Usměvavá hráčka byla dva roky po sobě nejlepší tuzemskou reprezentantkou na evropském šampionátu do šestnácti let, dařilo se jí i v kategorii osmnáctiletých.
"Ale mám pořád velké rezervy, které musím dohnat. Nic jsem nedokázala, nejsem hvězda," říká o sobě šestnáctiletá Tereza Vyoralová, hráčka VŠ Praha.
Usměrňují ji i rodiče. "Mají ve všem pravdu. Zatím jsem vynikala jen mezi mladými holkami. To neznamená, že jsem tak dobrá," podotýká.
I když má školní povinnosti, pracuje na tom, aby o sobě dala co nejdříve vědět i v kategorii dospělých.
"Chodím na sportovní gymnázium. Snaží se mi co nejvíc vycházet vstříc, ale to neplatí jen o mně," vypráví Vyoralová. "Máme tam atlety, volejbalisty a osm dalších basketbalistů. Ale nemám tolik volna, abych se na ně chodila dívat a sledovala, jak jim to jde," přiznává.
To spolužáci se na zápasy Vyoralové čas od času podívat přijdou. "Vždycky mě to potěší. Že by mě to snad znervózňovalo? Vůbec ne," okamžitě vypálí.
I doma si tak trochu může připadat jako na palubovce. Rodinné vazby na basketbal jsou neodmyslitelné. "Ale dokážeme se bavit o všem. Nejen o basketu," upozorňuje Vyoralová.
A sourozenecký vztah basketbalistky s basketbalistou? "Dříve jsme si s bráchou doma chodili společně zaházet na koš, ale v poslední době ani jeden nemáme čas," mrzí ji.
Tomáš Vyoral v červnu podepsal smlouvu s Nymburkem a hostuje v USK Praha. Až za necelých čtrnáct dní odstartuje Ženská basketbalová liga, vyzkouší si nejvyšší soutěž i šestnáctiletá Tereza, která oblékne dres VŠ Praha.
"Moc se těším, ale asi budu dost nervózní," očekává. "Spoluhráčky mi však určitě pomůžou, abych se do zápasu rychle dostala. I když jsem mladší, řekla bych, že mě mezi sebe berou v pohodě." Vyoralová v Ženské basketbalové lize udělá další krok vstříc svému snu.
"Jednou bych chtěla zažít stejně úspěšný šampionát, jako se konal teď v Česku. Byla jsem se podívat v Brně na zápas s Japonskem i na semifinále proti Bělorusku," dodává.
