„Děcka budou mít tábory, ale chtěl bych s rodinou vyrazit někam ven. Spíš než k moři to vidím na jezera v Rakousku nebo tak,“ přemítal Nečas po posezonní tiskovce s osmiletou dcerkou Sárou po boku.
Jste rodák z Brna, léta jste hrál také v Nymburce a v Prostějově. Jak vám za ty dva roky v Bekse přirostly k srdci Pardubice?
Já jsem z poloviny Pardubák, jako jeden z mála kluků z týmu tady mám kořeny. Mamka je odtud, otec tu hrál na vojně a tehdy se poznali. V hale na Dukle má pořád plakát, když v lize skončili druzí. Každé prázdniny jsem sem jezdil za babičkou, takže jsem Pardubice znal. Když se Martin Marek stal manažerem klubu, dostalo se ke mně o Bekse víc informací. Věděl jsem potom, že přicházím do ambiciózního týmu, který má ty nejvyšší cíle. To bylo to, co mě lákalo.
Prodloužení angažmá tudíž byla z vaší strany formalita?
Měl jsem opci, kterou klub využil už v průběhu sezony. Kontrakt se tím automaticky prodlužoval o rok. Vše nasvědčovalo tomu, že míříme správným směrem, a i když jsme to na konci nezavršili, pořád cítím tah na branku jak od sebe, tak ze strany klubu. Máme stejný cíl - přinést do Pardubic ten nejcennější pohár.
V týmu po šesti sezonách končí Lukáš Kotas. Jak moc bude mužstvu chybět?
Má to dvě roviny. S tím, jak se vedení rozhodne obměnit kádr, my hráči moc nenaděláme. Já osobně si myslím, že měl ještě týmu co dát, a rád bych tu Kotyho viděl. Ale klub chce dávat příležitost mladým a na jeho místo má v plánu využít nově nastupující hráče, ať už je to Pepíno (Josef Potoček), nebo někdo další. Ta filozofie je jednoznačná.
Nemáte obavy, jak se podaří nahradit trio Američanů Autrey, Burnett a Wall, pokud skutečně odejdou „za lepším“?
Naší obrovskou výhodou je, že tu je Ell (trenér Sanders). Má „čuch“ na to, koho přivést i co těm hráčům předat. Kdysi si prošel tím samým. Spíš zase přibudou mladší hráči, kteří v Evropě nebudou tak dlouho, a Ell je může připravit na to, že Pardubice budou jejich přestupní stanice, jako se to podařilo s Dominezem (Burnettem). Přišel ze druhé divize NCAA a teď o něj stojí ruské kluby a většina týmů, proti kterým jsme hráli v evropském poháru.
S koučem Sandersem na lavičce navíc odpadá i jazyková bariéra.
Jasně, ale basketbalová hantýrka není v dnešní době až tak složitá. Na palubovce navíc komunikujeme my, hráči. Jde i o to mluvit s cizinci mimo hřiště, což Ell dělá.
V taktické přípravě na zápas jim nějaké herní detaily ale přece jen vysvětlí lépe než vy, ne?
To jo. V tomhle ohledu je někdy větší problém s českými hráči, než s těmi zahraničními...
