„Někdy k tomu střídání stráží už muselo dojít,“ usmál se nový laureát. „Je to ale překvapení, určitě jsem to nečekal. Málokterý hráč z Nymburka dostává za českou ligu nějaká individuální ocenění,“ neskrývá údiv pětatřicetiletá podkošová legenda.
Své defenzivní umění potvrzovat nemůže, o zbytek sezony ji připravil soupeř z AEK Atény nešťastným prošlápnutím achilovky v osmifinálové odvetě Ligy mistrů.
Bendovo mistrovství na obranné půlce nejde hledat pouze ve statistikách, v průměru 17 minut nastřádal necelý jeden zisk, 2,2 obranného doskoku a celkem jen sedm bloků za 23 odehraných zápasů.
„Hlasující asi ocenili i moji obrannou činnost jako celek. Ale kdyby Nymburk nehrál v sezoně tak dobře na české i evropské scéně, tak by nejspíš u mě žádná cena nepřistála. Řekl bych, že v lize jsou lepší obránci ve hře jedna na jedna, ale obrana není jen o tom. Je i o týmovém fungování, a když to nějaký hráč skloubí, stává se z něj dobrý obránce. Pokud brání dobře jen svého hráče a moc nepomůže celému týmu, ještě mu něco chybí. Tím ale neříkám, že já to splňuju stoprocentně,“ odmítá se chválit Benda, který by sám ocenil buď Radka Nečase z Pardubic, nebo Tomáše Pomikálka z Děčína.
I když z osobních vzpomínek nevytáhne žádný defenzivně výjimečný zápas, některé zápasy si přece užíval víc než jiné.
„Většinou se mi hodně daří proti vyšším a těžším pivotům. Tyhle souboje mám rád a vyhledávám je. Jde o určitou výzvu a většinou se mi i daří tyhle hráče zastavovat. Je při tom potřeba být rychlejší a chytřejší. Většina těchto hráčů chodí do hry zády ke koši, prdelí se tam, a je tak nutné je k tomu vůbec nepustit a vytlačovat je dřív, než přiběhnou do podkošového území. Ono je to pak přestane bavit, začnou být otrávení, udělají i pár útočných faulů, u kterých někdy spadnu, i když bych vyloženě nemusel, je to štve o to víc a už v tom zápase nejsou,“ prozrazuje svůj recept na takzvané slony.
Ačkoli defenzivní cenu obdržel Benda až letos, na hřišti se vždy snažil o komplexní výkony, tedy i o precizní obranu.
„Když hráč dobře brání, tak i pokud se mu nedaří v útoku, má šanci zůstat na hřišti, protože většina trenérů dává důraz hlavně na obranu. Pokud to má hráč v hlavě nastavené tak, že v obraně bude odvádět maximum, může být důležitý pro tým už jen tím,“ soudí veterán, podle nějž za dobrým defenzivním výkonem mohou až ze 40 procent stát zužitkované předzápasové informace o jednotlivých hráčích soupeře a samozřejmě i videopříprava.
Paradoxní je, že ocenění pro Bendu přišlo v sezoně, kdy se z něj stal excelentní trojkař v Lize mistrů (s bilancí 24 střel a 11 tref a téměř 46procentní úspěšností nejlepší z týmu), a kdy právě trojkovou kanonádou rozbil ve finále Českého poháru i pardubickou Beksu.
Proč došlo k tomuto ofenzivnímu probuzení až v 35 letech?
„Hodně je to zásluha trenéra Amiela, který mě do toho začal tlačit, abych se trojek nebál. Zase tak špatný střelec nejsem, na tréninku jsem hlavně dřív střílel trojek hodně. Trenér mi teď přidával sebevědomí v situacích, kdy bych právě trojku měl vystřelit, a já si je začal brát. Snažil jsem se hledat dobré pozice, nic bláznivého přes obranu, a začal to tam posílat,“ děkuje.
Dalšími přesně mířenými projektily hodlá hrozit v příští sezoně.
