Ona i hráčky se umí při podobných chvílích uvolnit, v potřebný moment se však dokáží plně soustředit. Jako třeba v pátek, kdy je od 15:00 středoevropského času čeká důležité utkání Euroligy, ve které se potřetí za sebou dostaly do závěrečného Final Four. „Patříme do evropské špičky,“ těší trenérku.
V tureckém Mersinu odehrají její svěřenkyně semifinále proti francouzskému týmu Villeneuve-d’Ascq, v sobotním finále by je čekal lepší z dvojice Mersin a Fenerbahce Istanbul. Minulý rok skončily Pražanky na domácí půdě čtvrté. „Teď myslíme na lepší umístění,“ ujišťuje Hejková.
Letos jste o pořádání Final Four neusilovali?
Oni by nám ho určitě nedali. Už minulý rok jsme museli o uspořádání bojovat právě s Mersinem. Doma je to vždy složitější, neutrální půda nám hlavně v semifinále pomůže. Navíc poslední zápas s Mersinem jsme vyhrály. I když se teď hraje v jiné hale, dobrý pocit si tam, věřím, přeneseme.
Semifinálový zápas ovšem sehrajete s Villeneuve.
Bylo by pro nás velké zklamání, kdyby se nám nepodařilo projít do finále. Odjíždíme s ambicí semifinále zvládnout. Villeneuve jsme doma porazily o jedenáct bodů, u nich jsme prohrály. Pro ně je Final Four obrovský úspěch, očekávám těžký souboj, ze kterého ale snad vzejdeme vítězně.
Jak probíhala příprava na vyvrcholení Euroligy?
Je pravda, že od play off uběhla už dlouhá doba, měly jsme asi šestitýdenní přestávku. Holky hrály zápasy české ligy, ale upřímně řečeno, to je úplně něco jiného než Euroliga. Zas tolik nám to ale nevadilo, měly jsme všelijaké marodky, tak jsme se aspoň mohly dát dohromady.
Hratelný, ale nevyzpytatelný. USK čeká ve Final Four francouzský debutant |
V české lize jste nedávno prodloužily vítěznou sérii už na tři sta zápasů, čím si tuto dlouholetou dominanci vysvětlujete?
Snažíme se tým vždy budovat na kvalitu Euroligy, protože mezi ní a českou ligou je obrovský rozdíl. Výkony, které stačí na to, abychom porazily zdejší kluby, by v žádném případě nestačily na Euroligu. Snažíme se i v českých zápasech mít daleko vyšší nároky. Myslím, že hlavně proto jsme dosáhly tří set výher po sobě.
Není pro hráčky těžké se občas vyhecovat?
Vůbec. Právě proto, že je Euroliga úplně jiná, se na ni hráčky už těší. Hecovat se nemusí, naopak si myslím, že ten hec budu muset ještě trošku tlumit.
Jak vnímáte, že se vám opět podařilo do Final Four postoupit?
Jako velký úspěch. Na začátku sezony jsme v podstatě nevěděly, jak tým bude fungovat. Už vítězství ve skupině pro nás bylo velmi příjemným překvapením. Že jsme prošly do Final Four, je jen potvrzením, že jsme tým složili dobře. A že je to skutečně tým s velkým T.
V aktuální sezoně hrajete bez opor Jonesové a Thomasové, věřila jste, že tým bude stále tak kvalitní?
V tom to je. Každá hráčka pocítila svou důležitost. Měly jsme širší rotaci a bylo to tak, že se nemohly spoléhat jen na Američanky, ale samy na sebe. To byla devíza, kterou se nám povedlo v týmu na začátku objevit a potom prosadit.
Navíc se teď velmi daří Australance Ezi Magbegorové, která je v Eurolize kandidátkou na dvě individuální ocenění.
To mě těší velmi. V této anketě je těžké se prosadit, protože hlasují fanoušci. Vždycky nás výrazně, ale výrazně přehlasuje Turecko, populární je hlasování i v Maďarsku. Když se někdo z našeho týmu prosadí aspoň do finální trojky, je to obrovský úspěch.
Medaile? Věřím, že nějakou urveme, těší se Vyoralová na sedmé Final Four s USK |
Jak vidíte svou budoucnost v týmu?
Vypadá to tak, že zůstanu ještě jednu sezonu. Asi dva měsíce zpátky jsme se dohodli, že budu pokračovat. Můžu si to dovolit, mám kolem sebe velký a skvělý tým.
Co vás u basketbalu i po letech stále drží?
Spousta věcí. Ale nejdůležitější je, že je basketbal moje náplň života. A pak není co řešit. Když můžu, proč bych nedělala to, co mám ráda.
