Pro MF DNES exkluzivně nastiňuje svoje plány do budoucna a vzpomíná na čas strávený v dresu svitavských Turů.
Co bych chtěl dál dělat
Pokud by přišla nabídka hrát na úrovni první ligy a trénovat při tom mládež, upřednostnil bych ji před pokračováním v Mattoni NBL. Podílet se na její výchově jsem vždycky chtěl. Teď se však nedá říct, která z těch variant je pravděpodobnější, všichni řeší věci v klubech. Budu čekat.
V čem se angažmá ve Svitavách lišilo od těch předchozích
Bylo to jiné, kluci byli převážně mladí, nebo se s Mattonkou teprve seznamovali. Bylo na ně potřeba dohlédnout, aby získali zkušenosti a stali se z nich lepší hráči. Tím to bylo náročnější. Pro mě to bylo podobné, jako když jsem začínal ve Spartě a přišel Vláďa Vyoral (bývalý reprezentant, pozn. red.), jen jsem to nyní vnímal ze druhé strany.
Pavel MilošČeský basketbalista, narodil se 26. července 1979 ve Slaném. |
Jakou měli svitavští Tuři partu
Výhoda byla v tom, že pardubické jádro zůstalo pospolu, i když byl kádr každý rok trochu jinačí. Potenciál jít nahoru tam je, ale je potřeba mít trpělivost. I během zápasů se silnějšími soupeři bylo vidět, že to v sobě mají, ale pak udělají hloupé chyby. To se časem odstraní.
Proč budu vzpomínat na diváky v hale Na Střelnici
Myslím, že patřili mezi nejlepší v Mattonce, bylo tam bouřlivé prostředí a na zápasech z 80% plno. Fandili všichni, ne jenom skupinka pár lidí. Vždycky se to strhlo, což bylo pro nás hráče perfektní.
Co mi dala role hrajícího asistenta kouče Růžičky
Řešili jsme spolu spíš menší věci, například v souvislosti s tréninky. Udělal si je sám a já jen poradil, když jsem cítil, že by bylo potřeba něco v nich změnit. Od každého trenéra si člověk něco vezme, poučí se i z těch negativních věcí. Na mě působila jak léta ve Spartě v pozici hráče, tak příprava Golden Talents v Pardubicích i situace ve Svitavách, která nebyla růžová. Jsem rád, že jsem si z toho něco odnesl.
Čím mě zaměstnává dcerka Ella
Pořád vyžaduje spoustu pozornosti, na tom se nic nezměnilo. Jsou jí dva roky a začala běhat, takže za ní musím běhat taky. Je zlatá, přítelkyně mi často říká, že ani nevím, že mám dítě. Je to nádhera, užívám si to.
Jak jsem dostal svoji chorobu pod kontrolu
Do MS centra (specializované centrum pro léčbu roztroušené sklerózy, pozn. red.) stále docházím zhruba jednou za čtvrt roku. Nedávno jsem byl na kontrolních testech na rezonanci; tu nemoc mám tři roky a teprve se to začne srovnávat. Pak snad bude stačit jedna návštěva za půl roku. Zůstanu u tří injekcí týdně, lékaři ani nedoporučují, abych to měnil. Výsledky to má, netrápí mě to. Je to stejné, jako když si jdete vyčistit zuby, vůbec v ničem mě to nelimituje.
