Před nedávnem obohatil podkošový hromotluk svůj životopis o jedno nej. Mezi muži, kteří nikdy neprošli draftem do NBA, má odehráno nejvíce zápasů. Nyní jich je 1 058.
Právem je jedničkou zrovna Wallace. Vždyť je dlouhá léta pravým příkladem, že i bez pozice na jarmarku talentů lze v zámořské soutěži uspět.
Předchozího rekordmana - někdejšího rozehrávače Averyho Johnsona, jehož ti mladší znají spíš jako rtuťovitého chlapíka, který před lety vedl Dallas a teď je prvním mužem na lavičce New Jersey - předstihl v minulém týdnu.
Wallaceův zápis není rekordem bez přívlastků, kronikáři dodávají, že úplně nejvíc duelů v NBA bez draftu má pivotman Moses Malone (1 329), jenže ten v roce 1974 prošel draftem do konkurenční ligy ABA a k NBA se připojil o dva roky později po splynutí obou lig.
Ale zpět k Wallaceovi. Maximum dorovnal v utkání s Washingtonem Wizards. Tedy s týmem, se kterým v roce 1996 podepsal první smlouvu. To se ještě jmenovali Bullets, tak dlouho hraje prestižní soutěž.
A překonal ho proti San Antoniu Spurs. Parádním výkonem. Jako by vzpomněl na nultá léta 21. století. Devět bodů bylo i v časech velké slávy solidním kouskem. Trefil obě své střely - a jedna z nich byla trojková (teprve sedmá úspěšná trojka v kariéře). Dokonce i čtyři proměněné trestné hody z osmi pokusů jsou nad kariérním Wallaceovým průměrem.
Pravda, pět doskoků a jeden blok, to by pro nejlepšího doskakovače ve dvou sezonách NBA (2002 a 2003) a čtyřnásobného obranáře roku (2002, 2003, 2005 a 2006) byl v období velké slávy hanebný počin.
Podstatné také je, jaký dres měl Wallace na sobě. Ten s nápisem Pistons. Tedy klubu, se kterým zažil v období 2000 až 2006 nejslavnější čas kariéry. Individuální počinky jsme už naznačili, Ben Wallace však vždycky byl hráčem týmovým. A tomu odpovídá i jeho životní úspěch: prsten pro vítěze NBA z roku 2004.
Byl to tehdy před osmi lety rok outsiderů. Odložení hráči Detroitu ve finále šokovali souhvězdí Los Angeles Lakers a svou urputnou obranou dokráčeli k nečekaně hladkému finálovému triumfu 4:1 na zápasy.
A Big Ben se svou minulostí pana Přehlédnutého, v ofenzivě řeklo by se neužitečného hráče, ten byl přímo zosobněním detroitských Bad Boys II. Jen někdo takto nepravděpodobný mohl zastavit rozjetý superhvězdný kolos jménem Shaquille O'Neal a podílet se na slzách veterána Karla Malonea, který se vytouženého triumfu nedočkal.
V těch letech byl Ben Wallace pro fanoušky králem. I s korunou v podobě ujetého afra.
Ještě dva roky zažíval s Detroitem velké výsledky, ale na titul to už nebylo. A od roku 2006 nastal volný pád Detroitských. Začal Wallaceovým odchodem k rivalům z Chicaga.
A přiznejme si: nebylo to od 201 (přiznaných) centimetrů vysokého pivota dobrý krok. Pravou hvězdou už nikdy nebyl, ani v Chicagu, ani když vypomáhal LeBronu Jamesovi v Clevelandu. A ani když se v roce 2009 vrátil na sportovní důchod do Detroitu.
Teď už v NBA nejsou ti kamenní Pistons, snad nejlepší obranný celek všech dob. Ale občas ovace Ben Wallace ještě slýchává. A že jednoho dne půjde ke stropu haly Palace of Auburn Hills jeho bývalý dres s číslem 3, na to klidně můžete vsadit. Anebo to bude jeho aktuální šestka?
