No a vprostřed tohoto víru stojí muž, jehož slova pro stejné médium se rozhodně neslučují se současným rozpoložením slavného klubu. „Vždycky chci být dokonalý. Vždycky od sebe chci to nejlepší,“ řekl Tomáš Satoranský. „Ač vím, že to takhle občas není snadné, dlouhodobě mi tento přístup funguje.“
V posledním vystoupení Bulls si jediný Čech v NBA připsal 11 bodů, 6 doskoků, 6 asistencí. A tým? Ten prošustroval na hřišti Oklahoma City Thunder náskok 26 bodů! Prohrál 106:109. A takových pádů už bylo...
Je tedy jedna z hlavních tváří českého sportovního roku 2019 naštvaná? Frustrovaná? Vyčerpaná? Jak se to vezme. „Satymu se vede dobře,“ tvrdí reprezentační kouč Ronen Ginzburg, který se o víkendu vrátil z inspekce po USA, kde strávil s klíčovým mužem národního týmu několik dní.
„Jasně, on je hrozně soutěživý, takže si výsledky bere k srdci. Rozhodně nemůžu říct, že jsou v NBA všichni takoví – většina z nich se po porážce ani neohlédne a už myslí na příští zápas. Ale i tak je v dobré náladě. Proč ne?“
Izraelec Ginzburg na Satoranského sází dlouhodobě. Rozehrávač pod ním zazářil na Euru 2015 (7. místo, nejlepší výsledek pro Česko) i letos na MS v Číně (6. místo, nejlepší výsledek i v součtu s dějinami Československa). A tak kouč objasňuje jeho rozpoložení.
„Nastupuje v základní pětce, většinu zápasů odehraje dobře. Chicago nepředvádí typický NBA basketbal, v němž úplně o všem rozhodují hvězdy, jen se jim dá míč a ostatní si stoupnou stranou,“ popisuje Ginzburg. „Líbí se mi, jak pracují. A taky žije ve skvělém městě, má u sebe rodinu, malou dcerku.“
I pro NBC Sports Satoranský popsal partu v šatně jako jednu z nejlepších v kariéře. Životně se letní podpis smlouvy na 30 milionů dolarů na tři roky jeví už teď jako hodně povedený krok. Ale herně?
„Cítím z něj frustraci. Chce být ještě lepší, chce pomáhat týmu na maximum,“ uvedl kouč Jim Boylen. „Ale to je basketbal, člověk nemůže hrát každý večer dokonale. Říkal jsem mu, že se tím nemusí trýznit.“
Zvenčí vypadá Boylenova pozice čím dál hůř: opakovaně nezvládnuté koncovky, občas nepříliš pochopitelný výběr hráčů pro důležité fáze, tuze zbytečné prohry. „Ale každý chápe, že mají mladý tým. Teprve ho staví. Je to proces, který zabere třeba dva tři roky. Že zatím mají jen deset výher (z 29 duelů), není žádné překvapení,“ opáčí jeho trenérský kolega Ginzburg. „Je to samozřejmě velký tým s velkou historií, jenže to je teď jen minulost.“
Délka Satoranského kontraktu tak koresponduje s plánovanou přestavbou Bulls. Herně se pohled klubového a reprezentačního kouče přece jen liší: nejen Boylen po Čechovi chce víc střelby, Satoranského podle svých slov tlačí do častějšího zakončení i největší týmová hvězda Zach LaVine.
Body? O ty ale jednomu z adeptů na titul letošního Sportovce roku nikdy nešlo v první řadě. „On není sobec. A myslím, že to je jeden z důvodů, proč ho kouč přivedl. Protože ví, že dokáže hrát pro tým,“ říká Ginzburg a pak dlouho dumá, než najde přirovnání, se kterým je konečně spokojený: „Nikdy neuděláte ze škodovky volvo – a naopak. Kdyby si Saty měl ve finále vybrat mezi střelou a nahrávkou někomu, kdo je v lepší pozici než on, tak raději nahraje. Jistě, když půjde do každého zápasu s tím, že chce dát 15 bodů, zvládne to. Ale to není jeho hra.“
Sportovec rokuKdy jindy bychom měli uspět? ptá se trenér Pro český basketbal by to byl další velký průlom, pokud by Tomáš Satoranský jako jeden ze spolufavoritů v pátek obdržel ocenění Sportovec roku. Mezi kolektivy je pak národní tým po mistrovství světa v Číně ještě větším adeptem na celkové vítězství. „Věřím, že budeme první. Jestli ne, tak snad aby to český sport zavřel,“ mrknul reprezentační trenér Ronen Ginzburg. |
Chicago na postupové příčky do play off ztrácí pořád jen dvě výhry – nevršit jeden lapsus na druhý, dávno na nich mohlo být. Bez ohledu na délku sezony Bulls ale má Ginzburg jistotu, že Satoranský touží hrát v červnu 2020 olympijskou kvalifikaci o Tokio, v níž Česko v Kanadě čekají domácí, Řekové, Turci – a na hry postoupí jen vítěz.
„Oba víme, že je to těžká skupina. Ale taky víme, že jsme již ukázali, že dovedeme velké věci,“ řekl Ginzburg. „Mluvili jsme i o přípravě, řešili detaily. Jsem typ kouče, který chce slyšet i názor jiných, hlavně od hráčů. Musím jim naslouchat, protože ve finále budou hrát oni a musí se cítit dobře.“
V Chicagu zatím jeho elitní svěřenec rozhodně netrpí. Ale kýžená dokonalost je pořád dost daleko.
