Za barem připraví limonádu – bezpečně ví, kde se které přísady nacházejí. Od března totiž nehraje v žádném klubu, zastavilo ho zranění kotníku, a tak má čas ve vinárně pomáhat s obsluhou hostů.
„Už se mi kolikrát stalo, že jsme se dali do řeči a oni se mě ptali, jestli jsem profesionální sportovec. Konverzace do toho většinou nějakým způsobem sklouzne,“ přiznává s úsměvem vysoký pivot, který pomohl reprezentaci k šestému místu z MS 2019 i postupu na olympijské hry v Tokiu a v posledních letech si zamiloval Asii.
Když se usadí k rozhovoru pro iDNES.cz, hrdě obhlédne příjemně vyhlížející prostředí i vyskládané lahve s hlavním místním zbožím a pustí se do vyprávění.
Jaký jste šéf?
Myslím, že dobrý, klidný. Na lidi nepotřebuju řvát, potřebuju se s nimi domluvit, aby věci dávaly smysl. Snažím se být nekonfliktní člověk, i když nemám problém udělat bu bu bu.
Proč vás zlákala zrovna vinárna?
Je ironie, že jsem pivař, ne vinař. Dostal jsem se k tomu hodně omylem. Mám rád kafe a říkal jsem si, že bych si někde v Praze chtěl udělat jen malé výdejové okénko. Jednou jsem projížděl realitní inzeráty a vyskočily na mě tyhle prostory, tak jsem se sem šel podívat.
A zalíbilo se vám tady?
Ano. Jak říkám, chtěl jsem původně mít kavárnu třeba s bábovkou, ale vinárna tady už byla, tak jsem si řekl, že proč ne, že to zkusím. Tak jsem ji převzal. Ze začátku jsem byl ve víně absolutní zelenáč, teď se rozkoukávám.
Jak vám to jde?
Baví mě to. Přečetl jsem nějakou knížku, chci si udělat sommelierské kurzy a cestu po Francii. Protože právě výběr vína je jediná věc, kterou tady zatím nemůžu ovlivnit, na to mám výbornou provozní.
V této sezoně jste působil v Hongkongu, jak jste zvládal vinárnu řídit?
Přes telefon. A šlo to dobře. Chodím spát kolem jedné hodiny v noci, takže časový posun mi přesně vycházel. Když jsem měl v Číně půlnoc, tak tady jsme otevírali. V mobilu mám kameru i kasu, takže vidím útratu. Když se rozbije lednička, tak to vyřeší provozní. Já jsem se staral o sociální sítě a platil účty.
A teď když jste v Česku? Můžou vás tady hosté potkat?
Od začátku března tu bývám pátek a sobota, což jsou nejvytíženější dny, takže se snažím i pomáhat. Nechci tady být každý den, mohlo by to vytvářet tlak na zaměstnance. A do toho samozřejmě sám trénuju.
Jak je na tom váš kotník?
Už dobře. Druhého března jsem si v něm natrhl vazy, ale nebyl to nejvážnější stupeň toho zranění, potřeboval jsem jen klid. Teď jsem na nějakých 95 procentech. Na kotníku mám ještě otok, ale to je normální a nelimituje mě. Trénuju bez omezení.
Balvín se vrací do Číny. Technicky perfektně zapadá, libují si Hongkong Bulls |
Působil jste ve druhé čínské lize, jak se vám v Hongkongu líbilo?
Super, nemůžu si ho vynachválit. Měl jsem nabídku i do nejvyšší ligy CBA, ale vybral jsem si Hongkong. I proto, že je lepším místem k životu. Úřední jazyk je tam angličtina, takže nemáte problém se dorozumět, fungují tam normální aplikace, nejsou tam omezení jako v Číně.
A že jste hrál až druhou nejvyšší soutěž, vám nevadilo?
Jediná nevýhoda byla, že liga vznikla na poslední chvíli a týmy měly málo času na adaptaci. A nám zakázali hlavní stadion, protože tam byl problém s koši. Spodní hrana jejich konstrukce byla hrozně blízko čáře, takže jste do ní mohli při nájezdu vrazit a zranit se. Takže jsme přes sezonu byli napůl v Šen-čenu, který je hned přes hranici. Logisticky to bylo složitější, protože jsme neměli zázemí. Byli jsme extrémně rozlítaní, skoro pořád jsem si musel balit všechny věci.
Po sportovní stránce jste byl spokojený?
Byl to pro mě spíš relax. Hongkong byl v lize dominantní, zajímavé bylo, že trenér střídal po celých pětkách, takže se hůř chytal rytmus. Celkově jsem odehrál asi dvacet zápasů a jen jednou nebo dvakrát jsem hrál víc jak dvacet minut.
Proč tak málo?
Trenér kolikrát, když jsme si udělali velký náskok, nechal ve čtvrté čtvrtině hrát jen domácí hráče a nás cizince šetřil. Kolikrát jsem hrál třináct patnáct minut na zápas. V tomhle to byl pro mě relax i nezvyk, ale zase jsme docela dost trénovali.
Přesto jste měl průměr deset bodů na utkání.
Statisticky to byla dobrá sezona. Jsem spokojený. Měl jsem zápasy, kdy jsem dal za dvacet minut dvacet bodů.
Ale kvůli zranění kotníku jste sezonu v Hongkongu nedohrál. Mrzí vás to?
Stalo se mi to na začátku března a základní část jsme končili 21. března. Týmy mohly posílit maximálně do konce základní části. Kdybych se zranil o měsíc dřív, tak na mě počkají, ale takhle před play off tým potřeboval být v plné síle. Proto jsme se domluvili na rozvázání smlouvy, aby za mě mohli podepsat náhradu, a domluvili jsme se, že prsten pro šampiony mi pošlou, protože Hongkong ligu nakonec vyhrál.
Chtěl byste se tam v příští sezoně vrátit?
Přemýšlím nad tím. Ještě je hodně brzo, spíš se oťukáváme. I když mám Čínu rád a baví mě, tak jsou tam smlouvy jen na dva měsíce, takže to můžou být i jatka. Zničehonic vám můžou smlouvu vypovědět, protože najdou lepšího hráče nebo se jim něco nelíbí. Je to trochu nefér. Takže bych klidně přemýšlel i o Tchaj-wanu nebo Japonsku.
Tam to funguje jinak?
Ano. Čína je sice finančně nejideálnější a má nejkratší soutěž, ale teď radši přijmu něco za menší peníze, kde budu mít jistotu a klid, než že se třeba znovu zraním a vím, že mě vyhodí. Teď jsem najednou šest měsíců mimo basket, bez zápasů i tréninků.
To musí být nezvyk.
Najednou mám volného času, kolik jsem ho neměl dohromady za celou kariéru. Je to šok, i proto, že sezona nebyla moc zápasově náročná. Mám chtíč ještě hrát. Jenže problém je, že týmy chtějí rozehrané borce, kteří by jim pomohli hned, což já v tuhle chvíli nejsem.
Zkoušel jste hledat jiná angažmá?
Byl jsem na pětidenní zkoušce v týmu Gran Canaria ze španělské ligy, ale stihnul jsem jen jeden týmový trénink, takže jsem rytmus ani moc chytnout nemohl. Zdravotně mi potvrdili, že jsem v pořádku, ale pokud by mě chtěli, tak by museli dát pryč zase jiného, rozehranějšího hráče.
Co vás čeká dál?
Přes léto se chci věnovat vinárně, mám v plánu dovolenou a možná i basketbalové kempy. Ale chci na sobě hlavně makat, protože na to mám prostor. Většinou jsem šel z jedné sezony rovnou do další, teď můžu zapracovat na nedostatcích, abych mohl ještě dlouhodobě hrát basket.
Povězte ještě, co vás tak láká zrovna na Asii?
Život mě tam hrozně baví, jsou to skvělé zkušenosti. I v Číně můžete fungovat normálně, jsou tam sice restrikce na internet, ale dají se bez problémů obejít. Jsou tam moderní a krásná města, která mají co nabídnout. Je tam minimálně stejná životní úroveň jako tady. Kvalitní restaurace, kvalitní potraviny, které jsou mnohem levnější než v Evropě.
Je pravda, že se tam musíte dobře zapsat a pak už máte dveře otevřené?
Ano. Týmy vyznávají více individuální styl. Platí tam: Když je nějaký problém, dej míč cizinci a cizinec to vyřeší. Proto je důležité umět hrát jeden na jednoho, ale zároveň musíte být i trochu týmoví a balon občas rozdat. V Číně zkrátili hrací dobu ze 4x12 na 4x10 minut, takže týmy už potřebují i borce, kteří umí bránit a jsou univerzálnější.
Jak šel čas s reprezentantem Balvínem: od složitých začátků až na olympijské hry |
Loni jste se za poněkud turbulentních okolností rozloučil s reprezentací. Generální manažer týmu Jiří Welsch uvedl, že jste prý bez souhlasu a předchozí konzultace opustil tým před únorovým utkáním kvalifikace o EuroBasket, ve kterém už o nic nešlo, vy jste říkal, že jste to trenérovi oznámil a důvodem bylo, že nechcete riskovat zranění. V červnu jste pak oznámil, že kariéru v národním mužstvu končíte. Jak to vnímáte zpětně?
Beru to tak, že co se stalo, se stalo. Přijde mi, že ze strany federace to bylo trochu nešťastně řešené. Taky na tom nesu nějaký podíl, ale reakce z jejich strany mi přišla zbytečná. Ale je to už za námi. Na zápasy repre se dívám, byl jsem se podívat i loni na mistrovství Evropy. Nebudu říkat, že jak mám teď hodně času, tak mi hlavou neproběhlo, že bych si za nároďák ještě mohl zahrát. Ale pořád jsem v klidu, že jsem to ukončil kvalitními výkony, než aby lidi říkali: „Co tam dělá, už měl dávno skončit.“
Ani nástup nového trenéra Luboše Bartoně vás nepřesvědčil?
Už jsem ve věku, kdy si musím hlídat zdraví a nemůžu blbnout. Navíc přes léto je pro mě ideální odpočívat. S Lubošem jsme si v klidu promluvili, nebylo tam nic špatného. Ale pořád platí, že teď to mám v hlavě uzavřené.
Nedávno oznámil konec kariéry váš dlouholetý spoluhráč z reprezentace Jan Veselý. Promiňte mi, jestli se ptám příliš směle, ale vy se ve 33 letech pořád cítíte fit?
Musím zaťukat, že zdraví mi drží. Jednou za čas se mi stane podobné zranění jako ten kotník, které mě vyřadí na měsíc nebo dva. Teď jsem zhubnul asi sedm kilo, takže jsem zhruba na 118 kilech, což jsem měl na mistrovství světa 2019. Tělo dostává zpátky, co potřebuje. Věnuju se i posílení problémových partií – nohou, středu těla a zad. Po iks letech mám prostor na těchto věcech pracovat, tak toho využívám.
