On na to rozhodně nebude rád vzpomínat a my bychom snad radši také neměli. Předchozí sezona Dwyaneho Wadea v rodném Chicagu byla opravdu zlá. V obraně patřil k nejhorším hráčům týmu, jeho experiment s vyšším počtem vystřelených trojek ztroskotal a i přesto, že odehrál jen 60 utkání, byl v rozhovorech nejaktivnějším hráčem Chicaga.
Stěžoval si na trenéra i ostatní spoluhráče a navenek to působilo tak, že s druhou hvězdou Jimmym Butlerem stojí proti všem. Tým byl průměrný (41 výher a 41 porážek) a vypadl v prvním kole play-off.
Wadeova jediná sezona v Chicagu ukazuje, jak to běžně chodí se stárnoucími superhvězdami v NBA. Podobný úkaz jsme viděli u Kobeho Bryanta nebo Allena Iversona v závěru jejich kariér. Derrick Rose si stárnutí prožívá o něco dřív a podobné situace zřejmě během pár let nastanou u některých ze současných hvězd. Potká to Russella Westbrooka, Johna Walla, Jimmyho Butlera, nebo Paula George?
Takhle prostě cyklus NBA funguje.
Nejtěžší je to pro hvězdy, které se spoléhají výhradně na svou rychlost, výskok a další atletické schopnosti. Jakmile dojde třeba si jen k malému zhoršení, je rozdíl ve výkonnosti velmi výrazný.
Řešení bývá jednoduché: nehrát tolik minut, šetřit energii a třeba i nastupovat z lavičky. To však pro bývalé hvězdy není tak jednoduché.
Vzhledem k tomu, jak Wadea známe, je obdivuhodné, jak přijal své role v této sezoně. Nejprve v Clevelandu. Po nepovedeném začátku v základní pětce si sám řekl o nastupování z lavičky a byl prospěšný.
Z clevelandské krize na začátku kalendářního roku však nedokázal pomoci a Cavaliers jej vlastně zadarmo poslali do Miami.
Lepší důkaz, že doma je doma, byste těžko hledali. Wade pár zápasů rozhodl, ale hlavní je, že jde mladším spoluhráčům příkladem.
Dwyana Wadea vítaly v Miami i pouliční cedule.
Je zábavné sledovat chytrou stárnoucí hvězdu, která si vybírá chvíle, kdy zaútočit. Co s naštvaným veteránem, který požaduje minuty, přihrávky i dostatek střel?
Přesně takový byl Wade v předchozí - chicagské - sezoně. Tamní trenér Fred Hoiberg si vybavuje několik konverzací s Dwyanem na téma nastupování z lavičky, které prý nikam nevedly. To Wade potvrzuje.
„Nechtěl jsem nastupovat z lavičky v týmu, který je v přestavbě. To bych nebyl šťastný a odnesla by to celá má rodina,“ řekl k tomu Wade.
Snažme se Dwyana pochopit. Hvězdy, které strávily celou kariéru jako hlavní osobnosti svých týmů a mají v sobě určitou pýchu, kterou nemohou potlačit.
Vezměme si třeba Carmela Anthonyho.
Takhle to vypadalo, když byl dotázán, jestli nebude nastupovat jako náhradník. Reportérovi se prakticky vysmál.
Don't ask Melo about coming off the bench https://t.co/dHtymfEjGm
Přesně tento druh arogance, zvláštního šarmu a nulového sebeuvědomění je vlastně popisem typické basketbalové hvězdy. Přesně to, proč Anthonyho fanoušci milují a zároveň nenávidí.
Hráči jako on dělají NBA zajímavější a bez svého sebevědomí by zřejmě tak daleko nedošel. I největší Carmelův fanda ale musí přiznat, že jeho jednoznačné odmítnutí role náhradníka učinilo situaci pro Oklahoma City a trenéra Billyho Donovana složitější.
Asi by se u Thunder zlepšil pohyb míče, kdyby místo Carmelova individuálního stylu nastupoval nějaký střelec z dálky jako Álex Abrines nebo Patrick Patterson. Ne, že by za statický útok Oklahoma City mohl jen Anthony, ale byl by to začátek. Navíc by se pak mohl vyřádit na střídajících hráčích soupeře a nemusela by tak tíha odpovědnosti ležet na stárnoucím rozehrávači Raymondu Feltonovi.
To, že by nenastupoval v základní pětce, navíc neznamená, že by na hřišti nemohl být v koncovkách. Ale jak řekl Carmelo: „To teda sakra ne!“
Carmelo Anthony says the Thunder are angry, not frustrated and on the idea of a starting lineup change, “Hell no.” https://t.co/2JEI0fKGwd
Ale všechna čest, v Oklahoma City se i s Anthonyho paličatostí nakonec vyrovnali a v Západní konferenci na poslední chvíli vybojovali čtvrtou pozici.
Porovnávání kariér obou borců z jednoho draftu nám jasně ukazuje cestu, kterou by se však měl čtyřiatřicetiletý Carmelo dát v dalších letech. Dnešní Wade je vzorem pro Carmelův úspěch a o dva roky mladší Anthony má ještě trochu více času se s tím poprat. To, že Wade po nezdaru v Chicagu nové role přijal lépe, dává naději, že to Melo také třeba pochopí.
Stárnoucí hvězdy jsou jedním z nejjednodušších terčů pro novináře mezi sportovci. Stále zůstávají velkými jmény, ale výkony už nejsou jako dřív. Konverzace se tedy přesune k tomu, jak se zhoršily. Pravdou však je, že bez obrovského sebevědomí se tou hvězdou ani nestanete. Kobe Bryant by nikdy nebyl hvězdným Bryantem ze sezon 1997 až 2014, kdyby poté nebyl Bryantem od roku 2015 do konce kariéry.
D. J. Augustin (vlevo) z Orlanda a Vince Carter ze Sacramenta spolu laškují.
O to cennější mít možnost sledovat hrající legendy, jež přijaly menší roli. Třeba jedenačtyřicetiletého Vince Cartera nebo čtyřicetiletého Manu Ginóbiliho.
