S reprezentační kariérou se loučila jako dvojnásobná olympijská vítězka, trojnásobná mistryně světa a desetinásobná mistryně Evropy. Víc toho mezi lety 1968 až 1986 nemohla jako sovětská basketbalistka na mezinárodní úrovni vyhrát.
Klubovou kariéru obrovitánská pivotka spojila s TTT Riga, kde slavila 15 titulů ze sovětské ligy a hned jedenáct z PMEZ (současné Euroligy).
V lotyšském hlavním městě také ve čtvrtek 8. ledna zemřela, o jejím úmrtí ve věku 73 let informovala Lotyšská basketbalová unie.
Životní příběh Semjonovové nabízí množství slavných, ale také řadu teskných momentů.
Pro basketbal jí údajně objevili na poli. „Na každé noze měla dvoje holinky spojené v jedinou a oblečená byla v pytli,“ vyprávěla před lety Milena Jindrová, nejlepší česká basketbalistka 20. století.
Už ve dvanácti letech měla 190 centimetrů, trpěla gigantismem. Pro mnohé byla tehdy úkazem.
Uljana Semjonovová s číslem deset v zápase proti USA.
Mezi bezednými koši si ovšem vybojovala uznání.
Jako první ženu narozenou mimo USA ji v roce 1993 uvedli do basketbalové Síně slávy ve Springfieldu. O šest let později se dostala do Síně slávy ženského basketbalu a nakonec v roce 2007 i do Síně slávy FIBA.
Lotyšsko se loučí„Odešla zlatá dívka olympijského, světového a evropského basketbalu, velmi vřelý a vnímavý člověk,“ napsal lotyšský prezident Edgars Rinkēvičs. „Uljana Semjonovová byla vynikající sportovkyně, která hrdě nesla jméno Lotyšska po celém světě a inspirovala několik generací k víře ve vlastní sílu a zemi. Její přínos zůstane navždy v naší paměti,“ uvedla premiérka Evika Siliņaová. |
„Když jsem byla mladá, v rodině mě učili, abych každou práci, do které jsem se pustila, dělala poctivě, s plným nasazením a do konce. Cestu k basketbalu jsem si chvíli hledala, ale pak jsem se do něj v TTT díky skvělým holkám v týmu zamilovala,“ citoval Semjonovovou lotyšský web Delfi.
Ačkoliv nebyla bůhvíjakou atletkou, na palubovce dominovala.
Výběry, ve kterých působila, dokázaly dokonale využívat její výšky.
„Ona byla ráda, že chodila. Sovětky na ní vždycky čekaly, ale pak to byla pod košem obrovská síla. Naučili jí jednoduchou otočku, a když zvedla ruce, nikdo na ni nedosáhl. Naopak pod jejich koš se vůbec nikdo nedostal. Prostě to nešlo,“ vzpomínala Jindrová.
„Basket mě nikdy neomrzel, i když jsem někdy hrála skoro rok bez dovolené. Vždycky jsem myslela na prestiž týmu, na zisk další trofeje,“ tvrdila o sobě Semjonovová.
V soukromém životě ovšem prožívala řadu strastí. Natália Hejková loni v rozhovoru pro magazín Téma líčila: „Jednou jsem ji za socialismu potkala v pražském Domě obuvi. Všechny její spoluhráčky zářily štěstím, a ona byla smutná, protože na ni tak velké boty neměli.“
Sebevědomí je mi vrozené. Už ve školce jsem byla lídr, říká legenda Hejková |
Na konci kariéry Semjonovová sotva chodila a v poslední době také jí trápila řada vážných zdravotních potíží. V roce 2017 absolvovala operaci srdce, před třemi lety pak přišla i o jednu nohu.
„Většinu času ležím a sedím, nemůžu jít ven. Nemohu se pohybovat o berlích, protože potřebuji protézu, ale ani ta mi moc nepomůže – druhá noha je příliš slabá a sotva unese mou váhu,“ líčila.
Uljana Semjonová ve sportovních důchodu během EuroBasketu 2009
V těžké situaci jí pomáhal Lotyšský sociální fond olympioniků, který pro sportovní veterány zakládala právě Semjonovová.
Obrovská ikona své basketbalové éry.
