Středa 8. července 2020, svátek má Nora
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 8. července 2020 Nora

Jak být víc než sportovec. Co Satoranského naučil LeBron James

  5:59aktualizováno  5:59
Jediný Čech v legendární NBA a od léta nejlépe placený sportovec země. Taky největší hvězda basketbalové reprezentace, která se chystá na vstup do mistrovství světa v Číně. Jak Tomáš Satoranský před šampionátem odpovídal v rozhovoru pro Magazín MF DNES?

Tomáš Satoranský | foto: ČBF / Václav Mudra

Jste nejznámějším a nejúspěšnějším českým basketbalistou, tváří vašeho sportu. Chtěl jste někdy v životě dělat něco jiného?
Možná když jsem byl hodně malý. Vždycky se mi líbila zvířata a strašně rád jsem chodil do zoo. Chtěl jsem být ošetřovatelem, to byl první sen. Docela jsem o tom přemýšlel a říkal si, že by v tom mohla být budoucnost, což tedy zpětně nevím, jestli byl dobrý odhad. Ale to mě opustilo hrozně rychle. Jakmile se v mém životě objevil sport, hned se stal variantou číslo jedna. 

KOMENTÁŘ: Odměna za léta překážek. Satoranský dostává pozici, o níž snil

Ptám se proto, že jste prý odmala toužil po NBA.
Skutečně jsem začal snít už tehdy, kdy si to obyčejně nikdo neuvědomuje. Viděl jsem všechnu tu show okolo, sport, který mě baví, nejlepší soutěž světa. To mě zaujalo a nejspíš bylo dobře, že jsem neřešil, co všechno to obnáší. Nepředstavoval jsem si všechny překážky.

A že jich je! Byla cesta o něco schůdnější tím, že jste jí od začátku věřil? Myslím, že to bylo důležité. Je správné mít vysoké cíle a snít o nich. Ne že by mě někdo zrazoval, ale hodně lidí si určitě myslelo, že to nemůže vyjít. Třeba táta, který mě vychovával, pořádně nevěděl, že něco takového jako NBA existuje. Není ze sportovní rodiny a místo toho hodně apeloval na školu, což samozřejmě bylo z pozice rodiče dobře. Ani on netušil, že bych to mohl dotáhnout takhle daleko. Je zajímavé na to vzpomínat. 

Do nejlepší basketbalové soutěže se dostali jen čtyři Češi. Čtyři lidé za sedmadvacet let samostatné republiky, to nezní jako příliš vysoká šance.
Čtyři hráči, to není moc. Ukazuje to, kde basketbal tou dobou u nás byl třeba vůči hokeji. Zrovna ve srovnání s ním je globální konkurence v basketbalu mnohem těžší. Taky se NBA poslední dobou hodně otevřela Evropanům, někdo už nám cesty do Ameriky vyšlapal. V tomhle směru je to jednodušší. A snad to ukazuje něco i o vzestupu basketu u nás.

Jak podle vás vypadá obecná představa o basketbalistech NBA? A jak jí odpovídá realita?
Hodně lidí si myslí, že utrácíme nesmyslné částky za auta a luxusní věci, které nepotřebujeme. Nemůžu přesně soudit, jak to mají Češi, ale celosvětový pohled na ligu takový je, to jsem poznal v Americe - co hráč NBA, to zlaté řetězy na krku a rozhazování peněz. Což je mýlka. Pořád takové basketbalisty najdete, ale rozhodně to není pravidlo. Dost se to změnilo. Najdete hodně chytrých lidí, kteří dobře investují. Nejsou to žádní blázni. 

„Nemusím si kupovat zlaté řetězy nebo diamantové hodinky. Nemám takovou potřebu.“

Lidi u nás to začalo zajímat, když se objevila sportovní zpráva léta: po podpisu tříleté smlouvy s Chicago Bulls si vyděláte třicet milionů dolarů - a stal jste se nejlépe placeným sportovcem země. Je nepříjemné, když se o vašem platu mluví?
Tady se to bere trochu jinak než v Americe. Tam s tím umí pracovat a vědí, kolik berou ostatní sportovci. U nás to lidi zaskočí, neustále plat probírají, to číslo se objevovalo skoro v každém titulku. Už je toho trochu moc, řekl bych. Je vidět, že na to nejsme zvyklí. 

Mělo by zaznít, že abyste vůbec mohl odejít do NBA, musel jste se vykoupit z Barcelony. S pomocí vašeho prvního klubu Washington Wizards vás to přišlo na dva miliony eur.
Stoprocentně to byl risk. Investoval jsem do svého snu. Doufal jsem, že pak v budoucnu podepíšu větší kontrakt, ale že se po třech letech stane tohle? To nemohl vědět nikdo. Věřil jsem svým schopnostem, že dokážu přesvědčit týmy, že mám na dobrou smlouvu. 

Risk byl tedy zisk.
Jenže o tom, co to všechno stálo, se málokdo chce bavit. Navíc si spousta lidí myslí, že dostanu skutečně celých deset milionů dolarů za rok, což tak není. Jen daně v USA seberou z vaší výplaty skoro polovinu. Daně jsou ohromné. Ale já v tom lidi nechávám, nemůžu přece každého přesvědčovat. Ti, na kterých mi záleží, vědí, jak to je. A na tom zase záleží mně. 

Tomáš Satoranský (vpravo) z Washingtonu střílí na koš Miami přes Bama Adebaya.
Tomáš Satoranský (31) z Washingtonu útočí na koš New Yorku přes Mitchella...
Tomáš Satoranský (vpravo) z Washingtonu se tlačí ke koši Charlotte kolem Kemby...

První rok v USA jste mi vyprávěl, že v luxusních hotelech pro týmy NBA stojí míchaná vajíčka k snídani v rámci pokojových služeb padesát dolarů. Bláznivá věc, ale stejně byste si ji mohl dovolit. Nesvádí to?
To vůbec ne. Jsem nastavený tak, že přece nebudu zbytečně platit za něco, co nepotřebuju. I když vás takový výdaj nijak nezabolí, je podle mě důležité o penězích přemýšlet a vážit si jich. Neznamená to, že budete skrblík. Ale platit třeba patnáct dolarů navíc jen za to, že vám někdo snídani přinese? 

Co je pro vás luxus? Dělat, co vás baví? Možnost trávit čas s nejbližšími?
Zrovna tohle poslední dobou moc nemám. Už se těším, až bude trošku víc klidu od všeho humbuku posledních měsíců a budu mít na rodinu tolik času, kolik potřebuju. Luxus pro mě znamená třeba svobodně dělat, co chci, a cestovat, kam chci. Nevadí mi utrácet za poznávání nových míst, protože tam chci mít určitou úroveň komfortu; je to dovolená a na dovolené odpočívám. Ale nemusím si kupovat zlaté řetězy nebo diamantové hodinky. Nemám takovou potřebu.

KLIDNĚ MĚ DŘETE Z KŮŽE

Do Ameriky jste zamířil ze slavné Barcelony...
...kde jsem poprvé pocítil obrovský tlak médií. I kvůli tomu, že jde o hrdé Katalánsko, byla touha vyhrávat nad zbytkem Španělska enormní. Taky jsem poprvé zažil, že za námi novináři chodili rovnou do šatny. Kolikrát po zápase ani nemáte možnost nechat si to rozležet v hlavě, ale hned máte před sebou mikrofony a musíte si dávat bacha na to, co říkáte, protože na tom hodně záleží.

Počítám, že NBA vám představila ještě mnohem větší svět.
Všechno bylo umocněné. Servis se nedá srovnávat ani s Barcelonou. Možností je tam neskutečně moc a těch lidí... Každý hráč má v podstatě 24 hodin denně a sedm dní v týdnu k dispozici někoho, kdo mu kdykoli pomůže. S regenerací, jídlem, čímkoli. To jsem nikde jinde na světě neviděl. O hráče je skvěle postaráno, cestujeme velmi pohodlně. Prostě jiná úroveň.

Máte vlastní letadla s vlastním nástupem přímo na ranveji, bydlíte v nejlepších hotelech. Mimochodem, potřebujete v nich delší postel? Dvoumetrovým olympionikům je česká výprava pro Tokio 2020 chystá.
To nemůžu posoudit, já je totiž nevyžaduju. Výškově jsem se dvěma metry v basketbalu docela v normě.

ZBLÍZKA: Nesnáší porážky!

Tomáš Satoranský prožívá exhibici Poslední souboj.

Beatles zpívali o perném dni a Tomáš Satoranský prožívá perné léto. Po podpisu životní smlouvy ho chtěl na rozhovor skoro každý, do toho má doma půlroční dcerku a připravoval se na mistrovství světa. Ale jakmile s ním sedíte tváří v tvář, je to příjemný a inteligentní partner, jehož rozhled výrazně převyšuje basketbalové hřiště. Na něm bych ho vážně potkat nechtěl. Marně si vybavuju sportovce, který by nesnášel porážky tak šíleně jako on. Občas jsem u něj měl po bolavých prohrách pocit, že by radši rozžvýkal míč. „Nikdy jsem nechtěl být ten nejlíp placený, ale ten nejúspěšnější,“ vysvětluje. 

Je výhoda vstoupit do basketbalové říše vyvolených až v pětadvaceti letech?
V pětadvaceti a ještě z podmínek, z jakých pocházím. Hodně amerických basketbalistů je často z neúplných rodin, zažívali různé problémy, vyrůstali v chudých čtvrtích. Najednou přijdete k obrovským penězům - a pak přemýšlíte úplně jinak než člověk, který má za sebou normální mládí.

Někdejší nejlepší házenkář světa a váš dobrý známý z Barcelony Filip Jícha se třeba finančně spálil, když naletěl podvodníkům s realitami. Zkoušel to někdo i na vás?
Lidi to zkouší pořád. Musíte být opatrný, a to extrémně. Zvlášť teď, když se neustále rozebírá, kolik beru, to přitáhne ještě víc takových. Ale já tyhle věci řeším přes rodinu a mám kolem sebe dobré lidi. Nejsem mladý kluk, co bude reagovat na každou zprávu a zkoušet do něčeho investovat. Takových zpráv je teď tedy hodně. Pořád někdo něco potřebuje.

Objevují se kromě opravdových kamarádů i kamarádi v uvozovkách?
Mám kolem sebe spoustu let stejnou partu. Jsou to normální kluci a vědí, že já se k nim chovám úplně stejně. Co se týká peněz, nikdy nic nepotřebovali a já jsem rád. Je by hanba fackovala, kdyby něco takového měli zkoušet.

Vykoupení ze smlouvy bylo vaší největší investicí do kariéry. Jak vypadají ty další, obvyklé?
Nemám to jako tenisti, kteří si musí platit trenérský štáb celý rok. Ve Španělsku jsem končíval klidně na konci června a byl z celé sezony sice strašně unavený, jenže jsem po třech týdnech pauzy zase naskočil do nároďáku. Teď se může stát, že když v NBA nepostoupíme do play off, mám až pět měsíců volna - a do těch už investovat musím. Individuální příprava je strašně důležitá a já to beru tak, že mi osobní trenéři pomůžou k vylepšování věcí, na které nemám tolik času v sezoně. Z tohoto pohledu to beru vlastně jako minimální investici. Když se dokážu posunout dál, rád za to zaplatím.

Není zvláštní, když vás někdo, kdo je vaším zaměstnancem, přes léto docela drsně cepuje?
Já to mám rád. Říkal jsem to vždycky i agentovi a lidem kolem mě, že radši zaplatím za dobrou kondiční přípravu, než abych si ji musel vymýšlet sám. Ať mě klidně trenér dře z kůže dva týdny v kuse! V NBA se přes sezonu tolik netrénuje, zato já makal odmala rád. A tvrdě. Patřil jsem k těm, co trénovali nejvíc, a pocit po dobře odvedené práci je k nezaplacení. Potřebuju to.

Tomáš Satoranský

Kromě toho, že jste rád trénoval, jste taky odjakživa nesnášel porážky, ani ve škole při tělocviku. Prý jste kvůli tomu uměl být na spolužáky celkem drsný.
No, to jo. Dost často.

Dá se taková touha po výhrách naučit?
Ne, s tím se musíte narodit. Neříkám, že je to vždycky dobrá vlastnost; oni za to nemohli, že je to nebavilo tolik jako mě. Jenže já byl odjakživa tak hrozně soutěživý, že jsem chtěl vyhrát vždycky a ve všem. Platí to doteď. Manželka je stejná. My spolu kolikrát válčíme v takových minihrách, které přitom nejsou vůbec důležité, jenže ani jeden z nás nechce ustoupit. Dost často je to Itálie. (úsměv) Kdo měl pravdu. Jestli se něco stalo tak, nebo tak. Rychle se uklidníme, ale je vtipné, že tohle se u nás děje neustále.

Bylo složité naučit se ve sportu tuhle energii zkrotit a používat ji žádoucím způsobem?
Myslím, že čím jsem starší, tím líp to dokážu. Míval jsem problémy s tím, že jsem se nechal emocemi psychicky vykolejit. Když jsem nevyhrával, tak jsem se naštval a dokázal rozkopat věci okolo sebe, jenže pak se nesoustředíte na to podstatné. Už to zvládám líp, i když mi to občas ujede. To, jaký jste, se nedá odbourat, ale kontrolovat ano. Učím se.

A jde vám to skvěle, vždyť přepisujete české basketbalové dějiny. Jenže to asi neznamená, že byste někomu mohl předat návod, jak vaši cestu zopakovat.
Neexistuje žádná šablona. Nejde se jen tak podívat na minulost a říct si: Tohle jsem udělal perfektně, tohle byla chyba. Jasně, musíte být uvnitř dobře nastavený, jít si za snem a nemálo tomu obětovat, zároveň je ovšem dost podstatné štěstí a určité osudové kroky. Já třeba odešel v sedmnácti do Sevilly, pro mě perfektní volba. Často nad tím vším přemýšlím a pravdou je, že až čas ukáže, jestli jste zrovna udělal dobrý, nebo špatný krok.

HRÁT ZA ČESKO JE NEJVÍC

Vlastenectví dnes není úplně běžné, ale přijde mi, že vy basketbalisté i mnozí další sportovci jste opravdu hrdí, když oblékáte český dres. Souhlasí to?
Je to přesně tak. Váš pocit je najednou úplně jiný. Vášeň by tam měla být z vaší strany vždycky, ale tohle je něco extra. Člověk to nedělá kvůli žádným smlouvám, ale kvůli tomu, že miluje svoji zemi a chce být nejlepší. Aby na vás rodina a krajani mohli být hrdí. To se nedá za nic vyměnit.

V sobotu ostartovalo v Číně mistrovství světa, poprvé s českou účastí. Je pro vás úspěch s reprezentací tím největším snem ze všech?
Hlavně je to něco, na co vzpomínáte na konci kariéry nejradši. Bavil jsem se o tom s Jirkou Welschem (před Satoranským nejúspěšnější český basketbalista v NBA), který toho zažil opravdu dost, a stejně říkal, že úspěchy s nároďákem staví nejvýš. Já to tak mám taky. Před čtyřmi lety jsme skončili sedmí na mistrovství Evropy. Kdybych se o tom pobavil s hráči ze Španělska, bude to z jejich pohledu nic moc, ale pro mě to byl neuvěřitelný turnaj. Hlavně díky atmosféře uvnitř týmu.

Český basketbalista Tomáš Satoranský smečuje do tuniského koše.
Tomáš Satoranský v přípravném utkání českých basketbalistů proti Koreji.
Tomáš Satoranský v přípravném utkání českých basketbalistů proti Koreji.
Tomáš Satoranský

Občas se říká, že dokud Češi nežijí dlouhodobě v zahraničí, neuvědomí si, v jak dobré zemi se narodili. Jak to máte vy?
Já zrovna žil v dobrých zemích a dobrých městech. Španělsko bych nevyměnil za nic, ať už Sevillu na jihu, nebo Barcelonu. Washington je taky příjemný. Ale jasně, zrovna poslední dvě města jsou mnohem dražší než Česko - a je pravda, že naše životní úroveň je velice dobrá a ve srovnání se světem pořád velice levná. To si málo lidí uvědomuje. Pro turisty jsme podle mě úplný ráj, za dobré ceny tu mají všechno. Hrozně rád se do Česka vracím a myslím si, že to mám velice dobře rozložené: po sezoně tu strávím čtyři měsíce, zbytek roku jsem v zahraničí.

NAŠE ŠPANĚLSKÉ SRDCE

Řešili jste s manželkou, kde byste chtěli žít po konci vaší kariéry? Zdá se, že máte tři země na výběr.
Ameriku ne, tam bychom žít nechtěli. Ke Španělsku máme strašně blízko už tím, že se tam se mnou moje manželka - tehdy přítelkyně - přestěhovala, žila tam se mnou, vystudovala. Jednou bychom tam chtěli mít nějakou nemovitost, chceme se tam vracet. Praha a Španělsko, to je nám nejblíž. 

V pěti číslech

1991 
Narodil se v Praze, 30. října oslaví 28. narozeniny. 

201 
Jeho výška v centimetrech, což je na rozehrávače hodně. 

10 
Tolik milionů dolarů ročně si vydělá v Chicago Bulls; předchozí tři sezony hrál za Washington Wizards. 

Tomáš Satoranský na tiskové konferenci v dubnu 2019 po třetí sezoně v NBA


Jeho dceři je šest měsíců, jmenuje se Sofia Gia. 


V základní skupině MS čekají Česko tři zápasy: v neděli s USA, v úterý s Japonskem, ve čtvrtek s Tureckem.

Čím vám Pyrenejský poloostrov tak učaroval?
Tempo, lidi, gastronomie, počasí... Asi všechno dohromady. Připadáte si, že jste pořád na dovolené. Lidi nám přirostli k srdci, máme ve Španělsku dobré kamarády. 

Vaše paní jednou řekla, že nevěří na to, že můžou mít dva lidé děti a oba dělat kariéru. A že ona po letošním narození dcery svoje pracovní ambice upozadí. Může za tohle být člověk svému partnerovi dostatečně vděčný?
Ne, to nejde. Budu jí to chtít vracet po konci kariéry, teď je to z mojí strany náročné. Vidím, že s dítětem nemá čas skoro na nic, a ona dělá všechno pro to, abych já měl klid na důležité tréninky a zápasy. Pro ni je podstatné, abych byl v pohodě, jako bývalá basketbalistka to ostatně pozná i na hřišti. Kromě vašeho partnera a rodičů si nikdo nedokáže uvědomit, co pro něj ten druhý obětuje. 

Jak váš život vypadá v praxi?
Když se Sofinka narodila, pomalu mi ve Washingtonu končila sezona, chyběl asi jen měsíc zápasů. Nastavovali jsme si pravidla, ale rutina se rozjede asi až teď v Chicagu. Uvidíme, jestli budu muset zase spát před zápasy v jiné místnosti; když byla dcerka malinká, docela brečela. Třeba teď bude spát víc. Jsem zvědavý! Teď nám začíná ta pravá sezona s dítětem.

Léto pro vás mimo jiné znamenalo docela dlouhé odloučení.
Byli za mnou v Praze, když jsme tu hráli turnaj, aby to přece jen netrvalo celý měsíc a půl, co malou neuvidím… Stýská se mi hodně. Je to dlouhá doba, ale pomáhalo mi, že se mám k čemu upínat. K basketu, k mistrovství světa. Ale taky se těším, až na rodinu budu mít v Chicagu opravdu čas. 

Pořád ještě nevaříte?
Myslel jsem, že se to naučím, až budu mít děti, jenže zatím jsem se k tomu nějak nedokopal. Ale budu muset - ne vždycky tam bude manželka a asi je větší motivace vařit pro děti než pro sebe. Mě vždycky odrazovalo, že by se mi po tréninku nikdy moc nechtělo si něco pro sebe chystat. Radši si zajdu do dobré restaurace. 

Na vysvětlení: vaším tchánem je známý gurmet Pavel Maurer. Ten by mohl být dobrým učitelem, ne?
Vaří dobře a rád, má hodně specialit. To všichni v manželčině rodině. Ale nemyslete si, že by se nějak přejídal, radši míň jí a o to víc ochutnává. Zkouší nové věci. 

Čeští reprezentanti míří na vyhlášení ankety Basketbalista sezony. V popředí...

Čeští reprezentanti míří na vyhlášení ankety Basketbalista sezony. V popředí zleva Šimon Puršl, Pavel Pumprla, Tomáš Satoranský a jeho manželka Anna Satoranská.

I o vás je známo, že dobré jídlo rád a často vyhledáváte. Měla na to vaše žena velký vliv?
Asi bych se k tomu dostal i tak, jen možná ne tak rychle. Když jsme se poznali, bylo mi devatenáct a tou dobou jsem jídlo nepovažoval za zrovna nejdůležitější věc, mohl jsem sníst cokoli. Měl jsem a mám štěstí v tom, že mám pořád rychlý metabolismus. Ale to, jak se starat o tělo, se u mě samozřejmě od té doby změnilo. Jídlo k tomu patří. V NBA jsem to pochopil ještě mnohem víc.

I JÍDLO MŮŽE POMÁHAT

O jídle ještě jinak: na vašem letošním kempu pro mladé basketbalisty jste podpořil projekt obědů pro chudé děti v Indii. Berete to tak, že když má člověk sám dost, měl by pomáhat těm, co tolik nemají?
Myslím si, že ti, kdo mají možnosti, by pomáhat měli. Jen je těžké vymyslet všechno tak, aby to dávalo smysl a mělo logiku. Takový projekt bychom do budoucna chtěli, dlouho se bavíme o nějaké nadaci. Jen se teď děje spousta věcí a bohužel není čas. 

Obezita zabíjí v Americe víc lidí než vrazi i auta

Rozhovor s Annou Satoranskou pro magazín ONA.

Že by byl inspirací třeba váš oblíbený washingtonský šéfkuchař José Andrés?
No, tak do toho máme ještě hodně daleko, ten byl dokonce loni nominovaný na Nobelovu cenu míru za to, že jídlem pomáhal lidem v přírodními katastrofami postiženém Portoriku i v dalších zemích. Potřebujeme se dobře domluvit, na co se chceme zaměřit. Ale když je člověk v určité pozici, je důležité, aby pomáhal. Kdo jiný by to měl dělat? 

Přemýšlíte nad tím, že jako úspěšný a známý sportovec máte možnost věci skutečně ovlivňovat?
Beru to jako logickou věc. V tomhle světě se pohybuju dlouho a hlavně na amerických hráčích NBA to vidím dost často. Zrovna LeBron James (nejlepší basketbalista 21. století) je největším příkladem, jak být víc než sportovec: sleduje ho strašná spousta lidí a naslouchají mu. Já takový vliv nemám, přesto v určitých věcech třeba lidi v Česku ovlivnit můžu. Nepotrvá to věčně, ale jakmile přijdeme na to, v čem přesně se angažovat, mám v tomhle směru docela dobrou pozici. 

Máte už v hlavě směr, kterým byste se rád vydal?
Nejlogičtější a pro mě nejmilejší by bylo, aby co nejvíc dětí sportovalo, a nemusí hrát vyloženě basketbal. Taky zdravá výživa je důležitá - čím dřív to pochopí, tím líp. Něco v této kombinaci. A pak samozřejmě věci pro mladé baskeťáky. Proto ostatně děláme každý rok pro děti tréninkové kempy. 

  • Nejčtenější

Rychlobruslařská šampionka na krátké dráze Van Ruijvenová bojuje o život

Minulý týden onemocněla na tréninkovém kempu v Pyrenejích, od té doby se stav mistryně světa a Evropy v rychlobruslení...

Liberec - Sparta 1:2, trofej po šesti letech, rozhodla hloupá penalta

Sparťanští fotbalisté mají po šesti letech trofej. Ve finále národního poháru v Liberci porazili domácí Slovan 2:1, i...

Nedvěd, Dudek či Cissé. Baroše dojali bývalí spoluhráči, pak se klaněl fanouškům

Bylo to pro Milana Baroše při jeho posledním zápase kariéry dojemné překvapení. Ještě před výkopem ho majitel...

Sparta skončí třetí, Baroš hrál naposledy. Střelcům vládnou Musa s Kozákem

Fotbalisté Sparty zakončí aktuální ligový ročník na třetím místě. Rozhodla o tom jejich nadstavbová výhra nad Jabloncem...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Souček se v Anglii poprvé trefil a jeho West Ham porazil Chelsea

Tomáš Souček se poprvé gólově prosadil v anglické fotbalové lize, pomohl tím West Hamu k vítězství 3:2 v londýnském...

Největší slabiny ojetých dodávek. Přinášíme přehled nejporuchovějších vozů

Premium Dodávky byly stvořeny pro práci. Najedou mnohem více kilometrů než osobní auta, a to v náročných podmínkách. Ne všechna...

Schizofrenní žena, nechtěná emigrace. Zachránila ho Nemocnice na kraji města

Premium Kde je hranice skutečné lásky? Kdy končí vztah a začíná tyranie? Ladislav Chudík na tyto otázky dlouhé roky marně...

VELKÝ TEST ZOO: přehled cen, zvířat i atrakcí. Přijeďte, pomůžete!

Premium Mají otevřeno 365 dní v roce, ať praží slunce, nebo se žení čerti. Na několik týdnů je zavřel až koronavirus. Chcete...

  • Další z rubriky

Veselý s De Colem zůstávají hvězdnou dvojkou. Jelínek má novou smlouvu

Všem potížím navzdory, Fenerbahce Istanbul udrželo své největší basketbalové hvězdy Jana Veselého a Nanda De Cola i pro...

Protirasistický je správně, nerasistický špatně. Lakers platí odbornici na rovnost

Na jedné frontě s koronavirem, na druhé s rasismem a policejní brutalitou. Spojené státy bojují hned dvě války. Smrt...

Politická záležitost. Súdáncův podpis může černošské škole vynést miliony

Pestřejší výběr snad před sebou ani mít nemohl. A Makur Maker překvapil. Nevybral si jistotu stovek tisíc dolarů za...

Sebevědomý Štafl o americkém roce jedna: Hartford měl štěstí, že mě měl

České sebevědomí se rozhodl vyvézt do Ameriky. A vypadá to, že udělal dobře. Žádný jiný český basketbalista v...

Vyzkoušeno: Jak nám padly kousky z Trenýrkárna.cz?
Vyzkoušeno: Jak nám padly kousky z Trenýrkárna.cz?

Otestovaly jsme dámské trenýrky z Trenýrkárna.cz. Podívejte se, jaké jsme si vybraly a jak jsme s nimi byly spokojené.

Najdete na iDNES.cz