Ve dvaatřiceti letech má před sebou pořádnou výzvu. Vzrušující a možná zdánlivě nesplnitelnou. Po veleúspěšné sezoně loučící se koučky Hejkové má být tím, kdo v pražském celku naváže na její úspěchy.
„Nechal jsem nabídku pár dní uležet. Přemýšlel jsem, jak to celé může vypadat. Ale vlastně jsem neměl co řešit,“ přiznává s jiskrou v oku.
Ale hlava vám musí pořád šrotovat naplno, viďte?
Mísí se ve mně pocity obrovského nadšení a nervozity, což je pochopitelné. Převzít tým v takovém klubu a ještě po Natálii, mít její zodpovědnost… Doufám, že všem ukážu, že na to mám. Chci, aby se na náš basket hezky dívalo, pak nám snad budou lidi fandit jako doteď.
Loučící se legenda Hejková: Přijel za mnou Netflix. Další emoce už nečekám |
Kolem ženského basketbalu se pohybujete poměrně krátce, v USK jste byl rok asistentem, další zkušenosti máte ze čtyřleté spolupráce s reprezentační trenérkou Romanou Ptáčkovou. Zdá se vám, že jste stále spíše nováčkem?
Tak už bych se nenazval. Věřím, že dokážu těžit ze zkušeností od reprezentací – ať už z působení u devatenáctek, nebo ze současné práce u A-týmu. Uvědomuju si, že v USK budu pracovat s obrovskými jmény. Zodpovědnost budu mít určitě velkou, všechny holky basketu hodně dobře rozumí, což mě ještě více motivuje do další práce.
Martin Bašta(* 23. 7. 1992)  Bývalý ligový hráč Chomutova, Brna, Svitav i Jindřichova Hradce, kde v roce 2019 ukončil hráčskou kariéru. První trenérské zkušenosti sbíral u mužského basketbalu. Vedl mládežnické výběry USK Praha a působil také v roli asistenta u A-týmu. V roce 2021 posílil jako videokouč realizační tým Romany Ptáčkové před MS hráček do 19 let. Před uplynulou sezonou přišel do ZVVZ USK Praha na pozici asistenta Natálie Hejkové. |
Využijete věci, které jste odkoukal při spolupráci s oběma zkušenými trenérkami?
Romana i Natália mají taktiku založenou na podobných principech, obě říkají, že v jednoduchosti je krása. Toho se chci držet i já. V reprezentaci nemáme žádné složité kombinace, chceme hrát rychle dopředu a agresivně. Zároveň využíváme širší rotaci, což bych rád přenesl i do klubu. Líbí se mi, že Romana dokáže zapojit do zápasu někdy jedenáct, dvanáct hráček. A u paní Hejkové musím jednoznačně zmínit její lidský přístup.
V čem byl speciální?
Dokázala s holkama vyjít, přestože na ně někdy byla hodně přísná. Vždycky si zvládla všechno se všemi vyříkat, bez problému ukočírovala také velká jména.
Tušíte, v jaké roli bude v klubu pokračovat?
Byli jsme spolu několikrát v kontaktu, ještě než začal reprezentační sraz. Měla by působit v roli mentorky, chystá se i její zapojení ve větší funkci, ale to je ještě v řešení mezi ní a panem Kučerou. Vážím si, že s námi zůstane, protože její náhled pro nás bude důležitý. Přece jen stavíme mladý realizační tým, můžeme dělat chyby, a když přijde konstruktivní kritika, můžeme se z ní všichni jedině poučit.
Chystáte se společně konzultovat i složení kádru?
Na příští sezonu už je tým sestavený, takže teď už se radit nemusíme. Hlavní slovo měla ještě Natália, ale všechny hráčky, které jsme vybírali, prošly pod rukou i mně. Shodli jsme se na nich. Moc si toho vážím, protože v tu chvíli ještě nebylo jasné, kdo bude hlavní trenér. Přesto mi dávala důvěru.
Těšíte se na příchod nějakého konkrétního jména?
Nemůžu se dočkat spolupráce úplně se všemi. Dost hráček zůstává, jsou skvělé, komunikativní typy. Těším se, až do toho vlítnu jako hlavní trenér, a věřím, že jim budu mít co dát a že navážeme na naše poslední úspěchy.
Kouč Martin Bašta před finálovým zápasem Euroligy žen.
Před sezonou jste do USK přicházel zároveň s Janem Pavlíkem, který nyní v klubu končí. Bavili jste se spolu o další možné spolupráci?
Ne, oba jsme věděli, že to nepřipadá v úvahu.
Pral se i s přechodem k ženskému basketbalu? O vás v jednom z rozhovorů říkal, že už duši hráček rozumíte.
Vztahy u ženského kolektivu jsou složitější, musíte být pozorný na slova i jejich gesta a výrazy. Rozhodně nepřipadá v úvahu, aby na každém tréninku někdo křičel, nebo se za trest běhaly lajny jako u chlapů. Ale nemyslím si, že to byl jeho problém. Situaci měl těžkou od začátku, kdy byl trochu nešťastně jmenován hlavním trenérem a pak se jeho pozice ještě měnila.
Přece nemůžeme prohrát! Vyoralová o titulu v Eurolize: Makaly jsme pro Hejkovou |
Vy jste také začínal u mužského basketbalu, konkrétně na Folimance u mužského USK. Kdo si vás po konci hráčské kariéry vytáhl?
Největší zásluhu má pan Prágr, u něj jsem jako kluk začínal v přípravce. A snad od dvaceti mi říkal, ať se na hraní vykašlu a jdu trénovat. Dával mi brouka do hlavy. Druhou důležitou postavou je Honza Pospíšil, se kterým jsem hrál od šesti právě v přípravce u pana Prágra, a v USK už taky nějakou dobu působí. Takže je to všechno hezky propojené.
Prozradil vám Jan Prágr, proč vás tak dlouho lámal, ať trénujete?
Myslím, že velkou roli hrála moje povaha. Řekl bych, že jsem docela bezproblémový. (smích) Nikdy jsem neměl potíže komunikovat, snažím se udržovat s každým dobrý vztah. Zároveň věděl, že mám i nějaké zdravotní problémy, kvůli kterým jsem poměrně brzy ukončil kariéru. Viděl to, co jsem si dlouho nechtěl přiznat – že hraní už nemá smysl. Chtěl mě posunout dál, abych měl před sebou zase cíle, na které ještě můžu dosáhnout.
Jak vaše letošní úspěchy a také povýšení prožívá táta Roman, rovněž bývalý ligový basketbalista?
Je na mě pyšný stejně jako všichni v rodině. Táta u basketu dlouho byl a nehrál ho úplně špatně, takže jsem ho přirozeně měl jako vzor. Chtěl jsem se mu vyrovnat, ale jako hráči mi to nevyšlo. Teď po finále se Žabinami si dělal srandu, že ho třeba s tituly jednou doženu. Raduje se z každého úspěchu, ale všichni v rodině vědí, kolik jsem sportu dával, a že jsem se nikdy nevzdal. Ani v těžkých časech.
