„Hlava se mi z toho nezatočila. Zatím mi to v ní srovnává tady tatínek,“ cukají koutky Houškovi juniorovi. Už naskočil do přípravy ligového áčka a zahrál si i testovací zápas, takže patnáctka Houšky staršího se možná brzy vrátí zpod střechy děčínské haly na palubovku.
„Je tam pro něj připravená,“ přikyvuje bývalý statný pivot. V tom si podobní nejsou, Marek je rozehrávač a postavou zatím spíš houžvička, přesto vůdce, v tom se naopak potatil. A jak umí snít! Titul s Děčínem, zahraniční angažmá, ani o NBA se nebojí mluvit, byť sám cítí, že to je zatím sci-fi. „Říct teď, že jednou budu hrát jako Víťa Krejčí nebo Luka Dončič, je těžké. Takové sebevědomí nemám, i když je velké. Ale budu se snažit to tam dotáhnout.“
Pravačkou píšu, přihrávám, dělám dvojtakt, levou ani nezasměčuju. Ale střelba je lepší levačkou.
