Hlavní kouč Ivan Beneš bude spoléhat nejen na centimetry, ale také na aktuální formu Petry Kulichové.
Dvaatřicetiletá pivotka má za sebou povedenou sezonu. V turecké lize sázela v průměru přes devět bodů na zápas a k tomu přidávala přes šest doskoků. Spokojeností s osobní basketbalovou situací se netají.
„Musím říct, že tento rok jsem tam byla spokojená jak po basketbalové stránce, s tréninky, tureckými spoluhráčkami, s trenérem, s městem...“ vzpomíná na klubovou sezonu.
Jakmile ale začne mluvit o týmovém výsledku Botassporu Adana, její tón se přece jen změní: „Nedostaly jsme se do play-off a skončily na devátém místě. Bohužel to bylo ovlivněno i tím, že jsme se celou sezonu trápily s hráčkami, jak se zraněními, tak s cizinkami. Během sezony vyměnili dvě Američanky. Jedna z nich ale byla zraněná a druhá dělala trošku problémy. Pět zápasů před koncem sezony je vyhodili, takže jsme dohrávaly v pěti, šesti, sedmi lidech.“
Pro rodačku z Pardubic to znamenalo jediné - na jaře téměř nepoznala oddech.
„Bylo to fyzicky hrozně náročné, ostatně jako celá sezona. Trenér po nás požadoval dva tréninky denně a když jsme prohrávaly, tak i v neděli. Na konci sezony se stalo, že jsme nastoupily s pěti hráčkami a hrály prodloužení. Ale vyhrály jsme,“ připomněla předposlední kolo.
Na palubovce Mersinu tehdy zazářila, když si připsala v ženském basketbalu málo vídaný triple-double. Její Botasspor vyhrál 85:78 po prodloužení a Kulichová nevynechala ani vteřinu z 45minutové porce. Výsledkem bylo 19 bodů, 11 doskoků a 10 asistencí, k tomu čtyři bloky a dva zisky.
„Nejsem sběratel takových výkonů. Tenhle zápas se mi ale vydařil. Když hrajete v pěti lidech a ještě 45 minut, tak když dostanete balon, musíte nějak zakončit,“ směje se.
Celkově si změnu pochvaluje. Poprvé od svého přesunu do Turecka se totiž odhodlala opustit Istanbul, kde hrála za Besiktas a naposledy za Galatasaray, a zamířila do Adany, na jihovýchod země, až k syrským hranicím.
„Měla jsem zkušenost, že s velkými istanbulskými kluby je problém po finanční stránce. Domluvili jsme se s agentem, že zkusíme najít něco mimo Istanbul, kde budeme vědět, že to bude bez problémů,“ kvituje své předsezonní rozhodnutí.
Obavy o svou bezpečnost prý Kulichová neměla. Adanu si ani příliš neprověřovala. „Kontaktovala jsem některé hráčky, které tam hrály. Ty mě ubezpečovaly, že tam je bezpečno, že se o vás starají, abyste byly v bezpečí,“ vysvětluje.
Sama se v ohrožení neocitla, ale v jednu chvíli jí nebylo dobře po těle. „Přijela jsem loni na podzim z reprezentace a hned za barákem byl atentát na politickou budovu. Byl to hrozný pocit, šok pro všechny cizinky, ale i pro domácí. Zrovna jsem byla doma a chystala se na trénink. Ten nám zrušili, řekli ať nevycházíme z domu,“ popisuje Kulichová nejhorší chvíli v Adaně.
Nepřemýšlela, že obratem skončí? „Chvíli ano, ale ujistili nás, že to není nic proti civilistům, že to politicky motivované, takže jsme všechny zůstaly.“
A česká čahounka nelitovala.
Její minutáž se nakonec vyšplhala přes 28 minut na zápas. To už je slušná porce, po které se musela zrekreovat. „Po fyzické stránce se cítím hodně dobře. Po psychické stránce už toho bylo hodně a navíc jsem řešila ještě osobní problémy v sezoně. Řekla jsem si, že si musím odpočinout. V tom mi pomohli rodiče. Hned po sezoně jsem s nimi jela na Kanárské ostrovy, kde jsem si to užila. To mi pomohlo připravit se na nároďák,“ popisuje svůj program po konci klubových povinností.
Od pondělí už je ale zpět v centru basketbalového dění. Na soustředění národního týmu v Lázních Bělohrad se opět dostává do fyzického kolotoče, který ale v prvním týdnu částečně zmírní léčebné procedury. Po takové sezoně určitě přijdou vhod.
