Utkání hvězd NBA číslo 42. Zápas s exhibičním nádechem měl být labutí písní pro Magica Johnsona. V Orlandu se dočkala hvězda losangeleských Lakers vřelejšího přijetí než obvykle a nálepku „speciální“ dostal i jindy obyčejný pozdrav dvou blízkých.
Vše kvůli proslovu starému lehce přes tři měsíce.
Los Angeles Forum, 7. listopadu 1991.
Johnson se tehdy postavil k řečnickému pultíku. Za zády mu kromě čelných představitelů Lakers seděla manželka Cookie, vzhlížela k němu v místnosti plné novinářů, kteří se neubránili slzám, když z úst 32letého hráče slyšeli: „Kvůli viru HIV, kterým jsem se nakazil, musím dnes ukončit kariéru v Lakers.“
Informací o HIV bylo tehdy ve veřejném prostoru pramálo. Virus se začal masově šířit v 80. letech, ve Spojených státech bujela nákaza v afroamerické části populace a zájem o řešení byl spíše okrajový. Pohodlnější tvrzení, že se jedná především o problém drogově závislých a gayů, dostávalo mnohem více prostoru. Nakažení bývali často stigmatizováni, společnost se jim vyhýbala a řada z nich po vypuknutí syndromu získaného selhání imunity (AIDS) umírala.
Není tak divu, že i část novinářů po tiskové konferenci rovnou napsala: Johnson má AIDS. V redakcích už si pomalu chystali nekrology. Nemoc se ale u kouzelníka ze státu Michigan naštěstí nikdy nerozjela, a tak měl možnost zasadit se o změnu.
Tu symbolizuje i ono objetí Johnsona a Thomase, dvou soupeřů a přátel v ostře sledované All-Star Game.
Najedou Amerika viděla: jeden druhého se neštítí.
Navíc nakažený basketbalista, který si mimochodem z Utkání hvězd odnesl cenu pro nejužitečnějšího hráče, byl perfektní osobností pro šíření osvěty.
Magic Johnson, hvězda LA Lakers, předstoupil před novináře, aby oznámil, že kvůli nákaze virem HIV končí basketbalovou kariéru. Za ním sedí manželka Cookie.
Magic Johnson (v dresu) s trofejí pro nejužitečnějšího hráče Utkání hvězd NBA v roce 1992. Doprovázejí ho manželka a rodiče Earvin senior a Christine.
Ze slavných o citlivém tématu mluvil málokdo, přiznání Johnsona tak působilo jako zjevení. Připomeňme, že jen sedmnáct dní po jeho tiskové konferenci na AIDS umírá Freddie Mercury. Důležité téma se naplno dostalo do veřejného prostoru.
Dvě skutečně osudové ženy
Velkou zásluhu na Magicově listopadovém vystoupení měla aktivistka Elizabeth Glaserová, která se nakazila prostřednictvím krevní transfuze při porodu dcery Ariel v roce 1981. O deset let později už moc dobře věděla, že s nemocí AIDS umírá. Johnson za ní zamířil na doporučení blízkých.
Příběh Elizabeth GlaserovéVirem HIV se nakazila prostřednictvím krevní transfuze při porodu dcery Ariel, které se virus později dostal do těla skrze kojenecké mléko. Než byla Glaserová pozitivně testována, otěhotněla podruhé. Syn Jake se nakazil ještě v děloze. U ní a dcery, která zemřela v v roce 1988, se rozvinul AIDS. Glaserová se rozhodla bojovat o osud Jakea. Setkala se s prezidentem Reaganem a první dámou. Před úmrtím v roce 1994 ovlivnila vystupování Magica Johnsona, založila vlastní nadaci a věnovala se osvětě. Její odkaz žije dál také díky v současnosti už dospělému synovi Jakeovi. |
„Setkala se s námi a opravdu nám pomohla, uklidnila situaci. Vše chápavě vysvětlovala: Podívej, Earvine, budeš muset brát spoustu léků, ale je to o tvém přístupu, o tvém myšlení, jak se k tomu postavíš,“ vzpomínala Johnsonova manželka Cookie, která ani na chvíli nepomyslela na to, že by svého muže opustila.
Ačkoliv Magic navrhoval: „Jestli chceš odejít, nedivím se ti. To je v pořádku. Chápu to.“ Společně je tížil především osud ještě nenarozeného syna. Nekonečných deset dnů čekali na výsledky testu. Načež se jim ulevilo – matka i dítě jsou negativní.
Poté se pustili do diskuze nad přáním Glaserové: „Slib mi, než zemřu, že se staneš tváří této nemoci a budeš pomáhat lidem a vzdělávat je o ní.“
Cookie se bála, jaké budou reakce na takové oznámení, ale milovaného Magica podpořila.
Kromě účasti na emotivní tiskové konferenci dlouhé hodiny poslouchala, jak její manžel za zavřenými dveřmi telefonuje ženám, se kterými si před svatbou užíval, aby je varoval, že potenciálně můžou přenášet virus HIV.
„Můžu děkovat Bohu, že s Cookie proťal naše cesty,“ vyznal se později Johnson.
Magic Johnson a jeho manželka Cookie Johnsonová (Los Angeles, 11. října 2014)
Earvin Magic Johnson a jeho manželka Cookie (Los Angeles, 27. června 2016)
Role osobnosti, která bude o viru HIV vzdělávat, se ujal s vervou. Byť i k ní vedly postupné kroky. V roce 1991 založil nadaci Magica Johnsona, přes zimu se stal členem komise prezidenta Bushe staršího pro problematiku AIDS. Poprvé se tak dostal k přesnějším počtům nakaženým v afroamerických komunitách. „Za posledních deset let ta čísla vzrostla ve všech kategoriích. Děti, dospělí, ženy... Musel jsem se zhluboka nadechnout,“ líčil.
Proto se stal tváří kampaní, setkával se s americkými elitami – prezidentem, kongresmany. Na prevenci i díky jeho snaze zamířila pomoc v přes miliardu dolarů a vpřed mířil i vědecký výzkum.
Úctyhodně zvládal také tíhu spekulací a neustále opakujících se dotazů. Střetával se s nimi dlouhá léta, přestože spoustu věcí se pokoušel vyjasnit od samotného počátku.
Kde hledat pravdu?
Upřímně se Johnson rozhovořil už na podzim roku 1991 pro Sports Illustrated a popisoval: „Jsem přesvědčený, že jsem se nakazil, když jsem měl nechráněný sex se ženou, která měla virus HIV.“
Nezastíral, že před svatbou s Earlith „Cookie“ Kelly v září roku 1991 si často užíval pozornost jiných žen. „Ale s Wiltem (Chamberlainem) se rovnat nemůžu,“ pokusil se odlehčit téma odkazem na pestrý soukromý život basketbalové hvězdy šedesátých let, která se chlubila, že se jí v posteli vystřídalo až dvacet tisíc milenek.
Čtvrtstoletí bez Wilta, proutníka, který změnil basket a hrál i před Chruščovem |
„Samozřejmě nejsem schopný říct, kdy, kde a s jakou ženou jsem se nakazil. Než jsem se oženil, nikdy jsem neměl nouzi o dámskou společnost, obzvláště po příchodu do Los Angeles v roce 1979.“
Někteří ale dále pochybovali, vždyť je to přece nemoc gayů... Johnson se bránil: „Víte, šíření takových pomluv začalo už po finálových sériích v letech 1988 a 1989, kdy jsem před zápasy dával pusu Isiahu Thomasovi.“ Tedy muži, se kterým se v roce 1992 před Utkáním hvězd NBA tak dojemně objal.
Isiah Thomas, legenda Detroit Pistons.
Paradoxní je, že jejich pouto narušily zase jiné spekulace, které se Johnsonovi v těžkém období donesly. Sám Thomas měl údajně zpochybňovat jeho heterosexuální orientaci.
Takové zvěsti zasáhly Johnsona natolik, že prosadil vynechání svého někdejšího přítele z nominace Dream Teamu pro slavný olympijský turnaj v Barceloně. Vše později přiznal v knize When the Game Was Ours.
Na celou situaci měl vliv i nebývalý zájem o informace ze soukromého života nakažené hvězdy. Za exkluzivní rozhovory nabízely produkční týmy pořadů či mediální domy statisíce dolarů.
Dale Beard, Magicův svědek ze zářijové svatby s Cookie, později na přelom let 1991 a 1992 vzpomínal: „Asi jsem přišel o miliony dolarů.“ Nejvíce mu nabídl tým z Oprah Winfrey Show – 600 tisíc. „Chtěli mi zajistit letadlo do Chicaga… Myslel jsem si, že to je jen nějaký žert.“
Ale nebyl.
Proslavil Baťu, NBA i virus HIV. Magic Johnson se může v šedesáti dál smát |
Sám Johnson se zpočátku pokoušel ztratit z očí veřejnosti, potřeboval čas na další přemýšlení co dál. Odcestoval proto do pronajatého domu na havajský ostrov Maui, klid však nenašel. Záhy ho paparazzi vyfotili u nedalekého hotelového bazénu. Opravdovou úlevu našel až u rodičů, doma v michiganském Lansingu.
Pak se vrátil do Los Angeles, před zápasy Lakers si odbýval rutinu: zašel do šatny, potrénoval střelbu a potěšil pár fanoušků, kteří přišli do areny s velkým předstihem. Pak se osprchoval, převlékl se a sledoval zápas zpoza lavičky. Později se přesunul výše na tribunu, tak moc ho sžíralo, že na palubovce chyběl.
Dres s číslem 32 mu ještě v únoru 1992 pověsili vedle dalších klubových legend: Kareema Abdula-Jabbara, Jerryho Westa a Wilta Chamberlaina. Během ceremoniálu se Johnson neubránil slzám.
Vždyť stále tiše doufal, že jeho kariéra nekončí.
Lékaři mu navíc potvrdili, že přenos viru HIV během basketbalového zápasu je prakticky nemožný. Prvních několik duelů si střihl s amatéry, povětšinou čelil bývalým univerzitním hráčům, v té době už pracujících v bankách či jiných zaměstnáních.
Teď jen udělat za příběhem tečku
Naději mu dal onen 42. zápas hvězd, ještě ji zvětšily olympijské hry v Barceloně.
Návrat pod reflektory NBA si splnil navzdory komplikacím. V sezoně 1993/1994 si střihl epizodní roli jako kouč. Až o dva ročníky později znovu nasadil milovaný zlato-fialový dres. Překonat musel potíže s kolenem a přesvědčit další hráče, že pro ně nepředstavuje žádné nebezpečí.
Soutěž dokonce zavedla dodnes používané pravidlo, že basketbalisté, kteří krvácí nebo mají otevřenou ránu, nemůžou pokračovat ve hře a musí okamžitě na ošetření.
Za Lakers stihl ještě 32 zápasů v základní části a další čtyři v play off. Kariéru v NBA uzavřel jako pětinásobný šampion, třikrát byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem soutěže, stejný počet ocenění přebíral za nejlepší výkon ve finálové sérii. Pár duelů si ještě na konci milénia střihl ve Švédsku a Dánsku.
Postupně se vypracoval v úspěšného byznysmena, jeho jmění v současnosti podle časopisu Forbes dosahuje 1,2 miliardy dolarů. Chvíli mu patřil podíl u Lakers a dodnes spoluvlastní Washington Commanders (NFL), Los Angeles Dodgers (MLB), Los Angeles Sparks (WNBA) a Los Angeles FC (MLS).
Jen jedna životní kapitola mu zůstávala dlouho otevřená. Isiah Thomas.
Léta plynula, na adresu obou se toho namluvilo dost. Až rok 2017 přinesl ještě jedno nezapomenutelné objetí.
Magic nevpustil rivala do Dream Teamu, po dlouhých letech se omluvil |
Oba pánové zasedli před kameru, vyříkali si křivdy z minulosti, Johnson se emotivně omlouval, že o příteli pochyboval, Thomas se jen těžko bránil dojetí. Možná aby unikl tíži okamžiku, znovu nalezenému bratru Magicovi pošeptal: „Stejně mě štve, že jsi mě porážel.“
Zdárný boj svedl Johnson i s virem HIV, který se mu díky léčbě nerozvinul v nemoc AIDS. A se zápalem odrážel i klamné zvěsti o dalších nakažených. Často na to nebyl sám.
Třeba v únoru roku 1992, když nalezl útěchu v Thomasově náruči.
