Basketbalisté Spartaku Brno odlétají na jeden ze zápasů  PMEZ.

Basketbalisté Spartaku Brno odlétají na jeden ze zápasů PMEZ. | foto: Archiv I. Mrázka

Ve finále s Realem Madrid o tři. Co Brno udělalo před půlstoletím špatně

  • 0
Basketbalisté Spartaku ZJŠ Brno mívali v 60. letech minulého století daný program. V týdnu hrávali evropský pohár a v sobotu a v neděli československou ligu. V obojím byli úspěšní. Ligu vyhráli v letech 1962 až 1964 a pak ještě v letech 1967 a 1968. Ve finále Poháru mistrů evropských zemí stanuli dvakrát, v roce 1964 a 1968.

V době druhé finálové účasti bylo mužstvo pod vedením trenéra Iva Mrázka na vrcholu. Deset let společné práce se mělo zúročit ve finále na neutrální půdě ve francouzském Lyonu proti Realu Madrid.

Jenže jeden detail byl tehdy jinak než obvykle.

„My jsme tehdy ligu skončili o týden dřív. O víkendu před finále jsme neměli žádný zápas. S panem inženýrem Novákem (předsedou družstva) jsme měli strach, aby družstvo nevyšlo ze cviku, a tak jsme chtěli sehrát přátelské zápasy. Ale to nevyšlo. My jsme pak v Lyonu hráli špatně,“ vybavuje si Mrázek, nyní 92letý legendární trenér, dodnes žijící v Brně.

„Nebyl to výkon, jaký jsme podávali. Hráli jsme jako zadřený stroj. Prožili jsme velké zklamání. Takové šance se neopakují,“ vzpomíná smutně.

Zbrojovka obhájci titulu Realu Madrid podlehla 95:98. Ve středu od tohoto zápasu uplyne přesně 50 let.

Ivo Mrázek (v saku) jako trenér Spartaku Zbrojovky Brno ve finále Poháru mistrů evropských zemí 1968 proti Realu Madrid.

Jedinkrát za dobu, co brněnské basketbalisty vedl, svolil Mrázek v roce 1968 k výrazné změně programu. Místo přípravy doma souhlasil s odletem do Lyonu o týden dřív.

„Nás hnala touha dostat se ven. Když budu mluvit za sebe, tak buď jsem mohl doma chodit do práce, nebo se v Lyonu procházet po hlavní třídě. Chodili jsme do obchodního domu, nějaká ta sklenička červeného taky byla. Dnes si myslím, že to byla chyba,“ rekapituluje František Konvička, ve své době jeden z nejlepších střelců, jací po evropských palubovkách běhali.

Stovky dávali i Realu

Basketbal tehdy vypadal jinak. Zápasy se daly zvládat na šest až sedm hráčů, hrály se na 2x20 minut, trestné hody se nestřílely hned dva, ale jeden plus jeden.

A české kluby bojovaly o špici Evropy. Vedle Konvičky zářili v brněnském dresu borci jako Vladimír Pištělák, Zdeněk „Mustafa“ Konečný nebo Zdeněk a Jan Bobrovští.

„Hráli jsme velice rychlý basketbal, těžili jsme z rychlých protiútoků. Kdo se s námi do něho pustil, ten s námi i prohrál,“ říká věcně Mrázek.

Pravidla ještě neznala tříbodové koše, Zbrojovka přesto vyhrávala zápasy takovými výsledky jako 113:97. Tak zdolala Real Madrid na začátku roku 1968 ve čtvrtfinálové skupině v Brně.

To ale nebyl případ lyonského finále.

Do velké sportovní haly tehdy přišlo osm tisíc diváků. Finále PMEZ přinášela francouzská televize, ale na zájmu fanoušků se podepsala absence domácího týmu. I tak to byla úplně jiná kulisa, než na jakou byli borci Zbrojovky ze své tělocvičny v Kounicově ulici zvyklí.

Navíc zde byla ona nešťastná herní pauza před finále.

„My jsme ani tak nemuseli finále prohrát. Dokonce si myslím, že jsme v průběhu utkání i vedli. Ale v posledních minutách se Realu rozstřílel Američan Clifford Luyk, utekli nám na pět šest bodů a nám už se to nepodařilo dohnat. Říkal jsem si tehdy, že jsme raději měli prohrát o 25 bodů, než takhle...“ vrací se k zážitku Konvička.

NA DOSKOKU. Pro míč se ve finále PMEZ 1964 tlačí hráči Spartaku Brno i Realu Madrid. V červených dresech Zdeněk Konečný (č. 9), Vladimír Pištělák (č. 14) a Zdeněk Bobrovský (č. 6).

Střelecky patřilo finále jemu, nastřílel 27 bodů. Jan Bobrovský přidal 24, Vladimír Pištělák pak 14 bodů. A Američané na druhé straně? Wayne Brabender 22 bodů, Miles Aiken 26 bodů a Clifford Luyk 24 bodů.

„Real byl k poražení. My jsme do zápasu šli jako rovnocenný soupeř, ne jako trpaslík. Jen nám to nešlo tak dobře jako předtím,“ lituje Mrázek dodnes.

Real byl v tehdejší éře pro Zbrojovku mimořádným protivníkem.

„Real Madrid, to byl především fotbal. Basketbalisté měli stejné dresy, stejné odznaky na nich, stejné vlajky. To nebyl obyčejný soupeř,“ zdůrazňuje Konvička.

Aplaudovalo 11 400 diváků

Brňané ho dokázali ve více případech porazit. Třeba doma v sezoně 1962/63, i pak v domácím finále PMEZ o rok později na zimním stadionu. Vítězství 110:99 sledovalo 11 400 lidí. Venku ale pak přišla vysoká porážka a tedy celkové stříbro.

„Pištělák, já a Honza Bobrovský jsme byli velice dobří střelci. Věřili jsme si,“ ohlíží se Konvička.

„Vážil jsem si spolupráce s Honzou Bobrovským. Hrál na mé straně, byli jsme velice dobře sehraní. Na druhé straně byli Pištělák a Zdeněk Bobrovský. Signály jsme si nemalovali, ale měli jsme akce, třeba kamuflážní. Pištělák se motal kolem pivota, že mu někdo nahraje, a já jsem s Honzou byl domluvený, že jak od nás tři obránci odejdou, my tam zůstaneme dva na dva. Věděli jsme, že z toho něco může vzejít,“ popisuje tehdejší taktiku letos 78letý bard.

Trenér Mrázek tlačil tehdy své hráče hlavně dopředu.

„Cvičili jsme tři na dva, dva na jednoho. Do oblbnutí. Dělali jsme v rychlosti věci náročné na hlavu. Moc velcí obránci jsme nebyli... Když nám někdo dal 100 bodů, naší filozofií bylo, že musíme dát 105. Na černou práci byl v naší sestavě hlavně Zdeněk Bobrovský; nebyl příliš vysoký, ale měl hlavu,“ usmívá se dnes Konvička.

Předzápasový program k finále PMEZ 1968 mezi Realem Madrid a Spartakem ZJŠ Brno.

Ještě v roce 1969 Brňané porazili CSKA Moskva, opět na zimním stadionu, 92:83. To byl jejich vrchol. Ve stejném roce vyhráli znovu i nad Realem Madrid. V nezměněných sestavách jako ve finále PMEZ se oba celky potkaly v Americe.

„Bez potíží jsme je zdolali,“ říká Mrázek hrdě.

„Ale ten důležitější mač v Lyonu nám to nevynahradilo,“ dodává Konvička. „Po padesáti letech to finále hodnotíme jako kdysi páté místo z olympiády v Římě. Po návratu domů nás za ně sepsuli, jak jsme tam hráli blbě. Dnes je to něco, co se už nikdy nepodaří zopakovat,“ připouští.

O mnoho let později i on označí prohranou bitvu z roku 1968 za největší klubový zážitek v kariéře.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž