Basketbalové Španělsko letos zažívá sezonu snů. Vždyť před mistrovstvím Evropy v dospělé kategorii ovládlo také turnaje do 18 i 20 let. Pouze na šampionátu do 16 let to skončilo "jen" bronzem. Mimochodem, cennou výhru nad favoritem si v domácím prostředí připsali mladí Češi, kteří nakonec vybojovali stříbrné medaile.
A ženy? Na mistrovství Evropy dospělých tým coby hlavní favorit vybouchl, a tak se za Pyrenejemi museli spokojit se zlatem z dvacítek a šestnáctek, bronzem osmnáctek a vítězstvím Salamanky v Eurolize.
Španělská hegemonie není dílem náhody. Vše začíná výchovou mladých talentů, kterým se od začátku jejich basketbalové kariéry věnují experti, kteří je dokážou připravit na přechod o kategorii výš. Tak je zajištěna neustálá návaznost.
Hráči navíc postupují výš spolu a vytváří mezi sebou pouta nejen na palubovkách, ale i mimo ně. Stačí se podívat na mužskou reprezentaci. Její osu tvoří už několik let titíž hráči.
Španělským ženám zůstaly oči pro pláč. Byla to však výjimka z pravidla.
Basketbal v jejich pojetí vypadá nesmírně jednoduše, spoluhráči jsou na sebe zvyklí a dokážou pro sebe vypracovávat volné pozice ke střelbě. Vyhovuje jim také evropský styl basketbalu, který je oproti tomu zámořskému orientovaný mnohem víc na týmové pojetí. Není náhoda, že v NBA mají Španělé jen jednu opravdovou superhvězdu - Paua Gasola.
Španělé se na něj mohou spolehnout už několik let. Letos navíc víc než jindy zářil také střelec a Gasolův velký kamarád Juan Carlos Navarro, který na evropském šampionátu dokonce získal cenu pro nejužitečnějšího hráče turnaje.
Na jeho případě se dá ilustrovat rozdíl mezi evropským a zámořským basketbalem nejvíc. Zatímco na starém kontinentu patří už dlouhá léta mezi největší hvězdy, jeho pokus prosadit se v NBA úspěšný nebyl.
V mladších výběrech zazářili v kategorii do 18 let například Alejandro Abrines Redondo či Daniel Diez, v reprezentaci o dva roky starší nade všemi čněl naturalizovaný Černohorec Nikola Mirotič, který byl letos draftován do NBA v prvním kole.
Španělská výchova prospívá i českému basketbalu. Zleva Kamil Švrdlík, Tomáš Satoranský a Patrik Auda.
A právě s tímhle jménem souvisí jeden z důvodů, proč je Španělsko napřed. Tamní kluby dokážou přilákat ty nejlepší. Ne nadarmo tam končí také ty největší české talenty. Z Tomáše Satoranského a Davida Jelínka učinila tamní výchova prospekty s vidinou NBA. Kamila Švrdlíka, Jaroslava Tyrnu, Tomáše Brůhu i Patrika Audu posunula do NCAA.
Kam to jednou dotáhnou Ondřej Kohout, Ondřej Balvín, Milan Jaroš, Samuel Faifr či Jan Švandrlík, to je otázka. Španělskou cestu jim, ale třeba i Tomáši Hamplovi, Matyáši Heringovi, případně Marku Součkovi těžko vyčítat.
Spolu s nimi končí ve španělských velko- i maloklubech, farmách a akademiích celá řada Slováků, Lotyšů, Nizozemců, Britů, ba dokonce Litevců. A k nim přidejte Afričany. Spoustu Afričanů. Těm nejlepším z nich se pak Španělsko nerozpakuje nabídnout občanství.
Novopečený mistr Evropy Serge Ibaka z Konga je na vrcholku pyramidy, už teď se učme jména Vanessa Bléová, Astou Ndourová nebo Ilimane Diop. Budou patřit slavným basketbalistům.
Na ME do 16 let Jiří Šoula ukázal Ilimane Diopovi záda. A za pár let?
Ti nejlepší z mladých, Nešpanělů, ale převážně Španělů, se podrobeni tvrdé juniorské konkurenci nemusejí bát, že se ztratí v nejlepších basketbalových ligách v Evropě - španělských ACB a LFB. Není potřeba dodávat, že konfrontace s těmi nejlepšími dokáže růstu hráče ještě výrazně pomoci.
I proto mají bronzoví Španělé z mistrovství Evropy do 16 let stále mnohem větší šanci prorazit než jejich stříbrní čeští vrstevníci.
A ještě jedna poznámka, více méně na okraj: žádná jiná evropská země z basketbalu nedokázala učinit tak funkční produkt jako Španělsko. Ne nadarmo sídlí ULEB (Union of European Leagues of Basketball) v Barceloně. Ne nadarmo se právě tam rozhoduje o osudu Euroligy a Eurocupu.
Nepochybnou španělskou výhodou je bezmála padesátimilionový trh. Ale co Francouzi, Němci, Italové? Ti všichni se dnes jezdí přiučit nejen do Ameriky, ale také do Španělska.
Španělský basketbal teď má právo vidět růžově. Nejsou to ale červánky naznačující západ slávy jedné velmoci? Mládežnické úspěchy o tom nesvědčí. Ale jeden varovný vykřičník přece jen visí: mnohé zprávy z ACB ligy hovoří o zchudnutí většiny klubů, souvisejícím se špatnou ekonomickou situací země. Ještě pár let se na Pyrenejský poloostrov za slávou nejeden basketbalista požene. A pak?
