Když na ni 20 vteřin před koncem vyšla poslední akce povedeného utkání, neměla Petra Holešínská s míčem v ruce hned jasno, co provede. „Snažila jsem se přečíst obranu a z toho to vyšlo,“ řekla sedmadvacetiletá reprezentantka k vlastnoruční tečce za vítězstvím českých basketbalistek nad Řeckem 81:66 ve čtvrtek večer v brněnském Králově Poli.
Uzavřela ho symbolicky tím, co jí šlo během celého duelu kvalifikační skupiny I nejlépe – trojkou. Celkově proměnila čtyři z šesti, vesměs z levé strany.
První úspěch v kvalifikaci na ME, české basketbalistky otočily duel s Řeckem |
Je to v Brně, kde jste dřív na klubové úrovni dlouho hrála, vaše oblíbená parketa?
Působila jsem v Žabinách, ne v Králově Poli, ale samozřejmě městská derby se tady hrávala a halu znám. Obecně si z levé strany věřím víc. S Julčou Reisingerovou jsme si to tam podávaly, soupeřky ji zdvojovaly a díky tomu jsem měla několik volných střel.
Šly vám z ruky podle představ?
Kdo mě viděl v týdnu na tréninku, musel vidět, že to nebylo úplně ideální. Nemám toho v hale nastříleno moc. Před EuroBasketem (v Brně se hraje v červnu) na tom musíme zapracovat. Nová hala, nové míče... není to ještě ono.
V neděli proti ItáliiRozlučku s kvalifikací pro červnový EuroBasket, na který má Česko jako spolupořadatel postup jistý, obstará nedělní domácí utkání proti Itálii opět v Brně od 16 hodin. Vyloučeny nejsou drobré úpravy v české sestavě; proti Řecku nenastoupily Anežka Kopecká a Petra Malíková. |
Poslední akce ovšem vyšla náramně. Kolik variant zakončení jste stačila zvážit během poměrně dlouhé doby, co jste driblovala od vlastního koše až k trojkovému oblouku na řecké polovině?
Takhle se to nedá říct, o tom člověk nepřemýšlí. Věděla jsem, že budu držet míč až do posledních vteřin, protože nechcete dát soupeři možnost ještě jedné střely na konci. Vyšlo to takhle. Snažila jsem se číst jejich obranu, jak budou bránit clonu, ony ji přebraly a to už jsem si na střelu věřila. Já samozřejmě Fas (řeckou hráčku Mariellu Fasoulaovou) znám ze španělské ligy, a když mě začala bránit ona, už jsem si střelu vzala. (úsměv)
Co celkově rozhodlo o vašem prvním vítězství v pátém zápase této kvalifikační skupiny?
Podaly jsme týmový výkon, ve skóre se to zobrazilo. První polovina byla trochu ospalá, bez energie. Tu jsme po přestávce zvedly. U nás to vždycky začíná z obrany. Tlačily jsme na míč, dostávaly jsme se do clon, pohlídaly jsme si víc a líp doskok.
Vy osobně jste měla do reprezentace velkou chuť poté, co jste minulý blok vynechala kvůli zranění?
Na minulém srazu jsem si hned na prvním tréninku urvala vaz v kotníku, nebyl to super začátek. Pak mě to ovlivnilo i v klubu (je jím španělský CB Jairis). Těšila jsem se jak do reprezentace, tak do Brna. Návrat sem beru jako takový full circle moment, uzavření kruhu. V Králově Poli jsem odehrála svůj první ligový zápas, těšila jsem se. Byl to šťastný návrat.
Aspoň jednu výhru, přeje si Ptáčková. Češky okusí halu pro EuroBasket |
Při ligových zápasech bývají v Králově Poli lavičky naproti tribuně, na mezinárodní akce jsou pod ní. Líbí se vám takové uspořádání, které vás čeká i při EuroBasketu?
Vypadá to super. Ještě pak přijde víc lidí (zápas s Řeckem sledovala tisícovka diváků) a bude to úplná pecka.
Pozorovala jste ve čtvrtek při celkově slabším prvním poločase, že se hraje nejlépe hráčkám Žabin, které ve stejné hale v nedávné době odehrály Euroligu a jsou na ni aktuálně zvyklé? Třeba Eliška Hamzová si počínala velmi přesvědčivě.
Nemyslím si, že je to halou. Eliška v Eurolize odehrála hodně minut, dařilo se jí, má formu a v nároďáku je hlavní rozehrávačkou. Není to halou, že jí to jde, ale tím, jakou hráčkou je a co má odehráno, hlavně letos.
Eliška Hamzová (v bílém) vybíhá do protiútoku v kvalifikačním zápase českých basketbalistek na EuroBasket 2025 v Brně proti Řecku. (6. února 2025)
Nejen Hamzová má podle trenérky Romany Ptáčkové místo v týmu pro evropský šampionát jisté. Bojuje se už jen o pár volných míst na soupisce. Vyhovuje vám, že máte již tři a půl měsíce před turnajem klid a nemusíte se mezi sebou „na krev“ rvát o nominaci?
My se v týmu známe hodně dlouho, od mládežnických let, a naší hlavní zbraní je kolektiv. To nám pomáhá, že máme dobré vztahy, navzájem se posouváme. Nemyslete si, na tréninku do sebe taky jdeme. (úsměv) Nikdo nejde na hřiště s tím, že se nebude snažit, protože má něco jisté. Může se stát cokoliv, zranění nebo něco jiného, a věci se změní. Každý chce být na mistrovství Evropy, když ho máme doma.
Je to pro vás o to zajímavější, že jste z nedalekého Vracova a v Brně jste hrála?
Začínala jsem v Kyjově, Žabiny jsou hned můj druhý tým a jsou moje srdcovka. Pro mě jsou už tyhle kvalifikační zápasy speciální. Za devět let mezi dospělými jsem hrála zápasy jen v Praze, pět roků jsem byla v Americe, poslední čtyři jsem v Evropě. Tady v Brně se podívám do hlediště a vidím známé tváře. Znamená to pro mě hodně.
Nelákalo by vás obnovení spolupráce s Žabinami, když se vrátily do Euroligy?
V kontaktu s jejich manažerem Radkem Šírem jsme pořád, občas si napíšeme i po povedeném zápase, v tom žádný problém není. Zatím se ale pořád vidím v zahraničí. Španělsko mi sedlo, nikdy sice neříkej nikdy, ale zatím odtud odcházet neplánuji.
