"Po vyfaulování Miloše jsme neměli na hřišti "bodové" hráče a proto jsme museli vsadit na jednu kartu: hrát dobrou obranu, abychom zabránili Svobodovi s Pavlíkem nás přehrát. V útoku jsme přitom museli hrát jednoduché akce, které nám nejsou vlastní, ale vyšlo to," usmíval se spokojený Ježdík.
Přestože Sparta podobně jako s Opavou či v předchozím duelu v Brně v průběhu zápasu výrazně vedla, nakonec v závěru musela dotahovat mírný náskok soupeře. Ježdík má pro výpadky svých hráčů vysvětlení: "V případě, že nám chybějí základní pivoti a navíc Velenský hrál jen epizodní roli, je velmi těžké udržet po celé utkání tempo hry. My však nemůžeme hrát v domácí hale zanďoura a hrát to, co jsme hráli v předchozích letech, protože už jsme připraveni hrát jiný basketbal a nechceme z nastoupené cesty sejít. Myslím si, že jsme z ní nesešli ani v prvním či druhém prodloužení, což je pro hráče obrovským povzbuzením."
V prodloužení si trenér Ježdík opravdu zakoučoval: několikrát během pěti minut vystřídal rozehrávače Velenského s Bohunickým, kteří se střídali na hřišti doslova při každém přerušení hry. "Byla to taktická střídání. Bohunický hrál velice solidně v útočné fázi a protože měl čtyři osobní chyby, nemohli jsme si dovolit o něj přijít," vysvětloval netradiční tah Ježdík. "Naopak Velenský, který po zranění nemá střeleckou jistotu, je dobrý na nohách a chtěli jsme, aby ubránil Honzu Pavlíka. I když podobná střídání u nás nejsou obvyklá, myslím si, že i tento tah nám vyšel."
Největší aplaus solidně zaplněné haly sklidil krátce před koncem základní hrací doby skvěle hrající Dvořák. Necelou půlminutku před koncem zasmečoval míč nahozený z poza koncové čáry do koše, čímž svému celku zařídil prodloužení. "Sedmdesát procent těchto akcí hráči znají, protože je cvičíme přímo v tréninku. Máme akce od dvou do deseti vřeřin, a to ze všech míst na hřišti. Hráči přesně věděli, co mají udělat," dodal trenér Ježdík.
