Byla neděle, 13. května 1976. Šestnáct tisíc diváků mačkalo v rukou vstupenky do haly Nassau Coliseum na Long Islandu, na šestý zápas finále play off mezi domácími Nets a Denver Nuggets.
Hrálo se však o mnohem víc, před pouhými dvěma dny definitivně skončil tým Virginia Squires kvůli obrovským dluhům a všem bylo jasné, že souboj o titul je zároveň i koncem celé ligy.
 |
Denver ještě pět minut před koncem třetí čtvrtiny vedl o propastných 22 bodů. Nezastavitelný David Thompson si dělal, co chtěl, nasázel 42 bodů. Fanoušci už byli smíření, že se série přece jen rozhodne až v sedmém zápase v Denveru.
Jenže pak se během oddechového času hráči newyorských Nets semkli, a když se vrátili, začali hrát úplně jinak. A na palubovce úřadoval muž s obřím afrem a číslem 32 na zádech, legendární Dr. J – Julius Erving. „Vypadalo to, že je po všem, ale on nás prostě nenechal prohrát,“ vzpomínal později trenér Kevin Loughery.
Reportáž z rozhodujícího finále ABA 1976:
Erving zakončil večer s 31 body a 19 doskoky. Nečekaným hrdinou se ale stal John Williamson. V poslední čtvrtině nastřílel šestnáct bodů a Nuggets definitivně zlomil. New York tak otočil zápas, vyhrál 112:106 a mohl slavit svůj druhý titul.
Když pak Erving zvedal nad hlavu vítěznou trofej, nebyl to nový pohár pro nové šampiony. Na rozdíl od putovního Stanley Cupu totiž ABA každý rok vyráběla jedinečnou cenu každému týmu. Tradičně tak nechala vyrobit originální stříbrnou mísu, jenže tu přes noc někdo ukradl z vypůjčeného auta marketingového ředitele Jima Bukaty.
Narychlo se tak nablýskala trofej, kterou Nets od roku 1974 měli ve vitríně, aby Erving nemával do kamer prázdnýma rukama. Symbolická ukázka, jak nevšední ABA v mnoha ohledech byla, a taky jak se definitivně rozpadala.
Proč ale vůbec vznikla?
Boření pořádků s barevným míčem
V roce 1967 se skupina byznysmenů v čele s Dennisem Murphym rozhodla, že postaví ligu proti kolosu jménem NBA. Ta měla tehdy dvanáct týmů, dvanáct vyvolených majitelů a vstup do ní stál obrovské peníze.
Jejich plán byl prostý: hrát v místech, kde byl profibasketbal opomíjený – v Indianě, Kentucky či v Denveru – a vyvolat takový rozruch, aby NBA nakonec nezbylo nic jiného než konkurenci přijmout k sobě.
Americký míč, místo pro Elvise a zlatá Indiana. Odkaz bojovníka s obry |
„Neměli jsme žádný plán. Žádný. Chtěli jsme založit druhou basketbalovou ligu a donutit NBA k sloučení. Nešlo o to postavit ligu, která tu bude dalších sto let, ale o to stát se natolik cenným zbožím, aby nás ta vybraná společnost musela přijmout mezi sebe,“ vzpomínal tehdejší majitel Indiany Dick Tinkham.
Jenže nešlo jen o území na mapě. ABA pochopila, že jestli chce být zdárným protivníkem, musí nabídnout něco úplně jiného, originálního. Basketbal totiž v NBA provázela éra velkých obrů pod košem a pomalejší, svázanější hry.
A nová liga to chtěla všechno změnit – dala šanci menším a rychlejším hráčům a vsadila na rychlé protiútoky a volnější styl. „Věděli jsme, že nemůžeme být jejich levná kopie. Museli jsme být show, která lidi zvedne ze sedadel,“ vracel se komisař George Mikan, jinak superhvězda NBA z let padesátých.
Pestrá historie klubů ABA graficky:
A tak začali bořit zavedené pořádky. Hnědý kožený balon nahradili dnes už ikonickým červeno-bílo-modrým míčem, který byl v televizi lépe vidět a při rotaci až hypnotizoval diváka. Kolem koše zase organizátoři namalovali oblouk pro tříbodovou střelbu, čemuž se NBA tehdy vysmívala jako lacinému triku.
Dala hráčům volnost a ti začali být kreativní a létat nad obroučkou, smeče byly v NBA vnímány spíše jako projev neúcty k soupeři nebo zbytečné předvádění, ale ABA je nejen nezakazovala, ona je oslavovala. Netrvalo tak dlouho a show začala stále více uchvacovat davy fanoušků.
Zemřel Connie Hawkins. Muž, kterého NBA obrala o slávu, nikoli o peníze |
„V NBA vám trenér vynadal, když jste zkusili smeč z otočky. V ABA nás v tom podporovali. Chtěli, abychom z toho udělali zážitek,“ popisoval hvězdný Rick Barry, který šokoval Ameriku, když jako nejlepší střelec NBA utekl ke konkurenci.
Kdo ví, jestli by se tak vůbec zrodila soutěž ve smečování, nebýt ABA. Právě při utkání hvězd 1976 v Denveru se totiž konala vůbec poprvé. Diváci tehdy oněměli, když Erving doplachtil do koše až z čáry trestného hodu. Tady se rodil moderní basketbal.
Nablýskaná show bankrotuje
Byla to však liga až neuvěřitelně chaotická. Dodnes kolují příběhy o tom, jak se týmy stěhovaly uprostřed noci, protože jejich majitelé dlužili za nájem hal, nebo že hráči dostávali výplaty v hotovosti přímo v šatně, aby na peníze přednostně nedosáhli exekutoři. Přesto na hřišti poutala stále větší pozornost.
NBA se navenek sice tvářila, že ji konkurence nezajímá, ale skauti potají sledovali talenty jako George Gervin nebo Artis Gilmore. Všichni je sice odepisovali, ale oni sami věděli, že jejich basketbal je mnohem zábavnější.
Julius Erving jako vítěz první exhibice ve smečování:
Jenže expanze po Spojených státech byla stále dražší, sponzoři se navíc nehrnuli a televizní práva zůstávala v rukou NBA. Nablýskaná show se tak v pozadí utápěla ve stále větších dluzích a nebyla z toho cesta ven.
Vše pak vyvrcholilo v květnu 1976, když už ABA byla definitivně finančně na dně, poslední sezonu dohrávalo jen sedm přeživších týmů. Sloučení s NBA bylo nevyhnutelné, ale komisař Larry O’Brien si diktoval drsné podmínky. Chtěl jen ty nejsilnější, zbytek hodlal nechat napospas osudu.
Když se tak v šatně New York Nets poté otevřelo vítězné šampaňské, mělo hořkou pachuť. Všichni věděli, že tohle společenství nadobro končí.
NBA následně přijala pouze čtyři kluby: Denver Nuggets, San Antonio Spurs, Indiana Pacers a právě New York Nets. Ostatní celky byly rozpuštěny a jejich hráči rozprodáni. Úspěšní Kentucky Colonels, jeden z pilířů ligy, prostě zmizeli z mapy.
Connie Hawkins, Marvin Barnes, Julius Erving, Charlie Scott a George Gervin (zleva) na setkání bývalých hvězd ABA. Momentka z roku 1997.
Překvapivě nejtěžší to však měli úřadující šampioni. Aby Nets mohli zaplatit astronomické vstupné 3,2 milionu dolarů do NBA, museli obětovat svou největší hvězdu Ervinga ve prospěch Philadelphie. „Byl to největší zločin v historii basketbalu,“ vzpomínal sám Erving po letech.
Jeden z nejodvážnějších projektů na americkém sportovním poli tak vydržel přesně devět let. NBA tenkrát svého rivala tvrdě vyřadila, ale zároveň to byla právě ABA, kdo ji navždy změnil a posunul do jiné platové kategorie. A dnes málokdo při sledování střeleckých koncertů Stephena Curryho či náletů na koš Anthonyho Edwardse i obdivným pohledům do jejich výplatnic, tuší, kdo za to může.
ABA.
