Jeho důležitost ilustrovala hned úvodní čtvrtina. Satoranský střídal za stavu 19:10, na palubovku se vracel ve chvíli, kdy český tým vedl jen 22:21.
A pak?
Patnáctibodová šňůra domácích, během které se slovinský kouč Aleksander Sekulič několikrát rozezleně obracel k lavičce.
Jistě, jeho výkon nebyl bezchybný, nasbíral 8 ztrát, ale ve statistice plus/minus se zastavil na čísle 13, dal 15 bodů, které doplnil 7 doskoky a 9 asistencemi. Několikrát vypomohl i v defenzivě, parádně zablokoval například Gregora Hrovata.
Prohru ovšem neodvrátil.
Basketbalisté ani v Jihlavě na Slovince nestačili. O náskok přišli ve druhé půli |
Co se oproti první půli změnilo?
Myslím si, že to bylo víc faktorů. Odešla nám fyzička. Věděli jsme, že ještě přitvrdí. Samozřejmě můžete to vědět, ale potom záleží, co na to nohy. Ty byly asi unavené u všech. Na sobě jsem to hodně cítil, že mi odešly – do střelby, do nájezdů, v kontaktu. Bohužel. Ještě jsme zůstali v zápase, hráli jsme až do konce, měli jsme možnost vyrovnat, ale bylo tam až moc chyb.
Proč nevyšel váš poslední nájezd?
Zaprvé jsem přestal driblovat, což je školácká chyba. Druhá byla, že jsem šel pro faul a pak už jsem neměl nohy na zakončení. Myslel jsem, že by něco pískli, protože nějaký kontakt jsem tam cítil. Ale je pravda, že zápasy jsou v kvalifikaci hodně fyzické, což mě docela překvapuje. Je tady spousta rozhodnutí sudích, která jsou pro mě nová. Odpískají spoustu útočných faulů ve clonách, ale toho kontaktu nechávají dost. Slovinci si ale výhru zasloužili za to, jak bojovali ve druhém poločase.
Měli jste problém s metrem rozhodčích?
Myslím, že to bylo na obě strany. Nebylo to nefér vůči někomu. Samozřejmě bylo pár situací, kdy si myslím, že je mohli odpískat. Ale nebylo to nic strašného. Nechci nic svádět na rozhodčí, pro ně jsou taky ta kvalifikační okna netypická. Jednak je to nefér pro nás hráče, kteří mají takový kalendář. Ale to samé mají i rozhodčí, kteří musejí pískat tolik soutěží. Je to těžká situace pro všechny.
Tomáš Satoranský se vytáčí během zápasu kvalifikace o mistrovství světa v basketbalu mezi Českem a Slovinskem.
Co se vám po tak těsné prohře honí hlavou?
Mrzí mě to, protože si myslím, že toho obětuju dost v tom mém kalendáři. Kvalifikaci jsem začal s tím, že bych se chtěl ještě poprat o mistrovství světa. A s tím jsem přijel i sem. Určitě to nebyl ideální stav, když se prohrálo o čtyřicet ve Slovinsku. Trošku se ukázalo, že nám chybí rotace těch klíčových hráčů, jako byla v tom první okně. Mimo byli Ondra Sehnal, James Kárník. A to bylo hodně znát.
V čem konkrétně?
V moderním basketbalu nejde hrát všechno zvenku, jak jsme se přesvědčili. Odešla nám střelba a neměli jsme dost hráčů, abychom jim dali balon pod koš a tam s tím mohli něco vymyslet. To nám určitě chybělo. Bohužel nemáme moc na výběr v téhle době. Není moc hráčů, kteří by mohli přijet a vyrovnali se s touhle fyzičností. Uvidíme, jak se sejdeme na třetí okno.
Do něj už budete vstupovat v odlišné pozici.
Budeme muset vyhrát oba zápasy, abychom postoupili a měli co nejlepší bilanci do druhé fáze. Záleží, jak se sejdeme. Tým je jiný, když přijedu já. Byl by jiný, kdyby přijel Honza Veselý, James Kárník, Ondra Sehnal... Bude na tom hodně záležet.
Doplatili na své ideály. Příběh zapomenuté továrny na talenty, kterou prošel i Veselý |
Pozitivním bodem byla určitě vyprodaná hala. Jak se vám před takovou kulisou hrálo?
Krásně, ale snažil jsem se to tolik nevnímat. Soustředil jsem se na zápas a nechtěl se vykolejit. Je úžasné, že se naplnila tahle hezká hala. Prohra mrzí o to víc. Lidi nás hnali dopředu, i když odešly síly, tak jsme vlastně i díky nim zůstali v zápase. Ale nepovedl se druhý poločas, to rozhodlo.
A co jihlavská arena samotná?
Myslím si, že oproti Pardubicím má výhodu pro basketbal v tom, že není tak velká. Nebo spíš je dobře udělaná tím, že lidi jsou blíž hřišti. Tu atmosféru vnímáte líp. Určitě je super mít takovou halu, která není daleko od Prahy a Brna. Vnímám to pozitivně.
