A to přesto, že důvody můžou být sebevíc racionální.
Úřadující čeští mistři mají kvalitní zázemí i velké sportovní know-how, které navíc stojí na pevných vlastnických základech. Také proto dokáže středočeský celek konkurovat v evropském prostředí, kde si v průběhu let vybudoval solidní jméno. Poslední dvě sezony, v nichž došel v nabité konkurenci Ligy mistrů do čtvrtfinále, jsou tím nejlepším příkladem.
„Někteří experti v Litvě nám tvrdili, že jsme nemohli dostat lehčího soupeře než Nymburk. Ale my jsme věděli, že se mýlí a že nás čeká přesný opak,“ říkal například Giedrius Žibenas, kouč Rytasu Vilnius, po úterní bitvě o Final Four Champions League.
Pražané, kteří i přes dříve vyhlašované ambice dosud hledali cestu vzhůru marně, zase přinášejí k jednacímu stolu silnou sportovní značku a také svou strategickou polohu.
Ostatně Nymburk už v posledních letech hrával zápasy Ligy mistrů v pražské hale Královka. A pokud chce pomýšlet na další vzestup v rychle se vyvíjející době, kdy evropské prostředí koketuje s americkou NBA, určité výraznější spojení s Prahou, lákavou destinací pro návštěvníky ze všech kontinentů, se nabízí.
Na druhou strany ani hlavní město neoplývá velkým množstvím hal, kde by se mohla konat význačnější basketbalová klání. Do hry tak paradoxně vstupuje i Kladno, další z variant jsou už prověřené Pardubice.
„Můžu potvrdit, že jednání mezi kluby probíhají. A protože probíhají, nemůžu to v tuto chvíli více komentovat. Uvědomujeme si, že fanoušky Slavie i Nymburka, a vlastně možná celou basketbalovou veřejnost detaily zajímají. Můžu slíbit, že jakmile jednání dojdou ke konci, tak výsledky neprodleně zveřejníme a bude připraveni na otázky,“ prohlásil ve čtvrtečním rozhovoru pro ČT sport David Douša, předseda představenstva basketbalové Slavie.
Zamlouvá se vám nápad spojení basketbalové Slavie Praha s Nymburkem?
S jakými nástrahami se obě organizace musejí vypořádat, nabízí pohled do Česka i zahraničí.
Když se před sedmi lety spojovala kdysi úspěšná lublaňská Olimpija se záhřebskou Cedevitou, praktických důvodů bylo několik.
Ačkoliv chorvatský celek zdobila dobře fungující mládežnická akademie a úspěšný byl také se seniorským týmem, fanoušci si k němu nenašli cestu. A tak movitý majitel Emil Tedeschi rozjel jednání s tradičními balkánskými týmy o spojení. Uspěl ve slovinském hlavním městě, kde místní Olimpija chřadla a topila se ve finančních potížích. Měla ale prestižní jméno i adresu a také moderní arenu Stožice.
A tak vznikla Cedevita Olimpija.
Cesta k lepším zítřkům ovšem nevedla přímo a v počátcích panovala kolem klubu napjatá atmosféra.
Balkánská perla na kapačkách. Ani cizí peníze neoživily Dončičův první klub |
Za novými oranžovo-zelenými barvami rozhodně nestáli všichni fanoušci, které navíc zklamalo, že lublaňský výběr převzal Chorvat Slaven Rimac, tehdejší kouč Cedevity, nikoliv ve Slovinsku oblíbený Jure Zdovc. Tomu navíc musel klub nadále platit, než mu vypršela dvouletá smlouva.
To jsou věci, kterým se chtějí Nymburk se Slavií na všech úrovních zajisté vyvarovat.
Nyní už se situace v Lublani z velké části uklidnila, klub se prezentuje solidními výsledky v Jadranské lize i Eurocupu, navíc láká zajímavé mladé hráče. V loňském draftu do NBA z jejich řad uspěl francouzský dlouhán Joan Beringer, aktuálně trenér Miro Alilovič cepuje jeho nástupce – osmnáctiletého Camerona Houinda.
Joan Beringer před draftem NBA
V roce 2011 zase zachraňovala bělehradskou Crvenou zvezdu fúze s FMP Železnik, kterou dirigoval Nebojša Čovič – někdejší starosta Bělehradu, který také krátce zastával funkci srbského premiéra. Operace vyvedla Crvenou zvezdu z finančních potíží a v následujících letech postupně slavil oživený gigant sedm titulů v Jadranské lize.
Na výbornou vyšel turecký tah, který dal dohromady v před dvěma dekádami Fenerbahce a Ülkerspor. Posílený istanbulský celek už oslavil dva euroligové tituly, k dědictví náleží i moderní hala Ülker Sports Arena.
Možná je to inspirace pro jiné dva istanbulské kluby, letošní eurocupové semifinalisty Besiktas a Bahcesehir Koleji. Plán na sloučení veřejně zazněl v roce 2023, kromě licence na Euroligu by měl tento tah zajistit i výstavbu nové basketbalové arény. Nicméně čas běží a dohoda nikde.
Nemanja Nedovič v dresu Unicaja Málaga
Za trefu lze považovat téměř čtyřiadvacet let starou dohodu mezi CB Caja de Ronda a CB Maristas Málaga – španělskou Andalusii nyní hrdě reprezentuje Unicaja Málaga, která v roce 2006 vyhrála domácí ligu ACB, o jedenáct let později Eurocup a vládla i posledním dvěma ročníkům Ligy mistrů.
K nebesům ale rozhodně všechny evropské projekty nezamířily.
Jen krátkodobé byly úspěchy spojení Racing Paris Basket a PSG v devadesátých letech. Francouzský titul 1997, účast v Eurolize a nastartování kariéry Tonyho Parkera, ale taky konec projektu v roce 2000. Po několika dalších změnách se tým dostal až ke jménu Metropolitans Basketball Club a v současnosti rovněž jeví zájem o chystaný projekt NBA Europe.
Paradoxní je, že ve stejném směru vyvíjí aktivitu také PSG v zádech s katarským státní investičním fondem Qatar Sports Investment.
NBA v Česku? Řeší se zahajovací zápas sezony. Velvyslanec v USA prozradil detaily |
A v Česku? Jak je obtížné najít společnou řeč, mohou povyprávět v Plzeňském kraji. Tamní projekt Basket Západ neměl dlouhého trvání. Sloučení prvních týmů Jiskry Domažlice a Lokomotivy Plzeň vydrželo jen pro sezonu 2007/08.
„Hlavním důvodem pro nepokračování byl především malý zájem veřejnosti a s ním malá divácká podpora spojeného týmu Domažlice - Plzeň. Pro mě bylo určitým zklamáním, že veřejnost tento projekt nepřijala,“ komentoval konec Tomáš Budka starší, manažer Jiskry Domažlice.
A uvedl také: „Komunikace časem vázla víc a víc i z důvodu nevyjasněných ekonomických otázek. Po zralé úvaze ve výboru basketbalového oddílu Jiskry jsme se rozhodli v tomto projektu dále nepokračovat a upřít pozornost v následujícím období především na rozvoj mládežnických družstev.“
Daleko vousatější je zdárné spojení ostravských celků TJ NHKG a Tatranu ze šedesátých let minulého století. Tehdy se to soudruhům spojovalo...
Dnešní Basket Brno v roce 2013 navázal na bohaté tradice v regionu sloučením Jihomoravského basketbalového centra Brno a Moravské Slavie Brno.
Historická fotografie haly Tatran.
Změna identity způsobila loni v létě rozruch u sousedů na Slovensku, kde se bratislavský Inter přejmenoval na Slovan, což bylo rozhodnutí společnosti JTRE sports & entertainment, která investičně vstoupila do několika klubů napříč sporty a chtěla je dostat pod jednotnou hlavičku.
„Byl pro mě obrovský šok, že Inter s takovou tradicí, historií a úspěchy zmizí z basketbalové mapy. V nejlepších letech jsme hráli proti Realu Madrid, Boloni, Ciboně Záhřeb, Inter měl v Evropě renomé,“ komentoval pro Sportnet tehdy Justin Sedlák, jedna z výrazných osobností slovenského basketbalu.
A zřejmě nepřekvapí, že rozladění byli i fanoušci.
Což neminulo ani Nymburk, jehož nejvěrnější už v úterý během zápasu Ligy mistrů roztáhli dvojici transparentů: „Nic nebude jako Nymburk, natož Slavia!“ a „Jste zrádci nymburského basketbalu!“
Stane se toto sloučení nakonec realitou?
