Proč?
Moc si tady všechno užívám a myslím, že máme ještě nedokončenou práci, protože jsme se nedostali do finále. Kdybych se vrátil, byl by to můj cíl. Bude záležet na jednání s trenéry a vedením, ale jsem tomu určitě otevřený.
Jste první Novozélanďan v české lize. Berete to jako poctu?
Jsem opravdu hrdý. Jsme hodně hrdý národ, protože nás není moc vidět. Doufám, že za pár let tu uvidím i další Novozélanďany, protože máme pár dobrých mladých hráčů a vím, že budou chtít hrát někde venku.
Jak jste si zamiloval Děčín?
Mám to tady fakt rád. Myslím, že lidé jsou v Děčíně opravdu podporující. A podobní těm na Novému Zélandu v tom, že tady je všechno o týmu, ne o jednotlivci. Což opravdu oceňuji.
Rozčarovaný děčínský Grepl: Je zbytečné hrát o bronz, trápí se úplně všichni |
A jak se vám líbí Česko?
Moc! Popravdě se netěším zpátky domů. Ceny tam, kde žiju, šíleně rostou, takže si chci co nejvíc užít české ceny, dokud jsem tady. A zdejší lidi mám taky moc rád.
Kouč o Davidsonovi: Fantastický člověk V první řadě je Isaac fantastický člověk, zapadl do družstva bez problémů. My ho brali, aby nám nahradil Matěje Svobodu, což se povedlo částečně, s jeho výkony jsme spokojení. Byli bychom rádi, kdyby tady chtěl zůstat. On tedy chce. Jedna věc je, co chce klub, druhá v tomto případě, co chce agent. V sezoně ho bohužel zbrzdilo na necelé dva měsíce zranění, měl zlomenou ruku. Tím, jak se snažil co nejrychleji vrátit zpátky a hrál s takřka nedoléčeným zraněním a chtěl týmu pomoct i na úkor osobních statistik, si získal u nás všech, ať trenérů nebo vedení, obrovský kredit. Tomáš Grepl, kouč Armexu |
Kolik u vás stojí například pivo?
Já ho tady zatím nemusel platit, vždycky mi ho někdo koupil. Ale řekl bych, že v Česku stojí v restauraci zhruba 70 korun, na Novém Zélandu v přepočtu asi 200 korun. Takže nic, co by mě těšilo.
Budete ještě hrát ligu na Novém Zélandu, která běží od března do července?
Myslím, že letošní sezona byla trochu moc dlouhá, takže si asi odpočinu. Mám pár zranění, chtěl bych se připravit na další dlouhý ročník. Moc by mi neprospělo hrát třeba dalších šest sedm zápasů v novozélandské lize. Za reprezentaci teď nenastupuji.
První zápas o bronz jste doma prohráli 74:89. Proč?
Myslím, že jsme nehráli s žádnou hrdostí, bylo to hluboko pod naším standardem. Musíme vyhrát na půdě Olomoucka, protože tohle by neměl být náš poslední domácí zápas. Naši fanoušci nás celý rok sledovali a podporovali. Dali nám výhodu oproti ostatním týmům, dokonce nám umožnili být chvíli první. A my jim za to hodně dlužíme. Takže se před ně ještě musíme vrátit.
Isaac Davidson z Děčína střílí na písecký koš.
Byli jste ještě zdrcení po semifinálovém vyřazení od Brna?
Myslím, že to šlo vidět na naší hře. Všichni se ještě nepřenesli přes tu minulou sérii, ale je to, jak to je, musíme jít dál. Opravdu to dlužíme divákům. Chceme dokázat, že jsme byli třetí nejlepší tým v soutěži. Motivací by sice mělo být získat třetí místo, ale důležitější je podle mě hrát pro komunitu, protože lidé byli na každém zápase, fandili nám, byli hluční…
Získal jste v kariéře už nějakou medaili?
Nikdy ve své profesionální kariéře jsem nehrál v soutěži, kde by bylo utkání o třetí místo. Prohrál jsem v semifinále na Novém Zélandu a dvakrát jsem byl i ve finále, ale moc jsem nehrál. Stříbrnou medaili jsem dostal, nikdy ne zlatou. I letošní bronz by stál za to.
