Devatenáctiletý rozehrávač tím na dálku překonal svého o rok staršího kamaráda Jana Veselého, který v sobotním duelu Jadranské ligy utrpěl s Partizanem Bělehrad od stejného soupeře čtyřbodovou porážku
Ale svou výhru si neužíval. Jinak věčně usměvavý dlouhán nečekaně zvážněl. "Vím, jaké to je, když je na vás vytvořený takový tlak. Spíš ho podpořím. Honza nebyl ve formě, Nymburk proti Partizanu navíc hrál skvěle. Ale on se s tím popere," věří Satoranský.
Ale to byla jeho jediná chvilka zasmušilosti. Jinak si situaci užíval. Měl proč. Před rodinou, přáteli a bývalými spoluhráči se blýskl evropským basketbalem. Na hřišti strávil 26 minut a patřil ke strůjcům vítězství.
"Já už ani víc minut odehrát nedokážu. říkal jsem si o střídání. Hraje se to ve velkém tempu a fyzicky je to hrozně náročné," tvrdil novinářům po svém debutu v evropských pohárech.
Šanci předvést, jak se za rok a dva měsíce ve Španělsku zlepšil, dostal Satoranský už od úvodních minut. Nenechal se rozhodit, když přes něj šla hned první střela - a zároveň první trefa - zápasu. Okamžitě udeřil na druhé straně z nájezdu.
Ještě v první desetiminutovce si úspěšné zakončení zpod koše zopakoval. Ale taky byl u chyb, které Nymburským umožnily uniknout až na osmibodový odstup.
"Na začátku jsme soupeře nechali hrát rychlé protiútoky, což jsme před zápasem nechtěli. Ale pak jsme ukázali, jak se hraje obrana ve španělské lize. Od druhého poločasu jsme zlepšili i útok, na soupeře dál vytvářeli tlak v defenzivě, čímž jsme ho zlomili," poznamenal Satoranský.
Z obrany pak Sevillané sami vyráželi za rychlejšími akcemi, dokázali snadněji hledat spoluhráče pod košem. A když v poslední čtvrtině přidali i několik smrtících trojkových úderů, bylo rozhodnuto.
Jednu z nich, možná tu vůbec nejdůležitější, přidal právě český mladík. Zvyšoval jí na 78:71. A když vzápětí asistoval u podobného kousku Louise Bullocka, zbývala jen povinnost zápas dohrát
"Spousta lidí si myslela, že Tomáš není připraven hrát ve španělské lize. Ještě není úplně hotovým hráčem, ale každým dnem se zlepšuje. Myslím, že váš národní tým získává na dlouhou dobu jednoho skvělého rozehrávače," vysekl Satoranskému poklonu jeho trenér Joan Plaza.
Nadějný rozehrávač se po utkání vyznával i z emocí, které v něm zápas vyvolal: "Motivace hrát před skvělými diváky z Česka byla velká a docela to vyšlo. Před utkáním jsem nervózní byl. Ale na palubovce už na ni není čas. Nervozita cítit určitě byla, ale hned to vyprchalo."
Svým výkonem příznivce rozhodně potěšil, avšak zároveň je mohl vystrašit pytlíkem s ledem okolo kotníku. co se stalo? "Ve druhém poločasu jsem si to trošku podvrtnul. Byl jsem střídanej, teď to jenom leduju. Vážný zranění to nebude," ujistil na závěr.
Jedinou porážkou, kterou v Pardubicích utrpěl, byla sázka s Janem Veselým o počet diváků. Na Sevillu dorazilo 4 170 osob. O dva tisíce méně než na Partizan. "Prý byla zácpa v Praze. Slyšel jsem, že v ní uvázlo dva tisíce aut... Asi Partizan táhne víc než Sevilla. Snad se to teď změní," věří Satoranský
Vlastně pardon, Satoranski. Tak je totiž uváděn v oficiálních statistikách zápasu. "Já jsem se s tím v zahraničí už setkal. Třeba ve Francii to tak píší," krčí rameny český rozehrávač. Svým výkonem vyslal vzkaz. Že je radno ho psát správně a brát vážně.
