Pražskému turnaji kralují američtí basketbalisté svou ofenzivou. Jejich střelecký průměr se blíží ke stům bodů na zápas (97,6), zatímco druhá Kanada sotva atakuje metu 82 bodů na utkání.
A utkání v play-off zatím hráči s hvězdami a pruhy používají, aby si statistiky zlepšili. Jak ve čtvrtfinále proti Kanadě, tak v semifinále proti litevským obhájcům titulu stobodovou metu pokořili, když vyhráli o 42 respektive 40 bodů.
USA na MSJzajímavá jména ve výběrech USA na MS devatenáctiletých 1979 (zlato) 1983 (zlato) 1987 (stříbro) 1991 (zlato) 1995 (7. místo) 1999 (stříbro) 2003 (5. místo) 2007 (stříbro) 2009 (zlato) 2011 (5. místo) |
Pokud snad ve finále neuspějí - a buďte si jisti, že právě Srbové se jim stanou hodně tvrdým a zároveň nápaditým soupeřem - americké sebevědomí se tím nepodlomí.
Zůstane oprávněným.
Dobrá polovina americké dvanáctky pro Prahu má obrovskou naději prosadit se na vrcholné basketbalové scéně.
Marcus Smart by už při letošním draftu do NBA byl hodně vysoko, kdyby se z něj neodhlásil. Je brán za žádaný rozehrávačský talent, přestože právě nyní s tímhle postem většina klubů problém nemá.
Aaron Gordon, energický dlouhán s pružinami v nohách, je prototypem pro utkání hvězd. Svým stylem připomíná Blakea Griffina, jenže mnohem, mnohem univerzálnějšího.
Montrezl Harrell je dalším mladým mužem z amerického výběru, který při více než dvoumetrové výšce splňuje požadavky na basketbalovou všestrannost.
Justise Wislow. Platí o něm zhruba totéž jako o Harrellovi. Ale je mu teprve sedmnáct.
Jahlil Okafor, vzpomínka na klasické pivoty, ovšem má dostatečnou atletickou výbavu, aby se prosadil i v NBA. Kandidát na jedničku draftu 2015.
Ale ani Jarnell Stokes, Rasheed Sulaimon, Nigel Williams-Goss či Michael Frazier by neměli o svou šanci na americké profiscéně přijít. A dočkat se jí může i Mike Tobey, nejvyšší, nejpomalejší a - jak to jen říct a nenarazit? - nejsvětlejší muž na soupisce.
Dohromady tvoří ne přímo kompaktní, ale stále lépe sehranou partu, která se mohla basketbalem dobře bavit. Jejich průlety nad obroučkou uhranuly diváky. Jejich agresivní obrana a všestrannosti v útoku oslovují odborníky.
Že se s tím nejlepším ze Spojených států nedá soupeřit? To tak úplně neplatí. Pro budoucí ambice zbytku světa je strašidelné, že v Praze hraje tak trochu béčko.
Kdo všechno chybí. Obranářský specialista Nerlens Noel utrpěl těžké zranění a navíc má už myšlenky na profikariéru. Letošním draftem prošel i výborný střelec Archie Goodwin.
Nedorazili ani Jabari Parker (prý nový Kobe Bryant), Julius Randle (obdobně variabilní hráč typu Josh Smith), dvojčata Andrew a Aaron Harrison (první je rozehrávač, druhý působí na křídle) či syn slavného otce Glenn Robinson III.
Další mladík s basketbalovými supergeny Jerami Grant vypadl ze sestavy až v Praze, vinou mononukleózy (jeho příběh najdete zde).
Už tušíte, proč se o draftu do NBA 2014 hovoří jako o nejlepším za posledních jedenáct let?
Kdo bude vést guerillovou válku
Na kvantitu budou Američané i nadále vítězit, jenže reprezentačním výběrům stačí dvanáct hráčů. A tak mají ostatní šanci občas uštědřit nečekanou ránu.
Srbsko ukazuje i v Praze, že bude dál zaplavovat Evropu fyzicky a takticky vyspělými hráči pro všechny posty. Španělům sice odchází nejsilnější generace, jejich nástupci však kvalitu rozhodně nepostrádají.
Francouzi letos na vrcholném setkání juniorů chybí, ale do zámoří posílají nová jména rok co rok.
Zajímavou budoucnost před sebou mají i mimoevropské celky. Obdobným tempem jako Francie posiluje i Brazílie. Také ona posílá své nejlepší do NBA, ale těží rovněž ze zájmu španělské ligy.
Stoupat budou role Austrálie s Kanadou. Obě země využily své kulturní blízkosti se Spojenými státy, a tak své nejlepší "vysílají" do amerických středoškolských akademií i vysokoškolských programů.
A zejména Kanaďané míří vysoko. Nejen díky objevům pražského turnaje Tyleru Ennisovi McIntyreovi a Treyi Lylesovi. Hlavními heroldy nástupu javorového listu jsou Anthony Bennett a Andrew Wiggins (o druhém z nich více tady), jedničky draftů NBA, toho nedávného i toho následujícího.
