Jediný Čech v NBA od úterý odehrál jen 31 minut: s New York Knicks 11, s LA Lakers 9, s New Orleans naposledy 11. Proti Pelicans stihl čtyři body při stoprocentní střelbě, tři asistence a v hodnocení plus/minus byl s 8 body druhý v týmu.
„Tato statistika může být někdy zavádějící, ale zrovna s New Orleans svědčila o tom, že jsem byl na hřišti při dobrých minutách našeho týmu, zejména druhé pětky,“ těšilo jej.
Byla to zasloužená odměna za slovo, které zazní ještě mnohokrát. V nováčkovské sezoně za Washington Wizards sbírá minuty po troškách. Ne že by nebyl vděčný za každou, ale... „Člověk má určitě dny, kdy je frustrovaný,“ vyprávěl v týdnu. „Já jsem v tom hodně emotivní, hodně frustrovaný. Jenže pokud chci uspět, musím být trpělivý.“
Trpělivost, to je onen výraz.
Zní od spoluhráčů, trenérů, novinářů - Satoranský je obklopen oceánem rad o trpělivosti. Upřímně však přizná: „Někdy se mi to nedaří.“
Zažil měsíc, v němž nehrál vůbec.
Je plný sil, svůj sport miluje. V Barceloně byl lídr, tahoun. Až by se nešlo divit, kdyby mysl nahlodávalo, zda to vlastně byl správný krok. Ani omylem! „Na to nejsem svojí mentalitou nastavený. Když se pro něco rozhodnu, chci to dokončit.“
A tak je třeba být... Jistě, trpělivý.
„Tomáš by hrál i zadarmo“
David Adkins, který má u Wizards jako člen trenérského štábu na starosti individuální rozvoj hráčů, je ve svém oboru pořádný machr, kdysi takhle cepoval i megahvězdu NBA Kevina Duranta.
O Satoranském neváhá říct: „Má všechny schopnosti na to, aby mohl být dobrým hráčem. Vášeň, lásku k basketbalu, tréninkovou morálku. Vše potřebné.“
Tráví spolu hodně času. Pilují detaily, dřou na střelbě. I Adkins oceňuje, že je se svými 201 centimetry na rozehrávače nezvykle vysoký, aniž by ztrácel na pohyblivosti: „I výšku se ale stále učí využívat.“
David Adkins, asistent trenéra basketbalistů Washingtonu Wizards, který se v klubu individuálně věnuje českému rozehrávači Tomáši Satoranskému.
Byť už je Satoranskému 25 let a v Evropě i v reprezentaci ukázal mnohé, nyní se učí takřka neustále, za pochodu. Logicky: Evropa a zámoří jsou jinde (v NBA i v NHL).
Na trénincích bývá mezi prvními.
Učí se na nich i trpělivosti? „Občas se snadno frustruje,“ říká Adkins. „I když vydělává dost peněz, já z celého srdce věřím, že by basketbal hrál i zadarmo. Chce tak moc hrát, že by mu občas více trpělivosti neuškodilo. Na tom musí zapracovat. Když dostane příležitost, občas zahraje skvěle, občas se trochu trápí.“
Nejhorší ze všeho by ale bylo zahořknout, či dokonce pozbýt naděje. Dávají ji třeba slova z okolí. „Je hezké slyšet pozitivní ohlasy, ale já sám o sobě vím, že se tu prosadím. Víru mám,“ líčí Satoranský. „Jen nesmíte přestat makat, protože šance přijde. Když si hráč řekne, že to nemá cenu, je to jeho konec.“
Satoranský pořád začíná, ve Washingtonu má tříletou smlouvu, a jak říká polský obr Wizards Marcin Gortat: „Jako nováčkovi vám ještě chyby odpustí.“ Hlavní je ovšem dostat příležitost je vůbec udělat.
Nechci na sebe být hodnější
Kouč Brooks je v dělení minut konzervativní. První pětka hraje hodně, náhradníci klidně vůbec; s New Orleans měli hned čtyři z nich v minutáži nulu. Pak i cifra 11 vypadá veseleji.
A navíc: šance může přijít nečekaně, i to už po více než polovině ročníku zažil. „Nikdy nevíte, co se může stát. Za 82 zápasů všechno,“ vypráví Čech. „Celý měsíc jsem nehrál, pak jsem měl skoro chřipku a proležel tři dny - a hned nato jsem nastoupil. Věci se tu dějí hodně rychle.“
Ne, jednoduché to není, ale on si vštípil: Každá minuta je dobrá. Každou využiju. Příští šanci může (i nemusí) dostat v noci na úterý v extra sledovaném duelu, v němž Wizards se sérií 17 domácích výher hostí ve Verizon Center idol LeBrona Jamese a jeho Cleveland. To bude velká škola v přímém přenosu; pak jsou tu ty drobné, každodenní, často až puntičkářské.
„Pro hráče z Evropy je nejtěžší zvyknout si na rychlost a sílu NBA. Na to, že se hraje 16 zápasů do měsíce. Musí správně pečovat o své tělo, správně jíst a odpočívat,“ popisuje Adkins. To vše se nezmění přes noc.
„Když jsem na hřišti, musím být efektivní,“ říká Satoranský. Sen si splnil už prvním vstupem na něj. Už tím se v Česku zařadil na pozici teprve čtvrtého krajana průkopníka.
Tomáš Satoranský (vpravo) z Washingtonu v duelu proti New Orleans. Brání ho E'Twaun Moore.
Dokázal to, co málokdo. Neměl by na sebe vlastně být hodnější? „Ale to já ani nechci,“ odvětí. „V životě jsou věci, co úplně neřeším, i když bych měl. V basketu ovšem na sebe mám velké požadavky. Na co se zaměřím, to chci udělat na maximum.“
Čili i v NBA hrát a hrát. Co nejvíc.
Jak na to? Vždyť víte. Být trpělivý.
