a zkoušel koně, bradla (bradla jsem miloval, silové, dynamické, bavilo mě to) Tělocvikář, už postarší super chlap mě tam jednou vyhmát, začal něco o ulejvácích, ale když viděl ty figury... Fotbal tě nebere, to jsem si všimnul, tak se mi tu nezmrzač, já sem občas kouknu. A v osnovách byly různé prověrky, vytrvalostní, silové, nářadí. Fotbal tam ke smůle ostatních nebyl. Takže když došlo na kruhy, a hlavně na ta bradla, vysek jsem takovou sestavu, že učitel povídá: "Tauši, z vás bude ještě gymnasta" Cítil jsem se jako za sto gólů, protože čutálisti z toho pdali jak mouchy. A když mi rodiče za lumpárny zamkly kolo, byl to krutý trest. Když má kamarád dostat syna na kolo, to je boj, jako ještě musím dohrát level, jinak přijdu o.... co já vím o co.