Nyní už zase s přívlastkem reprezentační, neboť od pondělí maká na srazu národního týmu, který ve čtvrtek a v pátek sehraje v Maďarsku dvojici přípravných utkání.
Pozvánku trenérky Romany Ptáčkové bere jedenadvacetiletá hráčka jako příležitost: „Můžu se předvést a nasbírat další zkušenosti. Kolem toho se tato část mojí kariéry teď hodně točí.“
Na přípravu v Maďarsku sedm debutantek. Ptáčková chce otestovat nová jména |
Od šumperských začátků už ušla kus basketbalové cesty.
Čtyři roky strávila u brněnských Žabin, kam si ji vytáhli trenéři Richard Fousek, Viktor Pruša a Jakub Gazda. Od kadetek se pak přes juniorky dostala až do A-týmu, za který stihla v nejvyšší soutěži devět zápasů. V moravské metropoli navštěvovala také sportovní gymnázium.
Na mezinárodní úrovni posbírala zkušenosti v reprezentačním výběru do 19 let na mistrovství světa.
A ačkoliv původní vizi o studiu na americké univerzitě přehodnotila, teď s klidem říká: „Švédsko byla nejlepší nabídka. Zpětně jsem za ni moc vděčná. Hrát tam má své kouzlo, mám skvělé zázemí, tým i trenérky.“
České basketbalistky na reprezentačním srazu.
„S ligou jsem taky spokojená. Teď jsme sice dost zápasů prohrály, ale všechny věříme, že se to brzy zlepší. Cítím, že se jako tým posouváme, což je pro mě hlavní,“ popisuje.
Ve Visby na ni spoléhají. A jakou radost měli, když se po uplynulé sezoně rozhodla zůstat. V kádru je nyní jedinou čistokrevnou pivotkou, která má své dovednosti ještě dále rozvíjet. „A zlepšování je můj dlouhodobý cíl. I když jsem v týmu jediná podkošová hráčka a také nejvyšší, holky do mě jdou tvrdě, rozhodně mě nešetří. Musím se dost snažit, abych se ke koši vůbec dostala,“ hlásí 195 centimetrů vysoká basketbalistka.
A na Gotlandu taky vědí: Tahle hračka umí zasmečovat!
Kolik už toho o této dovednosti ve spojitosti se svou osobou slyšela.
Dlouho parádu předváděla třeba během rozcvičky. Ale zápasy a tréninky? To byla jiná disciplína, raději volila jistější zakončení, nebo k pověstnému dunku pár centimetrů chybělo.
Ve Visby se ale dostala do mezibodu.
„Musím se pochlubit, že jsem teď zasmečovala v tréninku, když jsme hrály zápas čtyři na čtyři. Jsem moc ráda, že se mi to teď podařilo!“
Hlouběji se ale rodačka ze Zábřehu na Moravě smečování v mysli nevěnuje.
Ve volném čase dá ráda hlavě pohov, zabrnká si na kytaru či ukulele, zaposlouchá se do rapu. Klidně i ve švédštině. „Holky ho dost poslouchají v kabině, takže se mu nemůžu ani vyhnout,“ smála se dálková studentka sportovního managementu.
Na místní gotlandské prostředí celkově nedá dopustit, byť na některé zápasy musí absolvovat cestu lodí: „A jen ona klidně zabere kolem tří hodin! Ale aspoň si tam hezky natáhnu nohy.“
Navíc půvabná příroda, ostrovní život, výhledy na moře a jedinečná atmosféra mnohé kompenzuje. „Je tam fakt hezky. Myslím, že by se tam spoustě lidí líbilo.“
