„Nestalo se to náhodou, předchozí trenér Andy Hipsher je můj kamarád, a já tak věděl, co mě čeká, o jaký projekt jde,“ přiznává trenér, který si prošel angažmá v Izraeli, Albánii a naposledy v Mexiku.
Ve středu s Olomouckem zažil také premiéru mezinárodní. Hanáci obdrželi pozvání do Severoevropské ligy a debutovali v Plevnu těsnou prohrou 84:91.
Srovnání s Hipsherem se nevyhnete a měření se s jeho bronzovým medailovým úspěchem nebude snadné. Cítíte to tak?
Je to můj dobrý přítel, se kterým se známe roky, a spíš se tak dá říct, že nenastupuji ke klubu po něm, ale přebírám jej. Pomohl mi pochopit vazby, lidi, ligu a já tak měl lehčí pozici. Jsme ale osobnostně dosti odlišní. Já jsem větší pohodář, on skutečně umí být pedantský.
Olomoucko uspělo potřetí v řadě, v Ústí ho táhl třicetibodový Andre |
Přicházíte s cílem překonat jeho výsledky?
Vedení bylo v této otázce přímé. Je to tak. Andy ukázal, že to jde, takže proč by se měly po úspěchu nároky na kouče snížit. Já tohle přijímám a chci, abychom cíle dokázali naplnit. Abychom byli zcela konkurenceschopní v každém zápase, ať už v domácí lize nebo v ENBL.
Takže nadále platí, že v Olomoucku se nejede v první řadě na rozvoj hráčů, ale zejména na aktuální výsledek?
Není to potřeba zastírat. Ale správné pojmenování je konkurenceschopnost. Věřím, že máme soupisku na to být dobrým soupeřem i pro Brno, Nymburk či Opavu. Že je budeme umět porazit. Když budeme bránit tak, jako jsme to dělali v posledních utkáních, máme šanci proti komukoliv, i když se v útoku zrovna tolik nezadaří.
Olomouc prochází před každou sezonou brutální obměnou. Vybíral jste nové zahraniční posily, na které je klub orientovaný, sám?
Všichni cizinci jsou moji, přivedl jsem je já a management klubu je potom odsouhlasil. Obhájil jsem si každého z nich, nastínil jsem, proč zapadají do mých útočných i obraných schémat. Tři z pěti jsou Američané a ty jsem už znal, vedl jsem jejich mimosezonní přípravu, takže už mezi námi fungoval nějaký vztah a měli jsme na co navázat. Noví hráči z Česka jsou naopak ještě odkazem a prací Andyho, než odešel zpět do Ameriky.
Matt Jones, trenér Olomoucka.
Jeho práce je tedy stále v klubu znát?
Přesně tak, na naší cestě budou stále jeho otisky prstů.
V uplynulé sezoně zde zazářili Američané Trey Wertz, John Wright, Dean Keeler a hlavně nejužitečnější hráč ligy Noah Carter. Naváže na ně někdo z nováčků?
Věřím jim všem, že mohou dát 25 nebo 30 bodů za zápas, ale když mám vybrat jednoho, tak to bude asi Jaren Holmes. Odehrál zatím jen málo, měl drobné zranění, ale má za sebou výbornou poslední sezonu. Je to komplexní hráč a asi se stane tím, na koho budou mířit finální sehrávky.
Snažíte se nacházet balanc mezi českými hráči a zahraničními posilami?
Tenhle aspekt vnímám, sleduji časy pro jednotlivé hráče. Každý zápas bych chtěl, aby čeští hráči nebyli do počtu, ale aby hráli podstatnou roli. Nejde udělat úspěch s pěti kluky.
Hipsher jej s pěti uhrál.
Anomálie, ale máte pravdu. Na druhou stranu si ale myslím, že platí, co říkám já, že to nemůže dlouhodobě fungovat. Proto zapojujeme Ondřeje Šišku, Dominika Žáka a další a oni mají podstatnou minutáž i úlohu. Připomínám jim, aby byli vždy připravení zaskočit.
Olomoucko opět přilákalo Američany. Hipsherova „zlatá nabídka“ je z domova |
Jak jste přijal českou mentalitu?
Kluci mi to dělají snadné. Opravdu se cítím přijatý, stejně tak výborně zapojili Kanaďany a Američany, hned je vzali za své. Věřím, že nám dobré vztahy přetrvají i poté, co třeba já nebo oni odejdou.
Mluvíte mnohem více o obranné hře než váš předchůdce. Je to vaše doména?
Já to mám snad vybalancované padesát na padesát. Jen se snažím zavést nový styl postupného útoku, který je těžší uchopit a vštípit si ho. Takže budeme ze začátku potřebovat přidat v obraně, než se adaptujeme, protože obranné zásady se přijímají jednodušeji než útočné postupy.
Varoval vás kouč Hipsher, že až přijedete do Olomouce, vezmou vás na místní gymnázium a řeknou vám, že toto je teď vaše domácí hala?
Andy mi naštěstí dal řadu dobrých rad a nevynechal to, že tým má díky možná těžším podmínkám vlastně výhodu, že domácí tělocvična je místo, kde se soupeřům nehraje vůbec snadno. Podobně se mi také věnoval Carter Vance, který zde hrál a pak dělal Andymu asistenta. Pomáhá mi s předdraftovými kempy v létě. Měl jsem dobrý přehled. Dva roky jsem tým i kvůli nim sledoval, koukal jsem na jeho zápasy.
Matt Jones a jeho svěřenci z Olomoucka
Jak se vám líbila hra pod taktovkou Andyho Hipshera? Pro české fanoušky to bylo něco netradičního, ale v pozitivním smyslu.
Andy je vynikající kouč s ofenzivním stylem, uměl tým rozjet do krásných kombinací. Můj herní styl je konceptuální, tedy založený na čtení hry, pokusech o zisky míče a nedělat vše podle návodu. Samozřejmě chci sebevědomé hráče, co to také umí vzít na sebe a střílet, ale je to přeci jen odlišný styl. Pořád se navíc sžíváme a adaptujeme se, hledáme svou tvář. Je to ale přirozené, jde o kompletně nový tým, jiného trenéra, odlišné hráče. Chce to trochu času.
Času zde máte asi možná až příliš. Čím se bavíte mimo basketbal tak daleko od domova?
Tohle je má pátá sezona venku a já už si zvykl, že si musím vytvořit a držet rutinu, abych se z toho nezbláznil. Ráno cvičím, každý den se jdu projít, zavolám někomu domů, abych se držel v kontaktu a v obraze. Ale v Olomouci to není nic těžkého. Je to moc pěkné město, jsou tu dobré restaurace i další zábava. Zašel jsem si na fotbal na Sigmu i na hokej, a zvlášť ten mě tedy fascinoval.
V čem konkrétně?
Atmosféra byla tak divoká, pohlcující. Fakt něco!
