Svou přípravu na blížící se ročník probral rodák z Prahy v rozhovoru pro oficiální podcast týmu Wizards - Off The Bench.
Satoranský hovořil s reportéry Zachem Rosenem a Chrisem Gehringem minulý týden po jednom z tréninků v rámci přípravného kempu Washingtonu.
O čem všem promluvil?
O pražské oslavě Stanley Cupu s Jakubem Vránou, který trofej vybojoval s Washington Capitals:
Když vyhráli, tak jsem mu samozřejmě gratuloval, protože to, co dokázal s Capitals, byl úžasný úspěch. Sledoval jsem jejich finálovou sérii proti Las Vegas a bylo skvělé, jak se celý Washington postavil za svůj hokejový tým. Jak už bývá tradicí, tak si hráči mohou Stanley Cup vždycky na den půjčit, takže když byl Jakub s pohárem v Praze, napsal mi a pozval mě na večírek. Měl jsem možnost se z poháru napít, což se jen tak někomu nepoštěstí. Stanley Cup je možná nejslavnější pohár na světě a je úžasné, jak ho lidé znají úplně všude.
O své letní přípravě:
Každé léto se chci zlepšit ve všech aspektech své hry. Tohle léto bylo dobré, protože jsem měl dostatek času na individuální přípravu. Než jsem se připojil k národnímu týmu, tak jsem se připravoval skoro dva měsíce v kuse. Pendloval jsem mezi Prahou a Barcelonou, kde jsem absolvoval spoustu individuálních tréninků. Nejvíc jsem se soustředil na střelbu, kterou se mi podařilo zlepšit už před loňskou sezonou a chci v tom pokračovat. Chtěl bych si udržet solidní úspěšnost a přidat i střelbu z dálky po driblingu. Pracuji také na zrychlení práce nohou v obraně a obecně na všech věcech, které mi dělaly v předchozí sezoně problémy.
O udržení úspěšnosti střelby z dálky, která šla u Satoranského v minulé sezoně prudce vzhůru:
Měl jsem podobnou přípravu jako vloni, protože jsem nechtěl měnit něco, co tak dobře fungovalo. Musím ještě víc trestat obránce, kteří ode mě budou odstupovat nebo budou chodit pod clonou a dávat mi prostor ke střelbě. Byl jsem pochválen za výběr střel, ale musím být ještě víc nebezpečný.
O přestavěném kádru Wizards, který by měl být podle hvězd Johna Walla a Bradleyho Beala nejsilnější za poslední roky:
Myslím si, že máme opravdu velmi silný tým. Těším se na spolupráci s tolika skvělými hráči. Hodně posílila lavička, která by měla patřit k nejlepším v lize. Austin Rivers je skvělý hráč ve hře jeden na jednoho, což nám hodně chybělo. Posilou bude i křídelník Jeff Green, který je skvěle atleticky vybavený. Musí se samozřejmě zlepšit i hráči, kteří už tu byli, tedy Kelly Oubre Jr. nebo Otto Porter Jr., a pak můžeme být hodně silní. Takhle ale mluví před sezonou každý tým. U nás nesmí zůstat jen u slov a musíme to ukázat na hřišti.
O spolupráci s pivotem Dwightem Howardem:
Je to pro mě hodně zvláštní. Dwight v dětství patřil k mým hodně oblíbeným hráčům a měl jsem na zdi vedle postele jeho plakát s kápí Supermana, který měl na sobě při soutěži ve smečování 2009. Takže pro mě bude velký zážitek moci si s ním zahrát v jednom týmu.
O tom, jak mu bude ve Washingtonu chybět polský pivot Marcin Gortat, který je jeho kamarádem:
Mrzí mě, že jsem přišel o dalšího Evropana v týmu, ale to je prostě byznys NBA. Už jsem v lize třetím rokem, takže jsem na to zvyklý. Marcin mi ale bude určitě chybět, za dva roky jsme se hodně spřátelili a přeji mu hodně štěstí v Los Angeles Clippers. Máme ale pět nových hráčů a všichni vypadají hodně sympaticky, takže se těším na spolupráci s novými kluky.
Trenér Washingtonu Scott Brooks rozdává pokyny, Otto Porter Jr. (vlevo) a Austin Rivers naslouchají.
O roli lídra reprezentace v kvalifikačních zápasech proti Rusku a Bosně a Hercegovině, které stvrdily postup národního týmu na světový šampionát po 37 letech:
Letos jsem v reprezentaci už opravdu musel být tím hlavním lídrem, protože v národním týmu skončilo několik hráčů silné generace minulosti včetně mého velkého kamaráda a bývalého hráče NBA Jirky Welsche. On byl velký lídr v šatně, kdy nás uměl uklidnit a říct nám, co potřebujeme. Tím, že odešel, jsem tak nějak přirozeně zaujal jeho pozici. Ani s tím nemám velký problém, protože toho mám odehráno v Evropě i v reprezentaci už hodně a nikdy jsem se nebál povzbuzovat spoluhráče a komunikovat s nimi na hřišti i mimo něj.
O špičkování s Jirkou Welschem kolem českého střeleckého rekordu NBA, který Satoranský v únoru proti Chicagu překonal 25 body:
Někdy ho s tím samozřejmě popichuji. Řekl mi, že ho ten rekord vlastně ani tolik nezajímal, dokud jsem ho nepřekonal. Asi ho trochu naštvalo, že jsem to byl zrovna já.
