„Když jsou děti milé, je to v pohodě,“ netvářil se kysele slovenský sympaťák, ač by mohl, neboť jeho Rytíři ze Spišské Nové Vsi po těsném krachu 82:89 ztratili postupovou šanci.
Když se mezi obry zjeví arciobr, trenérům soupeře se kouří z hlavy, než vymyslí, jak na něj.
„Taktika je specifická, protože s takovým hráčem se nepotkáváte každý den,“ přikývl ústecký kouč Jan Šotnar. „Při našem útoku jsme ho chtěli co nejvíc atakovat, neboť v obraně není nejrychlejší, ačkoli ho jeho trenér výborně schovává a využívá ho. A v obraně byl cíl odstavit ho co nejdál od koše, i tak si párkrát ze špiček chytil balon.“
Podle Šotnara slovenský reprezentant v hale Slunety dobře prodával své přednosti. Zapsal si 11 bodů a 14 doskoků. „My ho nepokryli stoprocentně,“ uznal. „Klukům jsem o přestávce říkal, že to bylo, jako když já hraju doma se synem basket na malý koš. Bez žádného výskoku smečoval, to vypadá až komicky.“
Může zopakovat Chárův příběh. Pokud vydrží jíst každou hodinu |
Fusek už od dětství býval v kolektivu nejvyšší. „Byl jsem velký, už když jsem byl malý. V patnácti jsem měřil 204 centimetrů. Ale spíš než výška mě k basketbalu přivedla moje mamka, která byla též reprezentantka Slovenska,“ prozradil.
Ústecký pivot David Žikla, který se vytáhl na 203 cm, líčil: „Taková výška je u nás nezvyklá. Vedle něj se i já cítím malý, rozdíl dvacet centimetrů je hodně. A brání se špatně. Musí se hrát proti němu chytře, snažit se ho držet pod sebou, pracovat na něm, nedat mu nic zadarmo. Ale je docela hubený.“
Delvon Johnson z Ústí nad Labem proniká pod koš, brání mu Michael Fusek z týmu Spišskí Rytieri v Alpe-Adria Cupu.
Což je věc, která i osmadvacetiletého Fuska štve. Vždyť mu předpovídali kariéru v zámořské NBA.
„S mojí výškou bych tam možná hrát mohl, s mým tělem asi ne. Ještě je na čem pracovat. Tedy já na tom pracuji už od doby, co hraji basketbal, ale nedaří se mi to,“ zalitoval 103 kilogramů vážící pivot. „Můj metabolismus je takový, že i když sežeru pětkrát denně knedlo, vepřo, zelo, nic z toho není. K snídani si dám šest vajíček a půlku chleba, přesto vypadám, jak vypadám...“
Působil v belgickém Charleroi, s Interem Bratislava získal titul, loni ho vyhlásili nejlepším hráčem základní části slovenské ligy. Neřeší „kdyby“, třeba kdyby hrál NBA.
Alpe Adria CupV letošním ročníku Alpsko-jadranského poháru basketbalistů startují tři české celky. Sluneta Ústí nad Labem je v pětičlenné skupině A druhá a musí vyhrát poslední utkání na půdě polského favorita a lídra Dabrowy Górnicze, aby se dostala do Final 4. V šestičlenné skupině B drží druhé postupové místo Olomoucko, zato Kolín už je ze hry o finálový turnaj. |
„Nikdo neví, jaké by to bylo. Každý umí říct: Mít 220 cenťáků, jsem v NBA. Možná ano, možná ne. Jsem, kde jsem, a dělám všechno, abych byl nejlepší na úrovni, co momentálně hraji,“ svěřil se slovenský gigant, který by i za velkou louží patřil ke stožárům. „Je tam Francouz Victor Wembanyama v San Antoniu, píšou, že má sedm stop a čtyři palce (224 cm), něco jako já. Ale když ho vidím, myslím, že má ještě o pár cenťáků víc. Konkurence by v NBA byla.“
Fusek všude vyčnívá, to přitahuje pozornost. „Ve Spišské jsou zvyklí, ale když hrajeme mimo, je toho víc. Ale v Česku jste dva roky dozadu taky měli borce v Opavě s 220 centimetry,“ zmínil Švéda Markussona. „Když se obroučka ohne, dosáhnu na ni i ze země, jinak musím čtyři pět cenťáků vyskočit. Je nás víc takových, ale mých 223 je na Slovensku prostě rarita.“
Což publikum svádí ke škodolibostem, k nepěkným pokřikům. „Na Slovensku je toho dost. Už na tom pracuji. Musím si na to zvyknout, nechat chladnou hlavu, nemyslet na to. Nerozhodit se,“ nakázal si Fusek. „Naštěstí protihráči jsou v pohodě. Známe se, berou to profesionálně anebo i kamarádsky.“
