Vyhráli všech šest zápasů. První basketbalové lize mužů dominují. Nemají problém uhrát přes sto bodů za zápas a rozdíly bývají i padesátibodové. Na to v minulé sezoně nebyli vůbec zvyklí. Teď si výhry užívají. „Po psychické stránce je to samozřejmě úplně něco jiného,“ říká 38letý Stanislav Zuzák, kapitán Jindřichova Hradce a hrající asistent kouče.
V této sezoně zažíváte úplně odlišné pocity než v té minulé. Jak to sportovec vnímá?
Proher bylo minulou sezonu strašně moc, to pak máte hrozně těžké. A to není jen o vás samotném, ale špatná nálada se dostane na celý tým, jste pod tlakem od fanoušků a podobně. Náročné je také to, jak se všechny porážky hromadí. Teď je to úplně o něčem jiném.
V minulém ročníku jste prohráli v tuzemské nejvyšší soutěži 21 zápasů. To už musí na člověka dolehnout. Netrápilo vás to i doma?
S přenášením nálady ze hřiště domů to má každý z nás jinak. Já se snažím, aby to na mně bylo znát co nejméně. Mám doma malé děti a to by asi nebylo dobré, kdybych se trápil i tam. Nechávám to v hale, i když to také nejde pořád. Naopak, když je člověk s dětmi, hraje si s nimi, tak má šanci na prohry zapomenout.
Pohled na výsledky mluví jasně. Rozdíl mezi dvěma nejvyššími soutěžemi je obrovský.
Jasně. Kvalita první ligy je úplně někde jinde. Sice máme o něco horší podmínky, co se třeba týká rozpočtu klubu než v minulé sezoně, ale pořád jsme jediným profesionálním týmem v soutěži. Podařilo se nám udržet i velice podobný kádr. Dalo se tedy čekat, že zápasy budou takhle vypadat, ale některé z nich jsou opravdu už moc jednoznačné.
Hlavní důvod je podle vás jaký?
Je potřeba si uvědomit, že velká většina kluků z první ligy basketbal hraje po zaměstnání nebo po škole. Pokud tedy pominu pendlující hráče z nejvyšší soutěže. My máme naopak v týmu i jednoho Američana. Ten rozdíl se musí někde projevit a také se projevuje.
Když se zaměříte na hru v jednotlivých soutěžích. Kde jsou ty největší rozdíly?
První ligu hraje hodně mladých kluků. A oni nemají tolik zkušeností a odehraných zápasů v nejvyšší soutěži. Také jim chybí například hmotnost a všiml jsem si, že ani úspěšnost střelby není tak velká jako o soutěž výš.
Také s vědomím, že hrajete jinak kvalitní soutěž, nezapomněli jste si ještě výhry užívat?
Ne, to ne. Vyhrávat se vám neomrzí. I když je pravda, že někdy jsou bodové rozdíly opravdu obrovské, ale na druhou strany vy zase máte možnost dát šanci mladým klukům, aby se ukázali.
Pro postup zpátky do nejvyšší soutěže potřebujete hrát proti daleko kvalitnějším týmům, že?
Přesně tak. Když chceme být na konci sezony v baráži o NBL, tak musíme hrát těžké zápasy. Zatím jsme ale žádný takový neměli. Vedení se proto snaží domlouvat přátelská utkání s týmy z nejvyšší soutěže. Jde nám hlavně o konfrontaci s domácí špičkou.
Vy sám jste po sestupu dlouho přemýšlel, jestli budete nadále hrát i v první lize?
Už jsem byl rozhodnutý, že s hraním skončím. I proto, že jsem od vedení klubu dostal nabídku, abych se posunul do managementu v případě, že bychom se v nejvyšší soutěži udrželi. Ale po sestupu za mnou přišel šéf a poprosil mě, jestli bych ještě sezonu nevydržel hrát. Samozřejmě, že jsem řekl že ano. Basketbal mě pořád baví a já moc chci tým zase dostat zpátky nahoru. Rozhodnutí pro mě nebylo až tak těžké.
Takže byste se s kariérou rád rozloučil postupem do NBL?
Pokud by se nám povedlo se vrátit do nejvyšší soutěže, tak bych to tak viděl. Potom bych už mohl svoji basketbalovou kariéru v klidu ukončit.
