Šťavnatější přesun v letošním létě už v NBL těžko přijde. Do trikotu Válečníků se olympionik a účastník mistrovství světa nasouká po devíti letech. Při své první děčínské etapě pomáhal psát stříbrnou historii. Nyní, ve třiatřiceti, chce medaili taky, pomáhat bude i mladým dirigentům hry a zároveň má trénovat mládež.
Jako soupeř jste si to s děčínskými fanoušky několikrát rozházel svými gesty. Zapomenou?
Samozřejmě to vnímám, nic příjemného to pro mě není. Vím, že pár emotivních zápasů proti Děčínu jsem měl. Lidi by to měli brát tak, že se snažím pro svůj klub udělat všechno možné, aby vyhrál. A teď budu stát na jejich straně. Přeju si, aby mě vzali, protože emoce ke sportu patří. Ať jsem hrál v Pardubicích, v Ústí, v Nymburce, dávám do výkonu emoce, oni s nimi fandí, na tom nevidím nic špatného.
V Ústí jste měl příchod podobný a nakonec jste si publikum získal.
Víceméně jsem tam šel v podobné situaci, tak snad si stejně nakloním i děčínské fanoušky.
Četl jste si komentáře k vašemu příchodu? Nebo raději ne?
Snažím se je moc nečíst, ale nakonec to člověka stejně zláká. Na sítích jsou kladné i záporné ohlasy, první vás potěší, druhé méně, ale tak to prostě je. Možná to je i motivace do další práce.
Třaskavý comeback. Vyoral se nedohodl s Ústím a po devíti letech se vrací do Děčína |
Jaké pro vás bude El Nordico, tedy derby s Ústím, opět na straně Děčína?
Zase jiné, ale těším se. Derby je pokaždé vyhecované, nejvíc v celé lize, a hraje se dobrý basket. Rivalita je stejně velká jako před devíti lety, kdy jsem z Děčína odcházel. Možná poslední dobou některé zápasy byly až moc vyšponované a se spoustou negativních emocí, ale jinak to je pořád to velké a atraktivní derby.
S čím se vracíte do Děčína?
S velkou energií i velkou chutí dokázat, že na to ještě mám, což si stále myslím. Podepsal jsem na dva roky a určitě mé cíle jsou nejvyšší, chtěl bych uhrát aspoň jednu medaili.
Během sezony jste mluvil ještě o cizině, bylo něco na stole?
Zatím ne, na cizinu se musí čekat o trošku déle. Měl jsem jiné nabídky z Česka, ale ta děčínská mi dávala největší smysl. Už nebylo třeba nic jiného vyhlížet.
V čem vám dávala smysl?
Všechny lidi v klubu znám, v Děčíně mi to je sympatické, funguje na rodinné bázi. Navíc u basketu chci zůstat i po hráčské kariéře a u Válečníků se můžu trenérsky vzdělávat. Už jsem mluvil se šéfem mládeže Tondou Pištěckým a pravděpodobně bych měl dostat ligový tým U17. Ještě se řeší můj kolega, protože zápasů a některých tréninků se nebudu moct zúčastnit.
U míče Marek Houška, brání Tomáš Vyoral. Z protihráčů se stanou spoluhráči.
Rozhodlo i to, že jste dostal delší než roční smlouvu?
Kdyby mi nabízeli jednoroční, přemýšlel bych nad tím. Chci mít nějakou jistotu, už nejsem nejmladší, v létě mi bude 34. Na ligu ale ještě v pohodě mám a přesvědčím lidi, že za tým dokážu skoro položit život, fakt bojovat, makat pro něj.
Jak se změnil Děčín?
Kromě Tomáše Pomikálka a Filipa Kroutila jsou tady jiní hráči, jiný trenér. Tým za těch devět let prošel přestavbou, ale i ostatní kluky z ligy znám, nejdu do cizího prostředí.
Jak vzpomínáte na svoji první štaci u Válečníků v děčínské době stříbrné?
Na ni musím vzpomínat jen v pozitivním slova smyslu, otevřelo mi to bránu do většího basketu, ať do reprezentace, nebo k přestupu do Nymburku. V Děčíně jsme vyhráli třikrát po sobě stříbro, což se předtím klubu nikdy nepovedlo.
Hráli jste finále na zimním stadionu, patří to k vašim top zážitkům v kariéře?
V lize určitě jo, skoro před pěti tisícovkami lidí, před takovou návštěvou za normálních okolností nehrajete. Mám čtyři tituly s Nymburkem, ale když tam jdete, počítáte s tím, že zlato vyhraje. Je to hezká věc, ale víc si cením stříbra, protože jsem hrál daleko větší roli a měl mnohem více minut na hřišti.
Co vlastně říkáte na to, že z Nymburku se stane Slavia, což je veřejné tajemství?
Taky jsem o tom slyšel. Upřímně, moc informací o tom nemám. Přitom mám spoustu kamarádů v Nymburce, ale stejně o tom moc nevíme, jak a kde chtějí hrát. Určitě jde o zajímavý projekt, ale uvidíme, co z toho vyleze.
Sebekritický Vyoral: Někdy jsme ani nebojovali. Ale čekal jsem víc i od lidí |
Kouč Válečníků Tomáš Grepl je bouřlivák a přísný trenér, nebojíte se?
Já se na něj těším, myslím, že je dobrý trenér. Kolikrát dokázal uhrát dobré výsledky a zápasy, i když neměl dobrou sestavu. A že je bouřlivák? Emoce k tomu patří. Vůbec s tím nemám problém.
Máte radši živelné trenéry?
Myslím, že i pro hráče je lepší, když trenér zápas víc prožívá, než když jen stojí a kouká.
V týmu máte plnit roli mentora, co to bude obnášet?
Já se na to těším, v týmu by měla být spousta mladých kluků, kteří zkušenosti nemají. Myslím, že jsou talentovaní, a chtěl bych jim v basketbalovém růstu pomoct.
Třeba supertalentu českého basketu Markovi Houškovi, který hraje na stejném postu jako vy?
Postavou mi trošku připomíná Tomáše Satoranského v mládí, taky byl takový vytáhlý a nade všemi čněl. A určitě je šikovný, když už v 16 letech hraje ligu. Nemyslím si, že bylo poznat, že je mladý. Samozřejmě, nějaké chyby tam byly, ale je to mladý kluk, má to všechno před sebou. Budu rád, když mu trochu pomůžu v basketbalovém růstu. A jsem zvědavý, kam to dotáhne.
Až do NBA jako Satoranský?
Proč by ne? Samozřejmě musí mít trochu štěstí, aby se mu vyhýbala zranění, ale když bude makat, může to i Marek dokázat.
On začíná, ale vy už se chystáte na 18. sezonu v NBL.
Je to už pár let. Když se za tím ohlédnu, hrozně to letí, vůbec bych neřekl, že to je tolik let. Někdo by si pomyslel, že když to hraju takovou dobu, chybí už motivace. Samozřejmě, je občas těžší ji v některých zápasech najít, ale pořád mě basketbal baví, pořád dělám, co jsem si vysnil. A těším se na to.
Udržujete se po třicítce ve formě jinak než dříve?
Člověk už nepotřebuje tolik trénovat. Nějaké tréninkové jednotky navíc v sezoně musí být, ale už to není jako před osmi lety. Na celé prázdniny jsem se tehdy zavřel do tělocvičny, makal jsem v posilovně, to už teď nejde. Je to také hodně o odpočinku, dát tělo dohromady, pak se můžete měsíc před přípravou začít chystat na sezonu.
Jaké byly ty dvě v Ústí?
Určitě na ně budu vzpomínat v dobrém, po základní části jsme byli vždy vysoko, pátí a čtvrtí. Pak play off už bylo horší, nedokázali jsme formu udržet nebo přenést dál. Možná jsme měli na víc, ale tak to prostě je.
Proč jste nepřijal další nabídku Slunety?
Sport se nedělá do sedmdesáti, finanční stránka hrála roli. A dávalo mi to celkově víc smysl v Děčíně.
Šéf Slunety Tomáš Hrubý stejně jako vy budí kontroverzi, rozuměli jste si spolu?
Sedli jsme si velice dobře. Kolikrát jsme byli i na kávičce a neřešili jen basket. Je fajn člověka poznat i z jiné stránky, neměli jsme mezi sebou problém. Je to srdcař, kdyby tam nebyl on, Sluneta tak vysoko není. Je to určitě dobře pro celý český basket. Jestli se má liga i celkově náš sport posouvat, potřebuje takové lidi.
Houser o posile: Nešlo jen o penízeFinanční přetahovaná o hvězdu basketbalové ligy Tomáše Vyorala? Třiatřicetiletý rozehrávač nepřijal nabídku ústecké Slunety, kde působil poslední dva roky, a kývl děčínskému rivalovi. Šéf Válečníků Lukáš Houser ovšem tvrdí, že jen o peníze nešlo. „Rozhodně ne. My máme svůj rozpočet daný, víme, co si můžeme dovolit. A v rámci toho přišel Tomáš Vyoral,“ odmítá Houser, že by Armex ligové eso přeplatil. „Od Ústí pořád čtu, jak dělají všechno odpovědně, ale to my taky. A nemyslím si, že za příchodem Tomáše do Děčína jsou jen peníze. Neřekl bych, že šéf Ústí (Tomáš Hrubý) zná náš rozpočet a naši nabídku Tomášovi. Zrovna tak jako já neznám tu jejich, takže o tom nemluvím.“  Generální manažer Děčína Lukáš Houser. Přesuny mezi regionálními rivaly vždy vzbuzují kontroverzi, v letošní sezoně Sluneta sáhla po dvou hráčích, jimž Děčín nenabídl novou smlouvu (pivot Adam Pecháček a křídelník Isaac Davidson), a po propuštěném pivotovi Ahmadu Randovi. Teď po delší době přichází velký přestup opačným směrem a zrovna jde o hráče, který fanoušky rozděluje. Jedni ho milují, druzí nenávidí. Pro příznivce Armexu byl Vyoral trochu jako červený hadr na býka, obzvlášť když ještě oblékal dres úhlavního soka. „Myslím, že všechny bude nakonec stejně zajímat hlavně to, jestli budeme vyhrávat nebo prohrávat,“ nemyslí si Houser, že by fanoušci Vyorala nepřijali. A to ani přesto, že v Děčíně se na něj často bučelo a on zase příznivce poškádlil třeba nevhodným gestem během letošního derby. „Teď se to možná rozdělí na dva tábory, ale v září budeme všichni fandit Děčínu a tedy i Tomášovi Vyoralovi,“ nepochybuje šéf. Věří, že brzy všechno přebije Vyoralův přínos pro tým. V posledním ročníku doručoval v průměru 14,8 bodu, stal se MVP prosince. „Po tom, co u nás nebudou pokračovat Lukáš Feštr a Tadeáš Slowiak, byl Tomáš pro nás nejlepší možné jméno. Máme tu mladé rozehrávače Marka Houšku, Martina Kučírka, Honzu Kopeckého, kterým chceme dávat postupně šanci. A český zkušený rozehrávač jako jednička a jejich mentor, to nám k tomu perfektně sedí. Takových hráčů jako Tomáš tady opravdu moc neběhá,“ tvrdí Houser. Mrzí ho odchod jedenadvacetiletého Tadeáše Slowiaka do zahraničí, Děčín ho chtěl udržet. „Měl smlouvu ještě na rok, my mu ji chtěli prodloužit a stavět na něm, ale on se rozhodl jinak. Má na to právo, respektujeme to. A v tuhle chvíli je pro nás téma už jiní hráči.“  U míče Jiří Welsch z Nymburku, brání ho Tomáš Vyoral z Děčína. Post rozehrávače, to byla v minulé sezoně pro Válečníky Achillova pata. Slowiak skoro celý rok promarodil, Posh Alexander ze dne na den utekl zpátky do Ameriky. „A víme, že post rozehrávače je v basketu v podstatě nejdůležitější. Teď máme základní duo pro příští ročník Tomáš Vyoral – Marek Houška, což jsou velmi dobří hráči a bude to atraktivní i pro fanoušky,“ věří Houser. Vyoral se zapojí i do trénování mladých Válečníků. „To je podstatná část jeho příchodu. Doplní náš už tak velmi silný trenérský tým. Pro nás je to další velká přidaná hodnota.“ A nakonec i El Nordico, už nyní nejsledovanější zápas ligy, může mít s přeběhlíkem Vyoralem zase o něco větší říz. |
