„Před utkáním řekl kapitán Jirka Welsch, že se nemáme čeho bát, a měl pravdu. Vždycky věřím, že můžeme vyhrát, i když to bylo dnes složité. V první půli jsme měli k soupeři přehnaný respekt a moc se nám nedařilo v obraně, ale i tak jsme ztráceli devět bodů, s čímž jsme byli docela spokojení. Říkal jsem v šatně hráčům, že vedení o devět bodů je pro Srby horší, než kdyby prohrávali o čtyři. Mohlo by je to ukolébat. V druhé půli nám bohužel trochu došly síly,“ hodnotí trenér marný boj s vicemistry světa a porážku 72:96.
Poločas se Češi jakž takž drželi, pak se ale chytil trojkami hvězdný rozehrávač Miloš Teodosič a domácí hnaní plnou arénou utrhli desetibodový rozdíl až někam ke dvaceti bodům.
„V druhé půli jsme začali zkoušet různé typy obran, které jsme ani netrénovali, ale nefungovalo nic. Čtyři minuty se nám dařila zóna, ale pak se ukázal Teodosič. S ním je to jako hrát šachy s Kasparovem. Vidí, co se proti němu postaví za obranu a zareaguje okamžitě a potrestá vás. Po jeho trojkách byl prakticky konec,“ viděl klíčové momenty ve třetí čtvrtině Ginzburg.
Poté už se dostal trenér k hodnocení celého turnaje, kde Češi po úvodní porážce s Lotyšskem s přehledem zdolali Japonsko a teď končí v semifinále na Srbsku.
„Myslím si, že jsme mohli hrát o hodně lépe, ale na druhou stranu jsme měli relativně málo času trénovat v plném složení. Nejsme jako Srbsko a naše rotace je úzká. Když chybí v přípravě jeden dva hráči, je to poznat. Navíc kluci jako Honza Veselý a Tomáš Satoranský mají za sebou velmi dlouhé sezony a bylo toho na ně hodně,“ řekl Ginzburg o svých hlavních hvězdách, které byly po náročné sezoně viditelně unavené.
Reprezentace byla před prvním utkáním v plném složení necelý týden a hráči o sobě nevěděli tolik jako loni, kdy například čtvrtfinálovou výhrou nad Chorvatskem uchvátili basketbalovou Evropu.
„Před loňským Eurobasketem jsme měli delší přípravu a bylo to vidět. Ukázali jsme ale velký charakter a bojovali jsme. Pokud bychom chtěli konkurovat Srbsku, jak hrálo dnes, museli bychom tak měsíc trénovat pohromadě a stejně by to možná nestačilo,“ uznává kvalitu soupeře trenér mistrovského Nymburka.
Důležitá byla pro trenéra parta, která se vytvořila už na loňském Eurobasketu a i tady z týmu sálala pohoda.
„Mám tenhle tým moc rád. Jak jste viděli při hymně, že se kluci drželi za ramena, to nebylo nic hraného, je tu skvělá parta. Proč tohle říkám? Protože kdyby každý cítil podobnou hrdost vůči národnímu celku, jako hráči, co tu jsou, možná by to dopadlo jinak,“ chválil svůj celek Ginzburg.
Národnímu celku citelně chyběl jeden z nejlepších pivotů španělské ligy Ondřej Balvín, jenž zkouší štěstí v Letní lize NBA za Denver.
„Kdyby tu byl Ondra, kdo ví, jak by to dopadlo. Věřím, že mladí hráči, které máme, budou mít stejný charakter a patriotismus jako ti staří Welsch, Bartoň, Benda,“ pokračuje Ginzburg.
Přesto se najdou věci, se kterými není lodivod reprezentace spokojený a chtěl by, aby se změnily.
„Nelíbí se mi, že musíme některé hráče přemlouvat k tomu, aby reprezentovali. Pro hráče by měl být vrchol hrát za národní tým, a pokud to tak někdo nemá, tak sem nepatří. V Srbsku nikdo nikoho přemlouvat k reprezentaci nemusí,“ porovnává Ginzburg s posledním soupeřem. (Před olympijskou kvalifikací však Srbům nečekaně odřekli pivoti Boban Marjanovič s Nikolou Milutinovem, čímž kouče Djordjeviče dosti naštvali.)
„Všichni hráči, co byli s námi na Eurobasketu, tak si to budou pamatovat do konce života. Sice budou hrát velké zápasy v NBA, v Eurolize, ale zůstane v nich sedmé místo na Eurobasketu,“ poukazuje na čest reprezentovat dvaapadesátiletý kouč.
Český basketbalista Jiří Welsch pálí na srbský koš přes Nikolu Kaliniče.
Český basketbalista Tomáš Satoranský (vpravo) uniká Namanjovi Nedovičovi ze Srbska.
Český basketbalista Vojtěch Hruban pod srbským košem, brání ho Nikola Kalinič (vlevo) a Bogdan Bogdanovič.
Smlouvu na další pokračování s týmem Ginzburg nemá, a tak se bude o jeho osudu ohledně reprezentace teprve rozhodovat.
„Musím si sednout s vedením federace a promluvit si, zatím vůbec nevím. Zhodnotíme výsledky a domluvíme se, jak budeme pokračovat. Pro mě to byla skvělá zkušenost a uvidíme, jak to bude dál,“ říká o nejasné budoucnosti Ginzburg.
Poukazuje však na to, že není úplně jednoduché vést klub s takovým množstvím utkání jako Nymburk a zároveň trénovat reprezentaci.
„Je to pro mě složité, protože dohromady s Nymburkem jsem odkoučoval prakticky rok v řadě a přes sto zápasů. Teď si odpočinu, pak se sejdeme s vedením federace a vyřešíme to,“ uzavírá Ginzburg.
