Nets nezačali sezonu zrovna ideálně - z nějakého těžko pochopitelného důvodu nebyli schopni vůbec ubránit trojkové střelce a uprostřed prosince měli bilanci pouze 9/13, což bylo pochopitelně pro tým s ambicemi na boj minimálně o finále Východní konference velké zklamání.
Pak se tým nadechl ke šňůře 10 výher v řadě, ale zase až tak velké uklidnění to nepřineslo, protože na začátku března měl bilanci pořád jen 32/29. V tu chvíli však přišla další velká vítězná série (tentokrát dokonce 14 zápasů v řadě) a o vítězi jedné z nejslabších divizí v NBA rychle přestalo být pochyb. Podobnou vítěznou šňůru nedal za celou sezonu dohromady žádný jiný tým.
V play-off však nebyly výkony až tak přesvědčivé. Zraněními pronásledovaná Indiana kladla New Jersey velký odpor, a navzdory vítězství v prvním zápase 2.kola na palubovce Miami se Nets rychle "poroučeli", protože další 4 zápasy v řadě proti Heat prohráli.
Je fakt, že Nets neměli žádné velké zdravotní problémy (jen Jason Collins měl potíže s kolenem a chyběl v 11 zápasech, ostatní opory hrály minimálně 78 utkání) a přesto dokázali nakonec vyhrát "jen" 49 zápasů, takže se nedá říct, že by je o něco připravila smůla. Tenhle tým prostě na titul neměl a vzhledem k věku Jasona Kidda a prodělaných zdravotních problémech se bez velké změny dá těžko čekat nějaký výrazný vzestup.
Nets v každém případě hráli po většinu roku velmi solidní obranu. V její efektivitě ("defensive efficiency") skončili dokonce 3. (!) v lize a po špatném úvodu dokázali výrazně zlepšit i obranu trojkových střelců. Nets totiž hráli v úvodu sezony často zónovou obranu a ta jim příliš nevycházela. Jakmile se do sestavy vrátil Collins, Nets se vrátili k "osobce" a výrazně se zlepšili - byli vysoko nad průměrem ve všech defenzívních ukazatelích s výjimkou faulů.
Především si dokázali skvěle hlídat obranné doskoky - podkošoví hráči Collins, Nenad Krstič či Cliff Robinson sice svými statistikami zrovna neoslňují, ale Nets zachraňovali rozehrávači. Jason Kidd a Vince Carter jsou na svých pozicích v absolutní špičce NBA (1. resp. 2.místo) a Nets si doskočili v obraně 76,3% odražených střel - lepší bylo jen Miami.
Nets byli ale naopak velmi špatní v útočném doskakování - v něm už rozehrávači podkošovým hráčům na pomoc nepřicházeli a tým si doskočil jen 24% svých nepřesných střel. Horší byl jen Phoenix, který však měl podstatně menší (nižší) sestavu pod košem.
To ale nebyl jediný problém v útoku. Dívat se na Kidda, jak zakládá rychlé protiútoky pro Cartera či Richarda Jeffersona, to sice bylo velmi hezké, ale Nets byli až 23. (!) v efektivitě ofenzívy.
Nets sice měli ze všech týmů nejvyšší procento košů ze hry, na které byla připsána asistence, ale na rozdíl od jiných týmů to nebylo až tak skvělými přihrávkami a týmovou hrou, ale prostě tím, že kromě Cartera si nikdo jiný nebyl schopen tzv. "vytvořit vlastní střelu", tedy přehrát individuálně svého hráče a zakončit.
Nets měli prostě velmi úzký kádr a jejich náhradníci byli útočně zcela impotentní. To bylo velké zklamání, protože prezident Rod Thorn strávil celé léto tím, že se snažil právě lavičku vylepšit.
Jenže Nets nakonec ze zdravotních důvodů odmítli podepsat smlouvu s Shareefem Abdurem-Rahim (který si pak v Sacramentu sice zlomil čelist, ale jeho koleno celkem podle očekávání vydrželo) a ostatní přestupy "ofenzívních hráčů" se příliš nevydařily, ať už jde o Marca Jacksona, Jeffa McInnise či Scotta Padgetta.
Těm sezona nevyšla a kouč Lawrence Frank navíc jednoznačně upřednostňuje obranáře typu Jacqua Vaughna či Cliffa Robinsona. Tihle dva odehráli 80 zápasů a v součtu v průměru téměř 40 minut v každém. Ani jeden z nich se nebyl útočně téměř vůbec schopen prosadit a Robinson dal týmu navíc v play-off pořádnou ránu svým disciplinárním trestem.
K tomu je třeba připočíst to, že ofenzíva Jasona Collinse je v podstatě nulová - v sezoně měl průměr 3,6 bodů na zápas (za téměř 27 minut) a střelbu 39,7% z pole. To se dá přežít u jednoho hráče (zvlášť když výborně brání), ale když jsou v útoku nebezpeční jen 4 hráči ze sedmičlenné základní rotace, tak je to pro ně velmi těžké.
Poměrně zvláštní byla neochota kouče Franka více využít poměrně nebezpečného střelce Marca Jacksona, kterého Nets nakonec vytrejdovali během sezony za Bostjana Nachabara (Hornets), jen aby si "ulevili" finančně. To byl poměrně smutný konec, když se vezme v úvahu, že Jackson měl být místo Abdur-Rahima hlavním přestupovým esem léta.
ZMĚNY V KÁDRU:
Navzdory zmiňovaným problémům s ofenzívou byli Nets v létě nečekaně pasívní a zřejmě doufají v rychlý vzestup draftovaných nováčků, kteří by mohli oživit lavičku týmu. Dalším velkým problémem je to, že se vedení klubu dosud nepodařilo prodloužit smlouvu s Carterem - jestli to tak bude i nadále, Carter se stane po sezoně nechráněným volným hráčem.
1. Prodloužení smlouvy s Cliffem Robinsonem.
Nets se k tomu rozhodli přesto, že Robinson neprošel antidopingovou kontrolou a v play-off dostal trest na 5 zápasů. Určitě to není drahý a špatný hráč a na svých 40 let je v obdivuhodné kondici, ale v ofenzívě a doskakování už není příliš efektivní a jen solidní obrana nemůže ospravedlnit tolik minut (23,3 na zápas), které vloni od kouče Franka dostal.
2. Podpis smlouvy s Eddiem Housem, odchod Vaughna.
Tahle změna by rozhodně ofenzívě mohla pomoct - House je explozívní střelec, který vloni zazářil ve Phoenixu. Potíž je v tom, že se v tomto týdnu (polovina října) musel podrobit operaci kolena a další prognóza je zatím nejistá.
3. Podpis smlouvy s Mile Iličem, odchod Lamonda Murrayho.
Ilič, který byl draftován Nets ve 2.kole v roce 2005, je celkem slušný střelec, ale velmi pravděpodobně nebude posilou hned v tomto roce, což by New Jersey rozhodně potřebovalo.
4. Draftování Joshe Boonea, odchod Scotta Padgetta.
Boone si zranil rameno a nestihne začátek sezony, ale na pozici čtyřky by se mohl už v této sezoně docela slušně prosadit. Na univerzitě mu však bylo vyčítáno, že nedává do hry vždy stoprocentní nasazení.
5. Draftování Marcuse Williamse, vyhození Jeffa McInnise.
Nets začali litovat podpisu smlouvy s McInnisem velice brzy a v podstatě ho "vykopli" z týmu, přestože bylo jasné, že přijdou o peníze. McInnis měl problémy se svým přístupem už v předchozích týmech a v Nets to nebylo lepší, spíš naopak. Williams by měl být prvním náhradníkem Kidda na rozehrávce a Nets si od něj poměrně dost slibují.
6. Podpis smlouvy s Mikkem Moorem.
Hubený pivot (215 cm) se zatím nebyl schopen v NBA moc prosadit, ale vloni o sobě dal několikrát vědět a možná svou šanci dostane. Je to už šestý hráč v sestavě Nets, který měří více než 208 cm.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA:
Kidd, Carter, Jefferson. Kdyby se hrálo 3 na 3 a ne pět na pět, těžko by někdo mohl Nets konkurovat. New Jersey sice mělo problémy v útoku, ale na potenci svého hvězdného tria si rozhodně stěžovat nemůže.
Carter sice nezopakoval senzační závěr sezony 2004/2005, ale byl opět skvělý a neuchyloval se jen ke střelbě zdálky jako v posledních letech v Torontu. Jefferson je další hráč "All-Star" kalibru, který je vynikající především ve hře do otevřené obrany, a Kidd je stále jeden z nejlepších rozehrávačů v lize, brilantní v přihrávkách a možná trochu podceňovaný při střelbě. Nikdy z něj nebude Reggie Miller, ale když má dost času a nohy srovnané, je schopen dávat hodně důležité trojky.
NĚJVĚTŠÍ SLABINA:
Lavička. Druhá pětka Nets, to je House, Robinson a tři nováčci - a to ještě ne špičkoví z prvních míst draftu. Boone a Williams jsou číslo 22 a 23 z jednoho z nejslabších draftů posledních let.
O Robinsonovi už byla řeč, loňský nováček Antoine Wright byl zatím zklamáním, ale Nets na křídle na vystřídání v podstatě nikoho jiného nemají - pokud se nepodaří průlomová sezona Nachbarovi. Nets mohou jen doufat, že House bude brzy zdráv a odehraje podobnou sezonu jako za Phoenix, a že se nováčci ukážou v lepším světle, než se dá očekávat. Nets nepotřebují, aby jejich lavička byla kdovíjak skvělá, jen nesmí být tak bídná jako vloni.
LETOŠNÍ SEZONA:
Nets mají pochopitelně znovu zcela reálnou šanci jasně vyhrát svou divizi, ale nebudou to mít vůbec jednoduché. Vloni se jejich úzkému kádru v podstatě vyhýbala zranění a přesto nesplnili své ambice. Jakékoli zranění někoho ze čtveřice Kidd, Carter, Jefferson, Krstič může mít katastrofální následky.
Nets pochopitelně vyhovuje to, že budou hrát opět ve velmi slabé divizi a jen od Bostonu se očekává, že by mohl "zaútočit" na kladnou bilanci. ale ani tohle nemusí stačit. Když se mladíkům podaří překvapit, lavička možná nebude tak špatná jako vloni, ale veškerá tíha bude opět ležet na základní čtveřici - jenže kdo z ní může hrát nějak výrazněji lépe než vloni?
Nets sice mají ambice bojovat o špičku Východní konference, ale stačí velmi málo a může se jim stát, že budou bojovat spiš o bilanci 50%. Loňská sezona měla být varováním, ale vedení Nets neudělalo příliš pro to, aby situaci změnilo. Otázkou samozřejmě je, jestli vůbec mohlo.
PŘEDPOKLÁDANÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Jason KIDD
Vince CARTER
Richard JEFFERSON
Jason COLLINS
Nenad KRSTIČ
Pak se tým nadechl ke šňůře 10 výher v řadě, ale zase až tak velké uklidnění to nepřineslo, protože na začátku března měl bilanci pořád jen 32/29. V tu chvíli však přišla další velká vítězná série (tentokrát dokonce 14 zápasů v řadě) a o vítězi jedné z nejslabších divizí v NBA rychle přestalo být pochyb. Podobnou vítěznou šňůru nedal za celou sezonu dohromady žádný jiný tým.
V play-off však nebyly výkony až tak přesvědčivé. Zraněními pronásledovaná Indiana kladla New Jersey velký odpor, a navzdory vítězství v prvním zápase 2.kola na palubovce Miami se Nets rychle "poroučeli", protože další 4 zápasy v řadě proti Heat prohráli.
Je fakt, že Nets neměli žádné velké zdravotní problémy (jen Jason Collins měl potíže s kolenem a chyběl v 11 zápasech, ostatní opory hrály minimálně 78 utkání) a přesto dokázali nakonec vyhrát "jen" 49 zápasů, takže se nedá říct, že by je o něco připravila smůla. Tenhle tým prostě na titul neměl a vzhledem k věku Jasona Kidda a prodělaných zdravotních problémech se bez velké změny dá těžko čekat nějaký výrazný vzestup.
Nets v každém případě hráli po většinu roku velmi solidní obranu. V její efektivitě ("defensive efficiency") skončili dokonce 3. (!) v lize a po špatném úvodu dokázali výrazně zlepšit i obranu trojkových střelců. Nets totiž hráli v úvodu sezony často zónovou obranu a ta jim příliš nevycházela. Jakmile se do sestavy vrátil Collins, Nets se vrátili k "osobce" a výrazně se zlepšili - byli vysoko nad průměrem ve všech defenzívních ukazatelích s výjimkou faulů.
Především si dokázali skvěle hlídat obranné doskoky - podkošoví hráči Collins, Nenad Krstič či Cliff Robinson sice svými statistikami zrovna neoslňují, ale Nets zachraňovali rozehrávači. Jason Kidd a Vince Carter jsou na svých pozicích v absolutní špičce NBA (1. resp. 2.místo) a Nets si doskočili v obraně 76,3% odražených střel - lepší bylo jen Miami.
Nets byli ale naopak velmi špatní v útočném doskakování - v něm už rozehrávači podkošovým hráčům na pomoc nepřicházeli a tým si doskočil jen 24% svých nepřesných střel. Horší byl jen Phoenix, který však měl podstatně menší (nižší) sestavu pod košem.
To ale nebyl jediný problém v útoku. Dívat se na Kidda, jak zakládá rychlé protiútoky pro Cartera či Richarda Jeffersona, to sice bylo velmi hezké, ale Nets byli až 23. (!) v efektivitě ofenzívy.
Nets sice měli ze všech týmů nejvyšší procento košů ze hry, na které byla připsána asistence, ale na rozdíl od jiných týmů to nebylo až tak skvělými přihrávkami a týmovou hrou, ale prostě tím, že kromě Cartera si nikdo jiný nebyl schopen tzv. "vytvořit vlastní střelu", tedy přehrát individuálně svého hráče a zakončit.
Nets měli prostě velmi úzký kádr a jejich náhradníci byli útočně zcela impotentní. To bylo velké zklamání, protože prezident Rod Thorn strávil celé léto tím, že se snažil právě lavičku vylepšit.
Jenže Nets nakonec ze zdravotních důvodů odmítli podepsat smlouvu s Shareefem Abdurem-Rahim (který si pak v Sacramentu sice zlomil čelist, ale jeho koleno celkem podle očekávání vydrželo) a ostatní přestupy "ofenzívních hráčů" se příliš nevydařily, ať už jde o Marca Jacksona, Jeffa McInnise či Scotta Padgetta.
Těm sezona nevyšla a kouč Lawrence Frank navíc jednoznačně upřednostňuje obranáře typu Jacqua Vaughna či Cliffa Robinsona. Tihle dva odehráli 80 zápasů a v součtu v průměru téměř 40 minut v každém. Ani jeden z nich se nebyl útočně téměř vůbec schopen prosadit a Robinson dal týmu navíc v play-off pořádnou ránu svým disciplinárním trestem.
K tomu je třeba připočíst to, že ofenzíva Jasona Collinse je v podstatě nulová - v sezoně měl průměr 3,6 bodů na zápas (za téměř 27 minut) a střelbu 39,7% z pole. To se dá přežít u jednoho hráče (zvlášť když výborně brání), ale když jsou v útoku nebezpeční jen 4 hráči ze sedmičlenné základní rotace, tak je to pro ně velmi těžké.
Poměrně zvláštní byla neochota kouče Franka více využít poměrně nebezpečného střelce Marca Jacksona, kterého Nets nakonec vytrejdovali během sezony za Bostjana Nachabara (Hornets), jen aby si "ulevili" finančně. To byl poměrně smutný konec, když se vezme v úvahu, že Jackson měl být místo Abdur-Rahima hlavním přestupovým esem léta.
ZMĚNY V KÁDRU:
Navzdory zmiňovaným problémům s ofenzívou byli Nets v létě nečekaně pasívní a zřejmě doufají v rychlý vzestup draftovaných nováčků, kteří by mohli oživit lavičku týmu. Dalším velkým problémem je to, že se vedení klubu dosud nepodařilo prodloužit smlouvu s Carterem - jestli to tak bude i nadále, Carter se stane po sezoně nechráněným volným hráčem.
1. Prodloužení smlouvy s Cliffem Robinsonem.
Nets se k tomu rozhodli přesto, že Robinson neprošel antidopingovou kontrolou a v play-off dostal trest na 5 zápasů. Určitě to není drahý a špatný hráč a na svých 40 let je v obdivuhodné kondici, ale v ofenzívě a doskakování už není příliš efektivní a jen solidní obrana nemůže ospravedlnit tolik minut (23,3 na zápas), které vloni od kouče Franka dostal.
2. Podpis smlouvy s Eddiem Housem, odchod Vaughna.
Tahle změna by rozhodně ofenzívě mohla pomoct - House je explozívní střelec, který vloni zazářil ve Phoenixu. Potíž je v tom, že se v tomto týdnu (polovina října) musel podrobit operaci kolena a další prognóza je zatím nejistá.
3. Podpis smlouvy s Mile Iličem, odchod Lamonda Murrayho.
Ilič, který byl draftován Nets ve 2.kole v roce 2005, je celkem slušný střelec, ale velmi pravděpodobně nebude posilou hned v tomto roce, což by New Jersey rozhodně potřebovalo.
4. Draftování Joshe Boonea, odchod Scotta Padgetta.
Boone si zranil rameno a nestihne začátek sezony, ale na pozici čtyřky by se mohl už v této sezoně docela slušně prosadit. Na univerzitě mu však bylo vyčítáno, že nedává do hry vždy stoprocentní nasazení.
5. Draftování Marcuse Williamse, vyhození Jeffa McInnise.
Nets začali litovat podpisu smlouvy s McInnisem velice brzy a v podstatě ho "vykopli" z týmu, přestože bylo jasné, že přijdou o peníze. McInnis měl problémy se svým přístupem už v předchozích týmech a v Nets to nebylo lepší, spíš naopak. Williams by měl být prvním náhradníkem Kidda na rozehrávce a Nets si od něj poměrně dost slibují.
6. Podpis smlouvy s Mikkem Moorem.
Hubený pivot (215 cm) se zatím nebyl schopen v NBA moc prosadit, ale vloni o sobě dal několikrát vědět a možná svou šanci dostane. Je to už šestý hráč v sestavě Nets, který měří více než 208 cm.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA:
Kidd, Carter, Jefferson. Kdyby se hrálo 3 na 3 a ne pět na pět, těžko by někdo mohl Nets konkurovat. New Jersey sice mělo problémy v útoku, ale na potenci svého hvězdného tria si rozhodně stěžovat nemůže.
Carter sice nezopakoval senzační závěr sezony 2004/2005, ale byl opět skvělý a neuchyloval se jen ke střelbě zdálky jako v posledních letech v Torontu. Jefferson je další hráč "All-Star" kalibru, který je vynikající především ve hře do otevřené obrany, a Kidd je stále jeden z nejlepších rozehrávačů v lize, brilantní v přihrávkách a možná trochu podceňovaný při střelbě. Nikdy z něj nebude Reggie Miller, ale když má dost času a nohy srovnané, je schopen dávat hodně důležité trojky.
NĚJVĚTŠÍ SLABINA:
Lavička. Druhá pětka Nets, to je House, Robinson a tři nováčci - a to ještě ne špičkoví z prvních míst draftu. Boone a Williams jsou číslo 22 a 23 z jednoho z nejslabších draftů posledních let.
O Robinsonovi už byla řeč, loňský nováček Antoine Wright byl zatím zklamáním, ale Nets na křídle na vystřídání v podstatě nikoho jiného nemají - pokud se nepodaří průlomová sezona Nachbarovi. Nets mohou jen doufat, že House bude brzy zdráv a odehraje podobnou sezonu jako za Phoenix, a že se nováčci ukážou v lepším světle, než se dá očekávat. Nets nepotřebují, aby jejich lavička byla kdovíjak skvělá, jen nesmí být tak bídná jako vloni.
LETOŠNÍ SEZONA:
Nets mají pochopitelně znovu zcela reálnou šanci jasně vyhrát svou divizi, ale nebudou to mít vůbec jednoduché. Vloni se jejich úzkému kádru v podstatě vyhýbala zranění a přesto nesplnili své ambice. Jakékoli zranění někoho ze čtveřice Kidd, Carter, Jefferson, Krstič může mít katastrofální následky.
Nets pochopitelně vyhovuje to, že budou hrát opět ve velmi slabé divizi a jen od Bostonu se očekává, že by mohl "zaútočit" na kladnou bilanci. ale ani tohle nemusí stačit. Když se mladíkům podaří překvapit, lavička možná nebude tak špatná jako vloni, ale veškerá tíha bude opět ležet na základní čtveřici - jenže kdo z ní může hrát nějak výrazněji lépe než vloni?
Nets sice mají ambice bojovat o špičku Východní konference, ale stačí velmi málo a může se jim stát, že budou bojovat spiš o bilanci 50%. Loňská sezona měla být varováním, ale vedení Nets neudělalo příliš pro to, aby situaci změnilo. Otázkou samozřejmě je, jestli vůbec mohlo.
PŘEDPOKLÁDANÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Jason KIDD
Vince CARTER
Richard JEFFERSON
Jason COLLINS
Nenad KRSTIČ
