Kdysi v Nymburce taky působil, a tak tuší, jak to v klubu s ambicemi přesahujícími českou scénu vřelo po šokujícím entrée do sezony.
„Atmosféra tam byla určitě náročná. Odešli jim nějací hráči jako Hruban, všechny cizince obměnili, tým je úplně jinak poskládaný. Úvod jim nevyšel, v lize prohráli dva zápasy, další v Lize mistrů,“ připomíná Pomikálek. „Změna trenéra může být impulzem k obnovení starých pořádků, že zase našlápnou na správnou vlnu a bude to opět ten starý Nymburk.“
Vrávorajícího Goliáše v lize sestřelili Davidové z Děčína a Slavie, načež se z lavičky osmnáctinásobného mistra pakovalo lotyšské duo Štelmahers – Vairogs. Tým převzal sportovní ředitel Ladislav Sokolovský a jako asistenta si přizval exděčínskou ikonu Pavla Budínského.
„Pro ligu je zajímavé, co se stalo. Myslím, že všichni si to přáli. A doufám, že to všichni přáli samozřejmě nám,“ zubí se Pomikálek, který s Nymburkem slavil tři tituly. „Je dobře, že někdo je schopný ho porazit. Najednou tabulka není o tom, že skončí bez prohry na prvním místě.“
Cítí teď smečka hladových, že je největší šance za poslední dvě dekády chňapnout po titulu? „Já věřím, že my se udržíme na vlně a dotlačíme to co nejdál. A jak skončí Nymburk, to je druhá věc,“ přemítá děčínský kapitán. „Mají co napravovat vůči svému renomé. V lize prohráli dva zápasy a může se stát, že už neprohrají žádný. A zase se budeme bavit, že na začátku to vypadalo, ale nakonec to dopadlo jako vždycky.“
Válečníci, čtyřnásobní vicemistři, se chtějí pobít o medaili. „To je sen,“ netají třiatřicetileté křídlo. Jenže teď je z děčínských lovců kořist. „Hrát z prvního místa je zajímavé. Všichni chtějí zažít ten pocit, že dostanou náš skalp. Ale nechci na nás vytvářet tlak. Že jsme první, nemusí nic znamenat. Nechci, abychom si mysleli, že to teď půjde samo. Nepůjde. Musíme si to oddřít,“ burcuje opora se 17 sezonami a 536 zápasy v NBL.
Za zářivou bilancí 7-1 nevidí Pomikálek žádná kouzla. „Prostě se nám vrací, jak pracujeme, jak si vyhovíme na hřišti. V šatně to funguje, chemie je výborná a projevuje se to na kurtu. Ale nechci říkat, v čem jsme silní, nebudu radit protihráčům. Ať si to zjistí sami,“ směje se Pomikálek. „Prostě věříme, že jsme takhle schopní hrát. A s úplně každým.“
Přitom loni Děčín žuchnul do nadstavbové skupiny A2. „Ale už koncem sezony, ve čtvrtfinále, jsme první dva zápasy v Nymburce hráli skvěle. Předvádět takové výkony celý ročník, vypadal by úplně jinak,“ míní rodák z Liberce, který loňský start vynechal kvůli havárii na motorce.
I díky energickému americkému tandemu Nichols – Walton jde z Válečníků zase strach. „Já doufám! Bude ideální vrátit se do starých kolejí, kdy všichni věděli, že do Děčína se jedou nechat zmlátit a ještě prohrát. To chci zpátky,“ přeje si Pomikálek. „Chvilku trvalo, než si k nám zase lidi po covidu našli cestu, teď už je zase atmosféra geniální.“
