Na hory nejezdím, neseženu lyžáky

Brno - Skupinka studentů gymnázia postává v parku poblíž školy. "Já jsem kráva," najednou vykřikne jedna z dívenek. "To je sice výborný, ale myslím, že tady nemáte co dělat," ozve se nad nimi. Bez jediného slova odcházejí žáci pryč. Basketbalista Aleš Kočvara si prostě autoritu ze hřiště přenesl i do své nové profese učitele.

"To víte. Oni ví, že je se mnou sranda, ale prostě občas na ně musím být přísný," tvrdí osmatřicetiletý kantor. Sám vloni v březnu musel přerušit svou vrcholovou dráhu. A během nucené pauzy přijal místo učitele tělocviku a zeměpisu na speciálním gymnáziu Integra v Líšni.

"Aspoň to je na tom celém pozitivní," usmívá se. Učit ovšem začal dříve, než by si představoval. Nejen kvůli nečekané přestávce od vrcholového basketbalu, ale také proto, že svůj titul na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity bude dokončovat až v průběhu června.

"Dost jsem se nacestoval, takže o zeměpisu mám studentům co vyprávět. A tělocvik? K tomu mám jako vrcholový sportovec blízko," vypráví Kočvara. Přesto v tělocviku jednu mezeru má. "Nikdy jsem neholdoval lyžování. No ono to ani nešlo, na svou nohu totiž neseženu lyžáky. Proto nemůžu se školou jezdit na hory," směje se.

ALEŠ KOČVARA
■ 38 let
■ Naposledy hrál basketbal za tým brněnských Houserů
■ Vloni v březnu dostal za užití nepovolených látek dvouletý trest
■ Během pauzy začal učit na brněnském gymnáziu tělocvik a zeměpis
■ Poté, co mu byla druhá část trestu prominuta, pomýšlí na návrat do první ligy 

I teď po více než roce, když se zamyslí nad svým předčasným koncem kariéry, zesmutní. "Takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval," tvrdí. "Sice mi v té době bylo třicet sedm, což je věk, kdy už každý myslí na to, že každá další sezona může být ta poslední, ale vadil mi způsob, jakým jsem musel odejít."

Letos v březnu ale Kočvarovi svitla nová naděje na návrat k profesionálnímu basketbalu. Komise svazu mu totiž prominula druhou půlku trestu a cesta k vrcholové kariéře sportovce pro něj byla opět volná. Jenže během roku už přijal místo učitele, navíc měl před sebou státnice na vysoké škole.

Proto se rozhodl dohrát sezonu v druholigovém Blansku a s návratem do nejvyšší soutěže počkat až do následující sezony. "Počkám, co přijde za nabídky, a pak se rozhodnu. Do první ligy bych se ale ještě chtěl vrátit," vysvětluje.

Chtěl bych si ještě zahrát první ligu,
tvrdí basketbalista

Dostal dva roky za užívání zakázaných látek. Přesto stále trval na tom, že je nevinný. V březnu mu dala Česká basketbalová federace za pravdu a druhou půlku trestu mu prominula. Basketbalista AlešKočvara si tak mohl v osmatřiceti letech vychutnat svůj comeback. "Je to úžasné," raduje se.

Věřil jste po udělení dvouletého trestu v návrat k basketbalu?
Původně jsem si myslel, že mi trest vůbec neudělí. Když padl dvouletý zákaz, tak jsem myslel, že je to můj konec. Nyní bych se chtěl ještě do první ligy vrátit.

Vy jste přišel do styku se zakázanými látkami při užívání potravinových doplňků.
Když jsem se dozvěděl, že jsou příčinou mých problémů, přestal jsem je užívat. Můžu na sto procent říct, že už u mě nikdo nikdy nic nenajde.

Tvrdíte, že jste nevinný. Dá se to definitivně prokázat?
Nejde to. Původní vzorek nebylo možné dohledat a výrobce nebyl ochotný spolupracovat. Navíc u nás je testování problematické. Musí se to posílat do Belgie, a to je drahé. V okamžiku, kdy jsem byl nezaměstnaný, jsem o tom vůbec nepřemýšlel.

Dokážete se s tím vyrovnat?
Cítil jsem velkou křivdu, teď se na to snažím nemyslet. Ale je to pořád ve mně. Dost mi to ublížilo.

Poté, co vám v březnu prominula komise svazu druhou část trestu, jste šel dohrát sezonu do druholigového Blanska. Jak jste si užíval návrat k basketbalu?
Člověk má do hry o to větší chuť. Problém je, že jsem neměl tolik natrénováno.

Jak hodnotíte svůj výkon?
Nejsem se sebou spokojený nikdy. Ale Blansko hrálo nadstandard. Skoro až jsem měl strach, že postoupíme dál do semifinále. Ubyl by mi čas na závěrečné zkoušky.

Vrátil jste se k basketbalu po nucené pauze za dopingový trest. Zažil jste nějaké negativní reakce?
Ano, ale lidi z branže, kteří mě znají, o mé nevině nepochybují. To je pro mě důležitější.

Jak na váš trest v loňské sezoně reagovali spoluhráči z brněnského týmu Houserů?
K mému překvapení velice dobře. Ani náznak výčitek kvůli oslabení týmu. To jsem fakt nečekal, moc mě podrželi.