Borec skrývaný za zkratkou SGA v neděli dovedl tým Oklahoma City k triumfu v nejprestižnější lize světa a k tomu posbíral všechna tři hlavní ocenění sezony.
Stal se nejužitečnějším hráčem základní části, nejužitečnějším hráčem finálové série i nejlepším střelcem celého ročníku.
Tuto trojkorunu v historii získaly pouze tři zmíněné legendy, naposledy zazářil O’Neal před 25 lety.
„Je neuvěřitelné, že jsem se dostal do takové společnosti. Je těžké si jen představit, že mě někdo s takovými hráči srovnává,“ podivuje se 26letý Kanaďan.
Shia Gilgeous-Alexander z Oklahoma City Thunder přebírá od komisaře NBA Adama Silvera trofej pro Nejužitečnějšího hráče soutěže.
Hlavně díky němu Thunder zvládli dramatické finále, Indianu přetlačili 4:3 na zápasy, poslední duel vyhráli 103:91. A Gilgeous-Alexander se na rozhodujícím úspěchu podílel 29 body.
„Je bláznivé, že jsme to dotáhli až sem. Ale zasloužíme si to, protože jsme všichni tvrdě makali. Držíme spolu na hřišti i mimo ně. Jsme jako děti, které hrají basketbal. Bavíme se, což nám práci hodně usnadňuje.“
Právě slůvko „práce“ kariérní pouť rodáka z Toronta velmi dobře vystihuje. Na vrchol se totiž dostal díky enormnímu úsilí.
Třeba na lehkosti, s jakou zakončuje pravačkou i levačkou, tvrdě dřel už v dětství.
NBA má nové krále! Oklahoma City dovršila epickou sezonu, vyhrála sedmé finále |
„Když mi bylo devět, mojí dominantní rukou byla pravá,“ vzpomínal pro The Athletic. Aby to změnil, začal víc používat druhou paži, se kterou prováděl všechna cvičení jako střelbu nebo driblování.
„Někdy jsem se na tréninku pravačkou míče ani nedotknul.“
A ve dvanácti už dokázal klamat obránce z obou stran.
Chyběla mu jen výška. Tehdy to nevypadalo, že vyroste až na současných 198 centimetrů, odhaduje, že ve třinácti letech měřil jen něco kolem 170.
„Byl jsem prcek, stejně vysoký jako moje mamka.“
Mimochodem, právě po ní podědil sportovní geny.
Charmaine Gilgeousová reprezentovala ostrovní stát Antigua a Barbuda na olympijských hrách v roce 1992 v běhu na 400 metrů. Jeho otec Vaughn Alexander, jenž má také kořeny v karibské zemičce, hrál basketbal na univerzitní úrovni a Shaie pod koše přivedl.
Kanadští basketbalisté Nickeil Alexander-Walker (vlevo) z New Orleans a Shai Gilgeous-Alexander z Oklahoma City si vyměnili dresy.
Nickeil Alexander-Walker (9) z Minnesota Timberwolves a jeho bratranec Shai Gilgeous-Alexander z Oklahoma City Thunder
Ale zpátky ke dřině: jeho někdejší trenér Dwayne Washington si vybavuje, jak ho Gilgeous-Alexander ve 13 letech žádal, jestli může být školní tělocvična otevřena už v šest ráno, aby ještě před vyučováním mohl cvičit.
„Má větší disciplínu než kdokoli, koho jsem kdy poznal.“
Prý si nedokáže vybavit, že by SGA někdy ranní „rozcvičku“ vynechal. A když mu učitelé zrovna nemohli otevřít takhle brzy, šel jinam a makal už od pěti ráno.
„A teď se ty hodiny a hodiny v hale vyplatily,“ pochvaloval si coby čerstvý šampion NBA.
Láska, hromy, Oklahoma. Srdce Ameriky nezastavili ani teroristé, teď bije pro titul |
V Oklahoma City je už šest let. Dostal se tam z Los Angeles Clippers, kde v nováčkovské sezoně 2018/19 zaujal natolik, aby patřil k základním kamenům výměny za hvězdného Paula George.
Tehdy měl průměr jedenáct bodů na zápas, zato v uplynulém ročníku nasázel alespoň třicet bodů hned v 64 utkáních.
V zakončení skutečně vyniká, mistrně zvládá především manévrování kolem bránících soupeřů.
Shai Gilgeous-Alexander z Oklahoma City Thunder hledá cestu ke koši.
„Jako kdyby byl kluzký. Prostě nejde chytit, vždy se kolem vás prosmýkne,“ chválil ho v průběhu finále Tyrese Haliburton, lídr Indiany.
A to ještě sám Gilgeous-Alexander říká: „Tohle je teprve začátek.“
Oklahoma City totiž letos poskládala nejmladší mistrovský tým od roku 1977...
