„Hlavně začátek byl super, Francouze jsme zaskočili a dodalo nám to sebevědomí, že jsou k poražení,“ vyzdvihl Šafarčík po finální porážce 59:72. „Jen škoda, že pak udělali tu šňůru a utekli nám. Stahovat desetibodovou ztrátu proti takovému týmu už bylo těžké. Diváci však podle mě mohli být spokojení s tím nadšením a nábojem. Jsme rádi, že jsme se na domácí půdě rozloučili takovým výkonem,“ dodal 28letý ostravský rodák.
Zkraje jste vedli 21:3. Čemu lze takový snový start přičítat? Myslíte, že vás Francouzi podcenili?
Taky. A my do toho navíc vletěli dobře, s velkou energií, protože fanoušci byli skvělí, čerpali jsme ji z nich. Překvapilo je to a na můj vkus jim dlouho trvalo, než si zvykli. Mrzí mě, že jsme neudrželi ten náskok, do poločasové přestávky jsme mohli jít s vyšším. Ale Francie pak prostě ukázala svou kvalitu, která je nesporná. S tím se nedá nic dělat.
Vesmír limitem, delší ruce než Adetokunbo. Jak Češi (ne)bránili Wembanyamu |
Váš kapitán Vojtěch Hruban měl tedy pravdu, když mluvil o tom, že Francouzi mohou ve své „velké bedně“ sáhnout kamkoli a vyloví výborného basketbalistu.
Přesně. A bylo vidět, že (Victor) Wembanyama je rozdílový hráč, protože v pasáži, kdy se skóre přelilo k nim, dal tuším osm bodů v řadě. Dvě trojky, pak ten pro nás nešťastný dopich... Tohle nadstandardní hráči umějí, vezmou to na sebe v rozhodujících chvílích a utkání strhnou na svoji stranu.
Wembanyama byl před utkáním stěžejní téma. Prodal na palubovce to, co jste od něj čekal?
Je ještě větší a delší, než jsem si myslel. Kluci se o tom po zápase bavili v šatně: Janis Adetokunbo dobrý, taky hříčka přírody, ale tenhle borec je ještě o „level“ výš. Jsem rád, že jsem s ním mohl běhat po jednom hřišti, byl to zážitek. Zřejmě oprávněně se mu prorokuje zářivá budoucnost. V příštích patnácti až dvaceti letech budeme mít na co koukat.
Ze začátku to nicméně vypadalo, že si s ním třeba váš pivot Ondřej Balvín zvládne poradit, koneckonců výškový rozdíl mezi nimi ani nebyl tak dramatický.
To ano, ale Wembanyama je přece jen pohyblivější a má delší ruce. Ovšem jak je mladý a není ještě tak fyzicky vyspělý, tolik mu nevoní kontakt. Hrát do těla a znepříjemnit mu to, byl trošku cíl. Nejdřív z toho byl vykolejený, ale pak si přivykl a na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny a v podstatě v celé druhé půli ukazoval, co v něm je.
Francouzský talent Victor Wembanyama během zápasu s Českem, brání ho Martin Kříž.
Přispěly kromě Wembanyamy a dalších individualit k obratu ve skóre i nějaké konkrétní herní prvky?
Takticky jsme na ně byli nachystaní dobře, v tom to nebylo. Ale předvedli, v čem jsou dominantní a odskočení od zbytku Evropy. A to je jejich síla, rychlost a výška. Nám pak už i „docházelo“, protože Francouzi hrají v obrovské rotaci. Tím nás potom dokázali malinko přejet.
Čeká vás závěr kvalifikace v Černé Hoře. S čím tam pojedete?
Chceme si to užít, když to je derniéra, ale určitě i vyhrát. V hale v Podgorici, kde sídlí Budučnost, bude vynikající atmosféra. Balkánští kolegové z klubu (trenér Dino Repeša, pivot Robert Rikič a křídelník Mateo Čolak) už mi říkali, že se máme nač těšit. Lidem můžu slíbit, že zase předvedeme maximum. Jestli to bude stačit na vítězství, nebo ne, to se uvidí.
K té atmosféře: Bývalý hráč a kouč Beksy Levell Sanders mi vyprávěl, že byl kdysi v makedonské Skopji rád, že je nad lavičkou plastový kryt, takže mince a zapalovače práskaly do něj.
Já to zažil s Nymburkem třeba v Řecku, těmhle temperamentním fanouškům nedělá problém hodit po vás cigaretu nebo kelímek od piva. Zrovna tady to asi pohlídané těmi plexiskly bude.
Ještě k vám osobně. V enteria areně jste před necelým měsícem s Beksou nastoupil při „Hrajeme spolu za Pardubice“. Asi bylo fajn se sem vrátit s reprezentací.
Jasně. Já to tady mám opravdu rád, moc rád tu hraju a zvlášť za nároďák. Ten je nejvíc, tomu se nic nevyrovná. Teď jsem tu vlastně doma. Byla to paráda, přijela spousta kamarádů i kluků z našeho pardubického týmu. Jsem rád, že to teď vyšlo, že jsem se dostal do nominace. Snad jsem je nezklamal.
Jako přes kopírák. Francie zapne vždycky, manko nehraje roli, říká Auda |
V Bekse máte důležitou roli, počítal jste s nominací dopředu?
Kecal bych, kdybych tvrdil, že ne. V klubu se mi daří, celkově asi hraju nejlepší basket svojí kariéry, už jsem zkušený hráč. Nějaké signály jsem měl už dřív, mohl jsem si zahrát i v listopadovém „okně“, ale tam mě v zápase těsně před srazem přibrzdilo zranění.
Po porážkách si moc neberete servítky. Teď jste však v lize přesvědčivě vyhráli s Ústím nad Labem a v Opavě — to už patrně bylo podle vašich představ.
Určitě na to po reprepauze budeme chtít navázat. To, co jsme předvedli týden předtím, bylo něco otřesného. Já vím, že náš tým má na hodně, tohle bylo neakceptovatelné. Ale zase je perfektní, že jsme, dá se říct lusknutím prstu, během pár dní dokázali znovu zapnout. Jen doufám, že ty výkyvy, které nás pronásledují celou sezonu, minimalizujeme a formu vygradujeme přesně do play off. Věřím, že v téhle sezoně něco speciálního dokážeme.
