Zároveň si však cenila, že soupeřky přistoupily k zápasu se vší vážností. „Mohly jsme si s nimi zahrát kvalitní utkání,“ uvedla Ptáčková. „Rozdíl ve skóre je velký, ale příležitostí jsme si vypracovaly poměrně dost. Samozřejmě nepřekvapí, že Američanky dominovaly v podkošovém prostoru. Tam jsme jen těžko vzdorovaly.“
Speciální tečka za MS. Češky versus americké hvězdy? Výjimečná záležitost |
Se šampionátem, na který se Češky dostaly po dvanácti letech, se trenérka loučí s bilancí tří proher, avšak proti Itálii a Číně neměla s týmem k úspěchu daleko.
„Vážíme si, že jsme mohly startovat mezi šestnácti nejlepšími týmy světa. Jsou to pro nás obrovské zkušenosti,“ komentovala.
Překvapilo vás, jak se tým na turnaji semknul?
Odvedly jsme něco navíc, šly za určitou hranu, mimo komfort. Potěšila mě obrovská bojovnost celého týmu. Když víte, že nemáte kvalitu, a to říkám s veškerým respektem ke všem hráčkám, musíte někde přidat. A to si myslím, že tým semkne.
České basketbalistky Kateřina Zeithammerová a Alena Hanušová
Cítila jste změnu během tréninků, přípravy?
Během té jsme prožily spoustu věcí, různé nálady. Musíte se tím prokousat. Nakonec příprava nebyla špatná, zápasy byly dobře zvolené. Ale kdybyste mi řekli po prvním srazu, že budeme hrát takhle, odpověděla bych vám: Asi těžko. Ze začátku to tak nevypadalo, ale kvalita postupně rostla a forma na turnaji vygradovala.
Pokrok hráček byl viditelný.
Nepochybně. Kdo by řekl před pár měsíci, že Naty Koucká tady odehraje tolik minut. Že Alena Hanušová se zdravotními problémy, které má, do toho vletí naplno a obětuje se. Jsem nadšená, jak k mistrovství přistoupila. Julča Pospíšilová odehrála neuvěřitelně všechna utkání už v přípravě. Fakt nás držela. Veronika Voráčková letos přijela s úplně jiným nastavením, v útočné fázi chtěla hrát 1 na 1, což ne vždycky tak bylo. Proti Američankám mě třeba potěšila Gába Andělová. Cítila jsem, že tady není úplně ve špatné formě, možná mohla dostat víc minut, ale to je už jen kdyby.
Joklová končí v WNBA: Nečekala jsem, že to oznámí před zápasem. Pro mě motivace |
Co můžou zkušenosti z mistrovství světa přinést do budoucna?
Myslím, že je především potřeba, aby se některé hráčky po zranění vrátily do sestavy. Protože tým v tomto složení dělal, co mohl, a odvedl nadstandard. Musely jsme jít do risku, přistupovat k věcem jinak v obraně, hodně si v ní vypomáhat. Problémem pak mohly zase být střely z dálky. Abychom rostly dál, potřebujeme zdravé hráčky. A není to jenom o Julče (Reisingerové) a Emmě (Čechové). Musím jmenovat třeba Dominiku Paurovou. Když v týmu bude konkurenční prostředí, můžeme se ještě posunout nahoru.
Jenže návrat pivotek nebude snadný, Čechová v listopadu do kvalifikace o EuroBasket určitě nenastoupí.
Přesně tak. U Julči tam nějaká šance bude, ale to je spíš otázka na ni.
Vnitřně cílíte na olympijské hry v Los Angeles?
To je daleko, protože teď nás čeká hlavně kvalifikace na mistrovství Evropy. A ta se musí povést. Pak můžeme myslet dál.
Trenérka Romana Ptáčková a asistent Petr Treml dávají pokyny v zápase s Itálií. Naslouchají Eliška Joklová (vlevo) a Petra Malíková.
Co ještě vylepšit herně? Američanky hrály v útoku týmověji než Češky.
Po zápase s Itálií jim to zřejmě trenéři kladli na srdce. My taky chceme být týmové, ale v určitých chvílích a pod tlakem neděláme správná rozhodnutí, někdy předržujeme míč. To jsou témata, která provázela celý srpen i teď mistrovství. Ale čím kvalitnější jsou soupeřky, tím víc vás svou obranou nutí měnit věci.
Má svůj podíl i nervozita, když se hraje před téměř 12 tisíci diváky?
Myslím, že ano. Bylo to vidět na procentuální úspěšnosti střelby i trestných hodech. U nich vás nikdo nebrání
Jak se vám trénuje v takové atmosféře?
Úplně ji nevnímám. Soustředím se na jiné věci. Víc jsem si to užila, když jsem byla na utkání USA s Itálií. To bylo neuvěřitelné. A věřím, že fanoušci byli velkým zážitkem i pro holky.
